Třemdava bílá

Třemdava bílá (Dictamnus albus, jasenec biely) je trvalá statná rostlina s přímou lodyhou dorůstající výšky 100cm s napadným hroznovým květenstvým (bílorůžové květy), patří mezi nejkrásnější v naší přírodě. Třemdava obsahuje fotosenzibilizující furanokumariny bergapten, xanthotoxin, psoralen a aurapten, které mohou poškodit pokožku (uvolňuje se ze žláznatých chlupů), pokud je současně vystavena slunečnímu záření. Poškození pokožkyse projevuje po kontaktu tvorbou nepříjemných puchýřů, které mizí až po dlouhé době a někdy zanechávají trvalé pigmentové skvrny. Kromě uvedených látek obsahuje i furanochinolinové alkaloidy (diktamnin, scimmianin a fragarin), silice, hořčiny, saponiny a flavonoidy. 

• díky obsahu zápalných složek je třemdava považována za pověstný biblický „hořící keř“

Třemdavu zmiňuje Bohuslav Balbín (1621 – 1688) ve svém díle Krásy a bohatství české země:"Naše hory nabízejí také obojí třemdavu, bílou i černou, a pamatuji se, že sám jsem sbíral kořeny třemdavy na hoře u Bíliny (Bořeň)..."

Zmínka je také v herbáři Pietra Andrea Mattioliho: "Obecný diptam nazývá se dle některých Dictamnus albus, to jest diptam anebo třemdava bílá, poněvadž má bílý kořen. U nás roste hojně, jest to bylina ušlechtilá a krásná, zvýši dvou loket. Listy její tak se podobají jasanovému, že někteří ji nazývají malým nebo nízkým jasanem. Lístky okvětí jsou velice pěkné, barvy pleťové nebo růžové, s růžovými žilkami, jako u obecného slezu a vonné. Po květu vytvářejí se hranaté, zavřené lusky, v nichž je semínko černé jako uhel. Kořen jest dlouhý jednu píď, ztloušti malého prstu, na několikero rozdělený, s tvrdou dření zapáchající kozlem, a hořké chuti... Kořen bílé třemdavy, který se má kopati buďto na jaře, dříve nežli vyroste v lodyhu, anebo zase na podzim, používáme toliko v lékařství."

Třemdava bílá, použití a neschválené účinky:

Upozornění: níže uvedení uvedené informace (připisované vlastnosti ve smyslu zabránění určité lidské nemoci, schopnosti zmírnit ji nebo ji vyléčit) nejsou schválená zdravotní tvrzení dle platných nařízení EU a nelze tyto účinky považovat za schválené lékařské účinky, jde tedy o neschválené nepotvrzené tvrzení, přestože byly převzaty z "odborné literatury"či informačního a vyhledávacího portálu seznam.cz. Provozovatel stránek AWAshop.cz upozorňuje, že nezodpovídá za špatné vyložení uvedených informací.

• ve starém lidovém léčitelství se používal proti střevním parazitům, proti moru a k podpoře menstruace (čaj ze sušených listů)
• pro léčebné účely se používal i kořen
• působí antibioticky a zvyšují srážlivost krve (výluh z květů)
• močopudný účinek a zlepšuje trávení (nať)
• působí jako celkové tonikum a zároveň má účinky mírně projímavé (oddenek) 
• při léčbě ekzémů, křečových žil nebo proti vypadávání vlasů (zevní použitíve formě obkladů)
• pro okrasné účely

Chráněný druh: stupeň ohrožení C3, zákonem chráněna

Stanoviště, výskyt: suché vápenaté půdy, ve světlých teplomilných habřích a dubových doubravách, lesostepích i na zarostlých teplých skalnatých svazích 

• Hády
• v Českém krasu, Českém středohoří, Džbánu, okolí Prahy
• Karlštejnsko, Křivoklátsko
• Bořetice
• Říčky

Čeleď: routovité (Rutaceae)

Plod: tobolky, z které jsou za zralosti semena vystřelována

Množení: semeny

Vůně květů: omamná citronová (do této čeledi patří i citrusy)

List: smaragdově zelený kopinatý lichozpeřený (tvarově i barvou podobné listu jasanu) s jemně citronovou vůni

Kořen: dřevnatý kulovitý, bílý (od této barvy je odvozena část názvu) nesnáší přesazování

Barva květů: hroznové květenství, bílorůžová s purpurovými žilkami, pěticípá koruna s výraznými tyčinkam, kvete 14 dní během května a června

Sběr: odenek, květ a nať (pouze v rukavicích), sušením se toxicita třemdavy ztrácí

Použití: 

Kontraindikace: použití konzultujte s lékařem

Při kontaktu s listy a květy v kombinaci se sluníčkem způsobuje na pokožce puchýřky (v případě potíží potíráme zinkovou mastí a nevystavujeme slunci, po cca 7 dnech se zahojí) - projev alergické fotosenzibility, kůže se stane citlivou na ultrafialové paprsky

Lidové názvy:  ohnivý keř, bílý kořen, diptam, diptamum, dyptam, hořící keř, jesenka, nízký jelen, obecný malý jelen, třemdala, třevdala, třevdava

Signatura:  silice z lodyhy a listů se intenzivně za horka vypařují a lze je zapálit sirkou (podobně jako květy u levandule)

• listy jsou za slunného počasí silně aromatické
• silice se v horkých dnech ze žlázek silně odpařuje a za bezvětří vytváří kolem rostliny koronu, kterou lze zapálit (pouze při velkém množství těchto rostlin pohromadě) – hoří načervenalým čadivým plamenem, který rostlinu nepoškodí 
• obsažené látky (uvolňují se ze žláznatých chlupů) v součinnosti se slunečním zářením mají zpuchýřující účinky (podobně jako u známého bolševníku velkolepého)

HERBÁŘ, ROSTLIN A BYLINEK