Dub

Dub je posvátný strom Germánů i Druidů ze kterého bylo sekáno jmelí (mělo velkou magickou moc a při sekání se nesmělo dotknout země) v době letního slunovratu či novoluní a byl také dominantou posvátných hájů (háj je pouze duchovní symbolika poznání), neuctívala se příroda) společně s bukem, ve kterých se Druidé pravidelně scházeli při letním slunovratu. Dub letní je mohutný listnatý dlouhověký strom dorůstající výšky přes i 50 m, který se dožívá až 2000 roků  Žalud obsahuje 40 % škrobu, 24 % tuků, 6 % bílkovin, měď, hořčík atd.

  • Dub letní (Quercus robur) má léčivou kůru se stahujícími účinky. Žaludy jsou prastarou lidskou potravou (musí se ale zbavit taninu).
  • Dub červený (Quercus rubra) má podobné použití jako dub letní, žaludy mají více tříslovin.
  • Dub zimní (drnák, zimák), dub letní má oproti dubu zimnímu podstatně kratší řapík.
  • Dub cesmínový (cesmínovitý) patří mezi neopadavé dřeviny. Jiný je rovněž díky tomu, že pochází ze Středomoří, kde se může pyšnit výškou až 20 metrů, u nás to bývá významně méně. Má však rád hodně slunce a teplo, vyberte mu rovněž místo, které ho bude chránit před chladnými větry. A dopřejte mu propustnou půdu, ale pozor na to, aby voda nestála u kořenů, hlavně v zimě.
  • Dub bahenní v porovnání s ostatními roste vcelku rychle a tvar jeho koruny evokuje v mládí pyramidu, později zaoblenou. Listy hrají zlatou, červenou až vínovou barvou a jsou zajímavě hluboce vykrajované.

Dub a jeho symbolika:

  • Dub byl již od nepaměti symbolem síly, dlouhověkosti a odolnosti, dorůstá výšky až 45m.
  • V bájesloví starověkých kulturních národů byl zasvěcen vždy nejmocnějšímu z bohů.
  • Mohutný dub uctívali Řekové, Římané, Gallové, Germáni i Slované (byl zasvěcen bohu Perunovi).

Dub a jeho účinky na zdraví:

Žaludy se před jakoukoliv kuchyňskou úpravou musí louhovat ve vodě nebo je vařit (tuhá skořápka, hořkost a obsah trpké třísloviny taninu).

  • zde uvedené informace s výrobkem nesouvisí a mají pouze informativní charakter (chcete-li)
  • duběnka (hálek dubový) při paradontóze (tinktura)
  • odvar z žaludů je vhodný na hemeroidy, křečové žíly, na záněty ústní a hrtanové sliznice (hrst žaludů vaříme 20 min v 500ml vody, následně zředíme s vodou v poměru 1 : 1 a popíjíme během dne
  • na hojení ran, hnisavého krvácení (zasypat práškem z kůry)
  • podle odborníků jsou žaludy jedlé a výživné podobně jako kaštany či arašídy
  • žaludy jsou přirozeně bezlepkové, obsahují 40 procent škrobu, 24 procent tuků (zejména mono nenasycených mastných kyselin) a 6 procent bílkovin, ale také minerály (hořčík? měď)
  • žaludy a výrobky z nich podporují ochranu srdce, zvyšují energii či regulují hladinu cukru v krvi

Použití: na výrobu dubových sudů, podlah, stolů, pražců, mlýnských kol atd.

  • u výpustí rybníků se používalo dubové dřevo, při dlouhodobém ponoření pod vodou zkamení
  • z původních dřevin nejlépe snáší změny vlhkosti a vlivy počasí
  • v raném novověku byly z dubového dřeva stavěny též těžké válečné lodě
  • dřevo se užívalo též pro výrobu dřevěného uhlí
  • žaludy se po odstranění taninů používaly na mouku na pečení chleba
  • žaludy se přidávaly do alkoholu (žaludovka)
  • pražené žaludy se mlely, zalily vodou a vznikl nápoj podobný kávě (žaludová káva)
  • nebo pro přímou konzumaci (zdravé žaludy rozkrojíme na čtvrtiny vyloupneme, několikrát přelijeme vřelou vodou až nejsou hořké a můžeme konzumovat
  • listy se používaly na přípravu nápoje (dubová voda)
  • výluh ze semen je vhodný povrchově proti krvácení, na desinfekci ran a vnitřně při střevních potížích

Astrologie:

Symbolika: je považován za symbol německého národa (německý národní strom)

  • dubové listy bývají znakem lesníků

Tvrdost dřeva: tvrdé a těžké, má velkou trvanlivost (bývá považován za nejtvrdší dřevo, ale ve skutečnosti je to habr)

  • mezi nejkvalitnější a také nejvýhřevnější palivové dřevo patří to z listnatých stromů, tedy z buku a dubu

Stáří: dosahuje až 2000 roků

Stanoviště: na vápenatých půdách, v tzv. doubravách po celém území republiky

Barva dřeva:

Barva ohně: má výhřevnost 70% podobně jako smrk

Čeleď: bukovité (Fagaceae)

Květ: kvete v dubnu až květnu, květy jsou jednopohlavné, samčí květenství má charakter jehněd na loňských větévkách, samičí jehnědy rostou na letorostech

Sběr: plody, listy, mladá kůra

Plod: žaludy

Kůra: silně vrásčitá (tlustá), tmavošedá

Lidové názvy: křemelák

Lidové pověsti: Slované tradičně ctili posvátné duby zasvěcené Perunovi, velké úctě se těšily především stromy zasažené bleskem či jinak poznamenané živly. Slovanská úcta k dubu se dochovala hluboko do novověku, například ještě v 18. století zmiňuje ukrajinský církevní hodnostář Feofan Prokopovič, že je třeba zakazovat křesťanům zpívat pod duby modlitby. Jihoslované v obcích bez kostela konali pod dubem církevní i svatební obřady a přinášeli zde zvířecí oběti, například voly a berany. Dubu a jeho dřevu či listí byly přikládány magické vlastnosti jako ochrana domů před hromem; pálení dubového listí mělo přivolávat vítr, dubové věnce zavěšené na kravské rohy měly dobytku zajistit sílu a zdraví. Taktéž bylo dubu užíváno v magickém léčitelství, například věšením věcí nemocného na strom či zaklínáním nemoci do něj. Často byl dub vysazován při narození dítěte, především chlapce.

  • Dub je národním stromem Německa, Velké Británie, Spojených států, Lotyšska, Litvy, Španělska, Polska, Srbska a neoficiálně též Estonska. Často se objevuje jako heraldická figura ve znacích regionů a měst; bývá zobrazován buď jako celý stylizovaný strom, nebo jen jeho části, obvykle žaludy, listy nebo větev s obojím. Ve znaku symbolizuje sílu, věrnost, pevnost a vytrvalost.

Signatura: díky obsahu tříslovin je velmi trvanlivé ve vlhku a ve vodě, což je výhodou u vodních konstrukcí

  • dub se dožívá až 2000 roků 

Permakultura: ze žaludů se dělá mouka

  • Žaludy se používaly na krmení vepřového dobytka.
  • Dub letní má rád dostatek podzemní vody, což se vědělo už v době zakládání jihočeských rybníků, kde se jím zpevňovaly hráze. Naopak dub zimní se drží od vody dál, zase lépe zvládne delší období sucha.

Množení: semena dubu přenášejí sojky.

  • Nejsnáze vám to půjde na podzim, kdy si vyberete zdravé žaludy a zasadíte je na zahradu, asi 10 cm hluboko. Žaludy i bez vašeho přičinění projdou stratifikací a na jaře vyklíčí. Ale klidně to zkuste i na jaře.
  • Dub si můžete zasadit asi kdykoliv – stači najít pár zdravých žaludů (raději jich v lese vezměte více), zastrkat je do květináče tak aby trochu čouhaly ven a pravidelně zalévat.
  • Žaludy pečlivě prozkoumejte a proberte – vyhoďte ty měkké a červivé. Můžete udělat plavací test – dejte je do vody a po několika minutách vyhoďte ty, co plavou
  • Chcete-li klíčivosti pomoci, proveďte „stratifikaci„ – namočte je do vody a pak je dejte do lednice na 6-8 týdnů (tady o tom máte celou odbornou presentaci: Předosevní příprava lesních dřevin) – nejlépe v igelitovém pytlíku s trochou vlhké hlíny, pilin, rašeliny nebo jiného materiálu zadržujícího vlhkost. Vlhkosti by nemělo být ani moc (žaludy začnou hnít) ani málo (zaschnou). V podstatě tím simulujete zimu a po vytažení semínku říkáte, že už je jaro a má začít klíčit.
  • Duby můžete pěstovat i hydroponicky.

Historie:

Jak vyrobit dubový nápoj podle druidů?

Dubové listy se nakládaly za poledne nebo za úplňku na několik hodin do čiré pramenité vody. Lístky dubu se pak opět vyndaly. Při tomto procesu nepřecházejí do vody žádné hmotné látky, které by stály za zmínku; význam zde mají pouze nehmotné zákmity dubu.

Dubová kůra účinky:

  • při průjmech, žaludečních a střevních obtížích (odvar z kůry)
  • při silné menstruaci (špetka prášku z kůry do sklenice vody)
  • na popáleniny (odvar nebo obklady z kůry)
  • na hnisavé krvácení a hojení ran (prášek z kůry)
  • na křečové žíly a hemeroidy (ředěný odvar za žaludů)

Duběnky jsou drobné zelenočervené  kuličky (rostlinný novotvar - šťavnaté nedřevnatějící hálky) o průměru max. 30mm, které jsou přichycené na spodní straně dubových listů, jsou příbytkem larev žlabatky dubové (květnu a červnu kladou oplodněná vajíčka zespodu do žilek dubů), mladé samobřezí samičky se líhnou z duběnek od prosince do února.

  • Ve středověku se vyráběl z duběnek fialovočerný inkoust.

Mattioli, pověry o duběnkách: „Toto pak ještě obzvláště při těchto dubových kulkách větších se nachází, že každého roku z nich o ourodě, o moru a o válce předpovídati můžeme: nebo když se rozrazí na dvé, ty, které celistvé jsou a od červův nezvrtané, měsíce ledna a února mívají uvnitř vprostředku mouchu aneb pavouka aneb červa. Protož jestliže roku moucha se najde, válku, pakli červ, neúrodu, pakli pavouk, mor vyznamenává.“ 

Léčitelství: Nejčastěji se využívá odvar z dubové kůry. Působí protizánětlivě (kožní potíže, hemeroidy), tlumí a zastavuje krvácení, urychluje hojení. Komu se nadmíru potí nohy, jistě se už setkal s doporučením, aby si je oplachoval právě odvarem z dubové kůry. A vnitřně má svědčit rozhozenému zažívání. Nebo si uvařte kávu, samozřejmě ze žaludů.

0 produktů
VÝPRODEJ !
se SLEVOU až 49%
Osobní odběr v Brně
zdarma!