Stromy

Stromy (lesy, pralesy, společenství stromů) jsou složité ekosystémy, které existují více jak 300 milionů roků a poskytují nám odjakživa útočiště před chladem a vedrem. Stromy jsou mocnými spojenci nejen pro lidstvo a poskytují nám surovinu na výrobu nástrojů, obydlí, lodí a slouží také jako palivo a zdroj léčebných látek na podporu zdraví. Stromy se tak staly součástí pohonu civilizace. Se stromy na začátku 19 - 20. století bylo spjato více jak 20 různých řemesel (koláři, tesaři, bednáří, košikáři, truhláři, plavení dříví, atd...).

  • Zelená střecha Evropy - Šumava a Bavorský les (smrčiny, buky a jedle).
  • Třetina lesní fauny je závislá na odumírajících nebo tlejících stromech, která je však hospodářských lesech potlačena.
  • Hospodářské lesy existují pouze cca 300 roků  x  přirozené horské lesy bez zásahu člověka (existují stovky milionů roků) - mohou být ochranou před povodněmi i suchem.
  • Nejstarší les na světě se přitom nachází v americkém státě New York a je o "pouhých" dvacet milionů let starší než město.
  • Za výrazným poklesem populace hmyzu a ptáků stojí pravděpodobně změna osvětlení (přechod od žárovek k led diodám).
  • Vědci z ETH (švýcarský institutu Zürich) tvrdí, že na planetě roste více než tři biliony stromů, vysázení 1,2 bilionu nových stromů by pomohlo v boji s emisemi oxidu uhličitého na nejméně deset let dopředu. Celosvětová akce hromadného vysazování stromů (zalesňování)měla na ochranu životního prostředí mnohem větší vliv než stavba větrných turbín či vegetariánské diety.
  • za dobu existence lidstva, tedy za posledních 10 000 let, se množství zelené hmoty na zeměkouli snížilo na polovinu. Z toho ale z větší části právě v posledních sto až sto padesáti letech. Trend odlesňování, záborů půdy a jejího zornění je nezpochybnitelný, jen nejsme dostatečně informováni, o jak obrovské plochy se celkově jedná.Více na: https://www.euro.cz/udalosti/jak-zachranit-planetu-vedci-navrhuji-vysazet-1-2-bilionu-stromu-1440192#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylinkZa dobu existence lidstva, tedy za posledních 10 000 let, se množství zelené hmoty na zeměkouli snížilo na polovinu. Z toho ale z větší části právě v posledních sto až sto padesáti letech. Trend odlesňování, dnešní způsob zemědělského hospodaření, záborů půdy a jejího zornění je nezpochybnitelný, jen nejsme dostatečně informováni, o jak obrovské plochy se celkově jedná, říká studie z roku 2017 (The biomass distribution on Earth, Yinon M. Bar-On, Rob Phillips, and Ron Milo).
  • Vlk je efektivní predátor na přemnoženou zvěř, jeho jídelníček tvoří převážně spárkatá zvěř, tedy jeleni, daňci, mufloni či divoká prasata.

Německo, podobně jako Česko přitom bojuje především se zkázou lesů, uměle vysázených v 19. století. Už v době napoleonských válek (1803 -1815) bylo totiž podle odborníků území dnešního Německa prakticky odlesněné, protože dřevo se ve velkém používalo jako topivo a stavební materiál.

PANENSKÁ PŘÍRODA PĚSTUJE LES JINAK NEŽ LESNÍCI, POTŘEBUJE K TOMU JEN NAŠE NEZASAHOVÁNÍ, A STAČÍ JI POUZE, POKUD JI POZORUJEME. PŘÍRODĚ DOSTAČUJE 5 – 10 % „DIVOKÉ PŘÍRODY“NA VLASTNÍ REGENERACI. (takový názor jsem si přečetl od Prešovského pravicového ekologa)

Několik základních faktů a informací o lese a stromech:

  • Každý rok se vytěží až třináct miliard stromů, přičemž nových přibude méně než polovina.
  • Ruské lesy se rozkládají na více než 800 milionů, podle analýz think-tanku Earth.com tak tvoří více než 20% celkově lesní plochy na Zemi.
  • v Česku lesy pokrývají cca 33% území (nejčastěji je obsazen smrk - cca 50%, borovice, dub, buk, modřín, bříza..), před 200 roky to bylo pouze 20% uzemí tvořené převážně listnatými lesy (na rozdíl od současného stavu), celosvětově lesy pokrývají cca 30 % zemského povrchu, za posledních cca 25 roků zmizelo území velikosti Jihoafrické republiky
  • Takzvané smrkové monokultury se začaly v Čechách a na Moravě vysazovat za císařovny Marie Terezie v 18. století.
  • Lužní les je symbiotické propojení dvou světu, vodního (vody) a pozemního (lesa) společně se živočichy a rostlinami, lužní lesy mají nezastupitelnou roli při povodních (akumulují vodu).
  • Lesy nám dávají kyslík, zadržují prach, hluk, zadržují a filtrují vodu a další přínosy, které neumíme ještě úplně popsat.
  • Lesy přitahují vodu z oceánů (biotická pumpa) a současně zadržují vodu v půdě (akumulují a zpomalují její odtok - půda funguje jako houba) a také ji současně čistí a navrací zpět do koloběhu vody.
  • V lese je důležitá druhová a věková rozmanitost rostlin, stromů a živočichů.
  • V lese neustále probíhají 3 vývojové stádia (dorůstaní, optimum a rozpad), pád jednoho stromu v přírodním lese znamená začátek nebo je podmínkou života nového stromu.
  • V pralese (nebo přírodním lese) se v jednom vývojovém cyklu (cca 300 roků) nahromadí na jednom hektaru 3 - 4 tuny rozložené organické hmoty (důležitou roli hrají dřevokazné houby, hmyz, půdní organismy a baktérie - rozkládají dřevní masu a přeměňují organickou hmotu v minerální soli, které jsou nepostradatelné pro růst rostlin).
  • Stromy mají povrchové kořeny a hloubkové kořeny (hledají vodu a mají jinou vnitřní výbavu pro tento účel).
  • Rostliny a stromy získávají v symbioze s houbami (mykorhiza) v divokém lese větší odolnost proti suchu, mrazu, toxickým látkám, podporuje jejich růst a plodnost, zejména proto, že rostlina díky houbám využívá větší plochu půdy až 1000 x
  • Mykorhiza - symbiotický rovnovážný vztah mezi půdními houbami (houby hledají pro rostlinu výživné soli, minerální soli a vodu) a kořeny rostlin (produkují potřebný cukr pro houby), v poslední době se ukazuje, že 70 - 95 % všech rostlin je mykorhizních, proto má mykorhiza zásadní vliv na život a výživu rostlin.
  • Avšak cca 30% těžených smrků je napadeno houbovými chorobami, které snižují kvalitu dřeva, což společně s kůrovcem a suchem svědčí o postupující degradaci hospodářského lesa (půda je vyčerpaná a proto nedodává dostatek živin stromům)
  • Klenba stromů chrání les před znečištěním a erozí půdy, která je spojnice mezi živou a neživou přírodou, zásobuje živinami rostliny, které jsem jsou zrojem potravy živočichů.
  • Zásoby vody se vytváří ve vyšších horských polohách, zdravý les nejen reguluje množství vody v potocích a říčkách (zadržuje vodu jako houba), ale mění i chemické složení vody
  • Mechorosty (nejstarší suchozemské rostliny) pokrývají až 90% plochy horského smrkového lesa, vodu přijímají celým povrchem těla a mají rozhodující význam pro vodní režim lesa.
  • Jehličnany postupně vytlačují původní listnaté stromy.
  • Posvátné stromy (kult stromu) známe od antiky, podle pohádek v nich žily lesní víly.
  • Les není možné zastavit (ve svém rozšiřování), pokud má dostatek vláhy, to platí také pro region Střední Evropy.
  • V lese se také nachází milířové plošiny (o smyslu, který měly v minulosti se zatím neví), kde se palilo dřevěné uhlí v milířích.
  • Zdravé lesy ovlivňují klima, snižují vysychání půdy, zpomalují odtok povrchové vody, zabraňují erozi i díky půdním houbám, snižují rychlost větru a produkují kyslík.
  • Lišejníky jsou zdravotní knížkou smrkového lesa
  • Stromy a rostliny mají podobnou pumpu - "srdeční tep nebo lymfatický systém" jako lidé - rostliny pumpují vodu podobně jako srdce lidskou krev. Kmeny a větve stromů se ve skutečnosti zužují a rozšiřují, aby „čerpaly“ vodu z kořenů přes větve až do listů, je však na rozdíl od lidského pomalý (např. několika hodinové intervaly) - mění se tlak vody uvnitř rostliny v závislosti na pohybu větví, listů rostlin směrem na horu a dolů. více
  • Existuje také podobnost hemoglobinu a chlorofylu (základní molekula chlorofylu je téměř shodná s molekulou hemoglobinu - krevní barvivo, díky kterému červené krvinky mohou transportovat kyslík z plic do buněk celého těla).
  • Lesy fungují jako tzv. biotické pumpy a pohltí takové množství vody, že vytvoří podtlak a ten udržuje vlhkost nízko nad územím - tím zadržují dešťovou vodu.
  • Les uživí jednu až dvě osoby na kilometr čtvereční. A les mizí, jak populace roste. Nás je na kilometru čtverečním 100 až 200, jinde i více, to může být jednou z příčin kolapsu civilizací říka Jan Pokorný.
  • Nejstarší bukové lesy v Česku a na Slovensku najdeme v tzv. trojmezí (Ukrajina, Polsko Slovensko) v národním parku Poloniny ("vlčí hory" na ploše skoro tří set kilometrů čtverečních), kde buky dosahují stáří dvě stě padesáti až tří set let. Najdeme tu volně v přírodě i Zubra, medvěda, rysa, vlka.
  • Výkon v čištění vzduchu jednoho stromu o průměru kmene 1 m totiž nahradí tisíc stromů o průměru 3 cm. Přitom v případě, kdy se pokácí statný strom, obvykle se nahradí jen jednou vzrostlejší sazenicí. V centrech měst je přitom sázení stromů poměrně nákladné. Odhaduje se, že cena zasazení a údržby stromu v centru měst s ohledem na podzemní infrastrukturu stojí až půl milionu korun. Pokud bychom měli tedy nahradit výkon pokáceného vzrostlého stromu a nahradit ho tisícovkou stromů, vyšlo by nás to ve městech na půl miliardy korun. „To je důvod, proč je třeba dbát na každý jednotlivý strom ve městech.
  • Mezigenerační paměť rostlin a stromů má značný vliv na konkurenční schopnosti rostlin i fungování celých ekosystémů.Jako mezigenerační paměť odborníci popisují například situaci, kdy rostlina zažije strádání, sucho či nedostatek světla, a tuto zkušenost předá svým potomkům, kteří jsou tak lépe připraveni na možné nesnáze a mají výhodu proti rostlinám, které od předků tuto zkušenost nezískaly.

Lesní mikrobiom

  • Lesní mikrobiom je vzájemně provázaná soustava mikroorganismů, plísní, živočichů, hub a také tzv. LESNÍCH STAŘEŠINŮ (staré stromy předávají mladým stromům své zkušenosti, podobně, jako je to u lidí – lidské kořeny) a vzájemně provázaných vztahů (systému) jako je např. mykorhiza, fotosyntéza. Tyto energetické a živočišné procesy a systémy zajišťují lesu přirozený koloběh (obnovu a homeostázi) v Přírodě a Univerzu.
  • Rostliny a stromy propojují nadzemní zdroj energie ze Slunce (fotosyntéza) s podzemním energetickým systémem (mykorhiza) a zajišťují jejich vzájemnou dynamickou vzájemně provázanou rovnováhu (homeostázi).
  • Narušení funkce stařešinů (předávání informací mezi mladou a starší generací lesa) v lesním ekosystému se projevuje při hromadné výsadbě nových stromků a na větších plochách tím, že je snížena přirozená odolnost lesa a je narušen podzemní energeticko-informační kanál (můžeme to nazvat lesním mikrobiomem) v rostlinné a živočišné říši a tím i přirozený koloběh lesního ekosystému.

Houby

  • Houby saprotrofní (bedly, václavky nebo žampiony), které získávají živiny čistě jen rozkladem mrtvé organické hmoty (stromů, listů atd.) a k tvorbě plodnic v zásadě potřebují pouze dostatečnou vlhkost a nejsou vázány na zdravou hostitelskou rostlinu. Díky vyšším teplotám jsou schopné fungovat i v zimě. Jsou aktivní i přes zimní období a v dnešní době tvoří plodnice třeba už v květnu, červnu, to se dřív vůbec nedělo.
  • Mykorhizní houby (hřiby, muchomůrky, holubinky, ryzce, lišky atd.) tvoří symbiózu s kořeny rostlin, stromů a jsou schopny růst v relativně úzkém rozmezí teplot (cca 5°C a jsou náchylné na změnu prostředí) a nejsou schopny existovat bez ní existovat. Houba stromu dodává vodu a živiny, které jsou v půdě – dusík, fosfor a minerály. A naopak strom produkuje uhlíkaté látky, tedy cukry, kterými zásobuje tyto houby. Ty tedy bez svého hostitele vůbec nejsou schopny růst.
  • více

Stromy a jejich role v přírodě a ve spojení s člověkem:

  • Stromy mezi sebou komunikují podle spisovatele Petera Wohllebena, autora knih o životě stromů.
  • Stromy zaujímají vertikální, vzpřímenou pozici a díky kořenům ulpívají v zemi a stávají se středem bytí (stejně tak jako se vesmír otáčí kolem své osy).
  • Strom je ve starým kultůrách vždy spojován s poznáním, učením, moudrostí.
  • V neolitu starověké národy uměly hospodařit se dřevem a používaly tzv. zmlazovací a prořezávající řezy.
  • Některé stromy se také používaly jako listové krmivo pro dobytek (např. jasan).
  • Naši předci sázeli stromy pro budoucí generace (byl to majetek, který si předávali z generace na generaci).
  • Stromy používají pro dopravu živin z půdy do listů pumpu (funguje pomocí pohybu větví a listů), které je podobná lymfatickému systému u člověka.

Listy ovocných stromů a keřů mají na jaře mají velikou sílu

  • hruška, mladé listy působí dezinfekčně a pomáhají především při zánětu močových cest, tvorbě močových kaménků a revmatických obtížích. Nálev připravíme ze lžíce nasekaných listů na šálek vody, můžeme je i krátce povařit.
  • maliník, listy lze využít rozličnými způsoby. Hodí se na přípravu chutného, osvěžujícího čaje, který můžeme popíjet dlouhodobě, aniž bychom se museli obávat vedlejších účinků. Jeho působení je velmi mírné. Příznivý účinek na zdraví močových cest a mírnění křečí bude patrnější, pokud ze lžíce posekaných listů na šálek vody připravíme místo nálevu krátce povařený odvar. Lístky vsypeme do studené vody, pod pokličkou při nižší teplotě necháme pomalu dojít k varu, poté ještě nejméně deset minut louhujeme. Zatímco pro zpestření jídelníčku jsou vhodné jen mladé, právě se rozvíjející lístky, pro přípravu nálevu a odvaru je můžeme sbírat až do rozkvětu keře. Listy lze také fermentovat. Stejně jako u proměny pravého zeleného čaje v černý získají jinou, pro mnohé lepší chuť, ovšem ztratí některé z blahodárně působících látek (mnohé si však zachovají).
  • ostružiny, pro jejich listy platí v mnoha ohledech totéž, co pro maliníky. Působí mírně, nálev z nich můžeme užívat dlouhodobě a hodí se i jako součást rozmanitých bylinných směsí, účinnější je krátce povařený odvar. Kromě toho, že podporuje zdravé močové cesty i trávení a tiší průjem, může pomoci i při nachlazení, především při kašli. Má protizánětlivé účinky, při bolestech v krku je silnější odvar užitečný jako kloktadlo. Zevně může pomoci při ekzémech a drobných poraněních. Listy jsou výtečné i fermentované.
  • černý rybíz, mladé listy a pupeny obsahují komplex látek, který působí protizánětlivě a může mírnit i nepřiměřené alergické reakce organismu. Již v 18. století je bylináři doporučovali pro celkové posílení těla, a jisté adaptogenní účinky, tedy schopnost podporovat celkovou vitalitu a mírnit účinky stresu, patrně skutečně mají. Navíc jsou silně aromatické a nálev z nich má zajímavou chuť i vůni.

Fermentace: natrhané listy rozprostřeme do tenké vrstvy a necháme den zavadnout na stinném místě. Poté je lehce podrtíme, rozprostřeme na navlhčenou utěrku, lněnou nebo bavlněnou, a velmi pevně zavineme. Poté necháme při pokojové teplotě fermentovat. Nakonec lístky, které již získaly tmavou barvu a výraznější vůni, dosušíme.

Jak škodí lesníci stromům v lese?

Mezi stromy tak funguje díky podzemní mykorhizní síti ohromný redistribuční systém, který zajišťuje přežití i malým, slabým stromům. tento systém může být efektivnější než tvrdý konkurenční boj, neboť celkové množství narostlé biomasy je ve spolupracující komunitě větší. Když lesníci vysekávají slabší stromy, dosáhnou sice toho, že přeživší stromy porostou o něco rychleji, budou však zároveň zranitelnější. Ochrana lesa před prudkým sluncem a větrem zeslábne a les pak začne ztrácet svou přirozenou vlhkost. To vede k narušení podhoubí a rozbití redistribučního systému. Stromy mezi sebou ztratí kontakt, nemohou efektivně sdílet živiny či si předávat informace o hrozícím nebezpečí. Takový les se v důsledku stane zranitelnějším vůči parazitům. Znalost komunitního života stromů tak může přinést kromě větší úcty k lesům i změnu v pohledu na to, jak hospodařit. 

  • Pokud se les zcela vykácí, zemře i jeho podzemní síť. Šance nově vysazených semenáčků na přežití se tím pak snižuje a obnova lesa trvá mnohem déle. vědec Petr Kohout z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR (v podobném duchu mluví o významu mateřských stromů i Peter Wohlleben.

Stromy a nedostek minerálů v půdě:

Nedostatek fosforu a draslíku snižuje rezistenci proti rzím. Nedostatek draslíku snižuje odolnost vůči mrazu a zvyšuje obsah cukrů v listech, což podporuje napadení mšicemi. Nedostatek draslíku zároveň snižuje skladovatelnost brambor. Bor má vliv na dobré přezimování a vývoj kořene. Jeho nedostatek způsobuje u dřevin odumírání vrcholových pupenů. Nedostatek minerálů v půdě (důsledek kyslých dešťů od 60. roků minulého století) je mimo jiné jednou z příčin současného usychání stromů v Česku (nedostatek vody, monokultůry, škůdci, překyselení půdy, eroze půdy, atd.).

  • Dusík je v otázce hnojení základem astrality (podle Biodynamického zemědělství založeného Rudolfem Steinerem) - zajišťuje spojení mezi uhlíkem a kyslíkem, uhlík je nosičem ducha a kyslík nosičem života.
  • Draslík, nedostatek draslíku snižuje odolnost vůči mrazu a zvyšuje obsah cukrů v listech, což podporuje napadení mšicemi. Nedostatek draslíku zároveň snižuje skladovatelnost brambor.
  • Bór, má vliv na dobré přezimování a vývoj kořene. Jeho nedostatek způsobuje u dřevin odumírání vrcholových pupenů.
  • Fosfor.
  • Křemík.
  • více jícha a hnojení

Nedostatek základních minerálů v půdě je způsoben tzv. kyselými dešti v osmdesátých a devadesátých letech minulého století a také díky současné  lodní dopravě (výletní a kontejnerové lodě), která používá palivo s vysokým obsahem síry.

Zajímavost: Dospělý strom dokáže za den odpařit na 400 litrů vody. To je spotřeba sluneční energie cca 280 kWh, které se díky stromu nepřemění na teplo. Jeden strom tak odpovídá svým výkonem deseti klimatizacím. A opačně.... když dospělý strom pokácím, tak místo něho mám cca 280 kWh slunečního tepla, které místo ohřeje. 

Pionýrské dřeviny (stojí na počátku sukcese), světlomilné:

Pionýrský druh pochází od pojmu pionýr, jenž má více významů. V tomto případě je to průkopník – osoba, která je jako první provádí nějakou činnost nebo prosazuje nějakou myšlenku. Obvykle jsou uváděni v tomto kontextu američtí pionýři, kteří postupně osídlovali západní část Severní Ameriky. Podobně pionýrské organismy obsazují volné prostory. Pionýrský druh často obsazuje lokalitu, kde došlo ke kalamitě a lokalita je dočasně neosídlená. 

Pionýrské druhy jsou často otužilé rostliny s adaptací, jako jsou dlouhé kořeny, kořenové hlízky obsahující nitrofilní baktérie, které využívají lépe vodu a neztrácejí ji nadměrnou transpirací. Pionýrský druh zánikem vytváří prostředí, které je vhodnější pro kolonizaci náročnějšími organismy.

  • Pionýrské druhy lze nalézt také v sekundární sukcesi, jako jsou stanoviště po událostech jako lesní požár, odlesňování nebo vyčištění. Tehdy rychle kolonizují volné prostory, které byly dříve porostlé jinou vegetací.

3 roky po polomu se na jednom 1ha lesa nachází tisíce semenáčů (naváte větrem i z původních stromů), pionýrské dřeviny potom připraví podmínky pro další stromy (buk, smrk, jedle, javory a další), které po 50 letech plně obsadí plochu a přerostou pionýrské dřeviny.

  • břízy
  • jeřabiny, přizpůsobivý strom, zvyšují zásaditost půdu (regenerují půdu smrkových monokultůr)
  • Jeřabina ptačí se vyskytuje v jehličnatých lesech, snižuje tam kyselost půdy, jde o pionýrskou dřevinu, neumí však konkurovat ostatním stromům, které ho vytlačují
  • osiky
  • vrby
  • olše
  • pajasan žláznatý
  • líska
  • modřín
  • Vrbovka úzkolistá Epilobium angustifolium

  • Malina - Rubus spp.

  • Vřesovcovité - Ericaceae spp.(vřesovec pleťový, vřes obecný a brusnice borůvka)

Rychle rostoucí dřeviny (vhodné jako biomasa na topení):

  • Japonský topol
  • Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) 
  • vrba Smidtova, kříženec vrby jívy a vrby košíkářské, pěstována i jako dřevo na topení
  • olše
  • líska
  • lípa

https://primanapady.cz/clanek-2970-rychle-rostouci-stromy-vam-skvele-doplni-zahradu?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

https://www.ireceptar.cz/zahrada/jak-pestovat-rychle-rostouci-dreviny-topoly-vrby-paulovnie.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Větrolamy (stromy, keře):

Větrolam aneb lamač větru. To není nic jiného než skupina stromů a keřů vysazená v jedné nebo klidně více řadách. Díky tomu tvoří přirozenou ochranu polí před větrnou erozí. Umožňuje zvěři, drobným živočichům i hmyzu volný a bezpečný pohyb po krajině. Větrolamy jsou důležitý prvek ekologické stability a plní funkci vyrovnávačů ekosystémů a působily proti erozi. 

  • topol, jasan, japonský topol 
  • líska je dobrý větrolam (dorůstá výšky 3 - 7 m) v kombinací s ořešákem nebo kaštanovníkem

Jako první sázíme tzv. pionýrské dřeviny. Jde o rostliny, které dokáží rychle vyrůst a plnit svou úlohu co nejdříve. Zároveň jsou to krátkověké dřeviny, jako například bříza, olše, které budou sloužit pouze do doby, než vyrostou dlouhověké stromy. Základem pro větrolam jsou stabilní a dlouhověké stromy s hlubokým kořenovým systémem – buky, duby, kaštany, lípy … (Jehličnaté stromy na výsadbu větrolamů vhodné nejsou. Jejich mělké kořeny většinou silné nárazové větry neustojí a stromy se mohou vyvrátit.) Jako třetí se po okrajích z obou stran vysazují podrostové keře – šípky, bez, šeříky, rakytník, akát … 

  • Velmi dobré zakotvení v půdě má borovice, dub, javor, jilm, lípa, olše, ořešák. Méně hluboko kotvící kořenový systém má bříza, jasan, topol. Tyto dřeviny je vhodné umísťovat do středu ochranných lesních pásů.
  • Keře dobře korigují vysušování kořenů větrolamového pásu přízemními proudy, zachytávají sníh, prach, dokonce i semínka plevelů. Nejvhodnější jsou (opět dle abecedy): bez černý, brslen, čimišník, moruše, ptačí zob, šeřík, šípek, tavolník, tušalaj, zimolez, dřín.

PROČ SÁZET VĚTROLAMY?

  • Především v suchých oblastech chrání před větrnou erozí. 

  • Ochlazují a zvlhčují vzduch. 

  • Zabraňují vysušování půdy a vegetace. 

  • Pomáhají tvorbě rosy, zachycují sníh. 

  • Pomáhají ke zvyšování zemědělských výnosů, protože chrání úrodu před větrem.

  • Zabraňují i odvátí půdy, když na ní zemědělci zrovna nic nepěstují. 

Invazivní druhy stromů:

vytlačují původní druhy, vytváří monokultury a poskytují méně potraviny plactvu a dalším živočichům.

  • pajasan žláznatý, pro agresivní rozmnožování zařadilo pajasan do čtyřicítky nejproblematičtějších dřevin světa, Dospělý strom za rok vyprodukuje až milion semen, která se snadno šíří větrem na velké vzdálenosti
  • platany
  • duby červené
  • akáty
  • túje a sakury
  • trnovník akát 
  • javorovec jasanolistý

Mezi další nepříjemné invazivky patří křídlatky, škumpy, pavlovnie plstnatá, albízie, javor dlanitolistý, morušovník a hrušeň calleryova.

Protierozní dřeviny

  • trnka
  • líska
  • rakytnik řešetlákový

Kořeny stromů mají symbiotický vztah:

koření ukotvují rostlinu v půdě a podzemní síť, kterou vytvářejí stabilizuje zem.

  • s houbami (mykorhiza)
  • baktériemi (působí i v nerúrodných půdách a nahrazují tak jiné způsoby obohacování půdy o živiny)

Existuje podobnost: propojení kapilár v půdě (půda a kořeny jsou protipólem mozku a hlavy) a neuronových spojení v mozku.

  • pokud se kapiláry v půdě naruší, voda potom stéká po povrchu, lze to napravit narušením půdy a voda se navrátí do velkého okruhu (malý a velký okruh jako koloběh vody v přírodě)

Dělení stromů:

  • jehličnaté stromy (tis, borovice, smrk, jedle, modřín, jalovec...)
  • listnaté stromy (lípa, dub, javor, jasan, platan, jírovec, ořešák, jeřáb, bříza, jilm, olše, osika, jinan dvoulaločný...)
  • ovocné stromy (jabloň, hrušeň, meruňka, švestka, broskev, oskeruše...)
  • opadavé a stálezelené stromy

Hospodaření v lesích:

  • Spolek Pro Silva Bohemica (Europa) kácí se podle zralosti stromů jednotlivé stromy, nebo skupiny stromů, které splnily požadovanou tloušťku a sociální úlohu v porostu
  • divoká příroda, na Slovensku je soukromá rezervace Vlčí.Lesoochranárské zoskupenie VLK, které spravuje cca 300 ha lesů, v roce 2004 se tato oblast stala první soukromou rezervaci na Slovensku - Vlčí v pohoří Čergov

 POKUD JSME VNÍMAVÍ K PŘÍRODĚ, TAK MŮŽETE „KŮROVCOVOU KALAMITU“ VNÍMAT JAKO SIGNÁL, ŽE NAPADENÝ LES JE UMĚLÝ (MYŠLENO UMĚLE VYSÁZENÝ), OSLABENÝ A MOŽNÁ I NEVHODNÝ SVOU SKLADBOU STROMŮ. NEBO MŮŽETE S KŮROVCOVOU KALAMITOU BOJOVAT INVESTOVAT VYSOKÉ ČÁSTKY DO JEHO ELIMINACE A SANOVAT NAPÁCHANÉ ŠKODY. MŮŽETE SE NAD TÍM, CO PÍŠI ZAMYSLET, NEBO MÁVNOUT RUKOU, ŽE VÁS TO NEZAJÍMÁ! JEDINOU MOŽNOU CESTOU, DLE MÉHO NÁZORU JE, NECHAT REGENERACI POSTIŽENÉHO LESA NA PŘÍRODĚ, NEKONAT, JEN POZOROVAT, POCHOPIT A PŘÍPADNĚ NAPODOBOVAT. PŘÍRODA JAKO JEDINÁ SE UMÍ REGENEROVAT, VZNIKNE NOVÝ ZDRAVÝ "DIVOKÝ LES" (DIVOKÁ PŘÍRODA). PŘÍRODA JAKO JEDINÁ ZŮSTÁVÁ (REGENERUJE SE, PŘIZPŮSOBUJE SE), CIVILIZACE ZANIKAJÍ!

Rozmnožování jehličnanů: druhá polovina léta je přímo ideálním obdobím pro rozmnožení okrasných jehličnatých stromů na našich zahradách. Velmi levnou, a přitom úspěšnou metodou je množení pomocí řízků.

Je třeba, aby tyto výhonky byly mladé a zdravé, aby se i řízky z nich dobře ujaly. Druhou možností je odebrat nový výhonek ze starého dřeva. Výhon odebíráme vždy pod uzlinou, je-li na větvi, nebo u starého dřeva celý výhon i s patkou. Smrky, jedle, borovice ponecháváme celé, u ostatních jehličnanů, jako jsou túje, tedy zeravy, nebo cypřiše, odstraňujeme na spodní třetině postranní výhonky.

Řez pod uzlinou nebo na patce ošetříme speciálním prostředkem, který urychluje zakořenění nového výhonku. Někteří zahradníci dávají přednost prášku z dřevěného uhlí, který rovněž funguje jako stimulátor zakořenění. Výhonek zasadíme do speciálního substrátu pro jehličnany, který je lehký a propustný.

Zpočátku je třeba velmi dodržovat stálou mírnou vlhkost substrátu, ale také celého okolního prostředí, a proto se doporučuje překrýt nádobu s řízky fólií nebo ji vsadit do skleníku či pařeniště, kde panuje stálá vzdušná vlhkost.

  • u jehličnanů, jako jsou borovice, smrky či jedle, bychom měli odebírat řízky ze stromů starých od čtyř do sedmi let
  • ízky by měly být tvrdé, nicméně ne úplně dřevnaté
  • výhonky tisu, odebíráme z výhonů starých zhruba rok, tedy aby byly dřevité, ale přesto stále pružné
  • polovyzrálé řízky odebíráme z modřínů, cypřišů, zeravů a pazeravů, z jalovců nebo cypřišků. Výhonky lze odebírat od léta až do začátku podzimu. Spodní část, která by měla být dřevnatější, tedy vyzrálá, můžeme zbavit kůry, abychom tím podpořili rychlejší zakořenění
  • https://www.dumazahrada.cz/zahrada/27179-jak-rozmnozovat-jehlicnany-rizkovanim/ 

 

 Holocén, odbobí po poslední době ledové (glaciál)

Pryskyřice je vlastně lék stromu, kterým si sám léčí své rány. Smolná mast má antibakteriální a antimykotické účinky, které jsou dokonce vědecky potvrzeny. Podle vědců aktivní složky pryskyřice také napomáhají regeneraci poškozených buněk a tkání, čímž podporují i samotnou léčbu.

  • Napomáhá a urychluje léčbu zánětů.                                                              
  • Pomáhá při léčbě špatně se hojicích a otevřených ran.
  • Ničí mykózu nehtů a pomáhá při zarůstání nehtů.
  • Zmírňuje nepříjemné projevy ekzémů a lupenky.
  • Pečuje o suchou pleť.
  • Pomáhá při akné.
  • Zmírňuje opruzeniny a spáleniny.
  • Při problémech zubů.
  • Funguje i na záděry, odřeniny a omrzliny.

Jak vyrobit mast z pryskyřice?

Olivový olej zahřejte ve vodní lázni. Pozor, nesmí nikdy vařit, jinak by vám z pryskyřice ve chvíli, kdy ji přidáte do oleje, mohly vyšlehnout plameny. Je totiž poměrně hodně hořlavá. Jakmile je olej rozehřátý, přidejte tedy ostatní suroviny, včetně pryskyřice, prohřívejte zhruba půl hodiny a pak odstavte z plamene. Tuto směs nechejte do druhého dne louhovat. Druhý den opět 30 minut zahřívejte a tento proces opakujte ještě 2x. Nakonec sceďte přes plátýnko do nádoby nebo jednotlivých kelímků. Hotovou mast skladujte při pokojové teplotě.

  • 500 ml olivového oleje
  • půl hrnku smrkové pryskyřice
  • půl hrnečku smrkového jehličí (lze vynechat)
  • 75 g včelího vosku

Zdroj: https://akela.mendelu.cz/~xcepl/inobio/inovace/Ekologie_lesa/P6_Historicky%20vyvoj%20lesu.pdf

Stromy a příroda, zprávy z tisku:

25.3.2021 Vědci z několika institucí se zaměří na využití modřínu opadavého v českých lesích, které se mění v důsledku klimatické změny a s tím související kůrovcové kalamityModřín při použití správných lesnických postupů může pomoci například s obnovou holin po kalamitě a zvýšit životaschopnost lesů. Svým opadem totiž zlepšuje půdu a i ostatní stromy dostávají více vody, uvedl mluvčí Mendelovy univerzity v Brně Filip Vrána.

  • Modříny rychle rostou ve smíšených porostech, jsou odolnější vůči biotickému či abiotickému poškození a svou korunou propouštějí poměrně velké množství světla i srážek, což má velký význam v době klimatické změny. 
  • Navíc často vedou k podpoře vzácnějších druhů rostlin pod korunovým zápojem a tím k podpoře celkové druhové rozmanitosti lesa. Vytvořená dřevní biomasa má nadprůměrnou kvalitu a předpoklady pro různorodé využití. 
  • Díky svým ekologickým vlastnostem jsou vynikající dřevinou do porostních směsí a pomáhají vytvářet porosty produktivnější a odolnější vůči stresu suchem. Přitom zastoupení modřínu v českých lesích se pohybuje dlouhodobě kolem pouhých 4 %. Navíc v porovnání k ostatním dřevinám je dřevinou konkurenčně slabou, nehrozí jeho živelné samovolné šíření na úkor jiných dřevin.
  • Modřín je dosud spíše opomíjená dřevina, stálou pozornost věnují lesníci spíše lesům s buky, smrky, duby a borovicemi. V českých lesích v roce 2019 poprvé mírně převýšil podíl listnáčů jehličnany, které v předchozích letech zabíraly okolo 60 procent plochy. Podíl smrku v umělé obnově se ale postupně snižuje. Z listnatých dřevin má nejvyšší podíl buk, který tvoří téměř polovinu mezi listnáči. Nejvíce ale vzrůstá v umělé obnově podíl dubu, který se za posledních deset let zvýšil o 40 % na současných 16,6 %.
  • V rámci projektu se budou odborníci zabývat zvýšením produkce lesních porostů, možnostmi uplatnění přirozené obnovy s minimalizací ekonomických a energetických vstupů, zlepšením efektivity obnovy rozsáhlých holin nebo úlohou modřínu při podpoře jiných dřevin. Součástí výzkumu je například i zpřesňování poznatků o původu modřínových populací.   

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vedci-se-zameri-na-vyuziti-modrinu-k-obnove-holin-po-kurovci?

21.3.2021 Nové studie upozorňují na měnící se funkci světových pralesů, které kvůli lidské činnosti místo zpomalování začínají urychlovat proces oteplování. "Například lesy v ČR jsou celkovým zdrojem emisí od roku 2018.

Lesy pohlcují CO2 díky tomu, že ho do atmosféry uvolňujeme - i když to vypadá jako dobrá zpráva, pro lesy je to svým způsobem také určitý stresor. Je to jako když posadíte malé dítě před cukrový dort a čekáte, až ho sní, a pak mu dáte další, a pak další. U stromů samozřejmě toto 'přejídání' není tak zřejmé, princip je však podobný.

  • První z jmenovaných došla k závěru, že v období 2001 až 2019 jsou veškeré lesní porosty v tomto období kromě pralesů v Indonésii, Malajsii, Kambodži a Laosu celkovým sinkem CO2, což znamená, že ještě zvládají uhlíku víc ukládat, než uvolňovat.
  • Druhá studie upozorňuje, že když se ale vezmou v potaz veškeré emise, tedy například i oxid dusičitý nebo metan, vypadá to, že konkrétně největší světový prales v Amazonii už v tuto chvíli víc emisí produkuje, než ukládá. Tím pádem přispívá k oteplování klimatu. 
  • Obě studie sice přiznávají jistou míru nepřesnosti a závěry nejsou definitivní. Podle Ače je ale trend stále horší úložné či čistící funkce lesů a pralesů v kontextu emisí zřejmý, 
  • Studie v časopise Frontiers Climate Change nasvědčuje tomu, že Amazonský prales přispívá k oteplování. To je v souladu i s některými předcházejícími studiemi, podle kterých odlesňování a s ním spojený pokles odpařování a následný pokles tvorby oblačnosti k oteplování přispívá. Obě studie poukazují také na poměrně vysokou mírou nejistoty, a vzhledem ke složitosti jednotlivých procesů to není překvapivé.
  • Téměř všechny porosty uhlík pohlcují, a to i se započítáním ztrát následků odlesňování, a třeba i lesních požárů. Je potřeba si uvědomit, že tato práce hodnotí průměrný stav v období za poslední dvě dekády a situace se dynamicky mění. Například lesy v ČR jsou od roku 2018 celkovým zdrojem emisí, v důsledku sucha a bezprecedentní kůrovcové kalamity.  
  • Na příkladu Amazonského pralesa National Geographic uvádí celou řadu lidských činností, které způsobují, že se z něj místo plic světa stává producent emisí. Na prvním místě zmiňuje člověkem založené lesní požáry, které do atmosféry uvolňují částice černého uhlíku. Odlesňování zároveň negativně ovlivňuje srážky a dochází tak l vysychání a ohřívání lesů. Negativní vliv má i samotná globálně se zvyšující teplota, stavba přehrad či těžebních dolů.
  • Podle Ače je celý proces ukládání a uvolňování emisí lesa velmi komplexní a ovlivňuje mnoho faktorů. Je nicméně zřejmé, že ztrátu rovnováhy mezi dýcháním a fotosyntézou lesů zavinila lidská aktivita. Zvýšení množství uhlíku v atmosféře podle něj sice v lesích vede ke zvýšení účinnosti fotosyntézy, a lesy díky tomu mohly pohlcovat až 25 % antropogenních emisí. Aby ale mohl les tuto funkci plnit, potřebuje dostatek vláhy a živin v půdě, které mizí kvůli výše zmiňovaným činnostem. Účinnost pohlcování uhlíku navíc podle Ače "není nekonečná a s oteplováním se může zvrátit". 
  • Metan v pralese tvoří mikrobi množící se ve vodou prosáklé půdě a do ovzduší se může tento skleníkový plyn podle National Geographic dostat skrze stromy, které slouží "jako komíny" do atmosféry. Podle Ače pochopení lesních emisí metanu ještě není úplné, ovlivňuje ho ale především teplota, srážky a dostupnost živin v půdě. 
  • Lesy stále pohlcují obrovské množství CO2, a to i navzdory masivnímu odlesňování, což je právě výsledkem té nerovnováhy v podobě zvyšování CO2 z fosilních paliv. V horizontu nejbližších desetiletí bude největší problém zvyšování respirace (dýchání) následkem růstu teploty, protože dýchání roste s teplotou exponenciálně a pro fotosyntézu to neplatí.
  • K tomu se podle něj bude stále víc přidávat další biotické poškození například v důsledku přemnožení hmyzu, co můžeme sledovat například v Česku. Hospodářské lesy tímto trpí víc, ale postupně se problém prohlubuje i v přírodních lesích, jako jsou právě tropické pralesy. "Tento stav bude výsledkem dlouhodobého působení člověka, které je v tomto ohledu kumulativní, tedy jednotlivé faktory se spolu sčítají a nastane situace, kdy les jednoduše kombinaci negativních faktorů již nedokáže účinně čelit a bude nahrazen jiným, obvykle méně produktivním lesním nebo jiným ekosystémem. 
  • Návrat k rovnováze by mohl nastat jedině v případě, že by lidé přestali vypouštět CO2 a další skleníkové plyny a zpomalil by se proces oteplování. Takový návrat by ale slovy odborníka byl "relativně velmi pomalý".  I kdyby se lidstvu podařilo zastavit oteplování dramatickým snížením emisí, pralesy už do té doby mohou zmizet kvůli odlesňování.
  • Podle nejnovějších studií není 'bod návratu' Amazonského pralesa příliš vzdálený, zejména pokud bude odlesňování pokračovat. Ještě hůře je na tom ale Indonésie, nebo Malajsie, kde mizí primární porosty přímo před očima. Prakticky ale všechny tropické lesy jsou velmi blízko stavu, kdy nebudou schopny odolávat rostoucímu tlaku lidí," nejlépe, či lépe řečeno nejméně špatně je na tom africký deštný prales. 
  • Jediný způsob, jak tento neradostný a zhoršující se stav zvrátit, je omezení konzumace (zejména hovězího) masa, a co nejrychlejší snížení odlesňování na nulu. "V opačném případě ztratíme deštné lesy mnohem dříve, než to stihne udělat změna klimatu a narušení režimu uhlíku.
  • https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lesy-otaceji-svou-funkci-ze-zachrance-planety-se-stava-pritez-147706# 

10.2.2021 České lesy jsou v nejhorším stavu ve střední Evropě. Jako jediné už nevážou oxid uhličitý. Podle dat OSN jsou jediné v regionu, které přestaly jako celek vázat oxid uhličitý a přispívat tím k lepší bilanci skleníkového plynu. V posledních třech letech dokonce začaly být vlivem masivního kácení a větší krátkodobé spotřeby dřeva zdrojem skleníkového plynu.

Kvůli lesní kalamitě se české emise CO2 zvýšily v roce 2019 podle předběžných odhadů o celých 15 milionů tun ročně (emise státy vykazují zpětně se zpožděním dva roky). Celkově přitom země do roku 2018 vypouštěla skleníkových plynů 130 milionů tun za rok. Česku za to hrozí nákup emisních povolenek v rozmezí od 350 milionů do 2,1 miliardy eur (devět až 55 miliard korun). Ty jsou vlastně pokutami za nadměrné vypouštění skleníkových plynů a mají bránit změně klimatu. Výjimečnost Česka potvrzují nejnovější čísla o emisích skleníkových plynů z databáze OSN. Podle posledních dat z roku 2018 české lesy vyprodukovaly 7,32 milionu tun skleníkového plynu, zatímco u údajů všech našich sousedů je opačné znaménko. Tady lesy jako celek CO2 vázaly. Například Slováci si díky svým zdravějším hvozdům mohli odečíst od celkové bilance skoro 3,8 milionu tun skleníkového plynu, Němci dokonce 67 milionů tun.

  • Německé podniky využívaly ve větší míře vlastní dřevorubce a přešly v řadě polesí na přírodě blízké hospodaření už před deseti či dvaceti lety. Při něm nevznikají paseky a lesníci více využívají přirozenou schopnost lesa se obnovit.
  • Les musí přestat být jen továrnou na dřevo. "Nejdůležitější je pěstovat do budoucna takové porosty, které budou odolné proti pokračujícím změnám klimatu.
  • Část odborníků navíc kritizuje státní dotace podporující masivní kácení často uschlých stromů, ze kterých už dávno kůrovec vylétl. Subvencemi kolem pěti miliard korun podle nich stát jen podporuje těžbu už téměř bezcenného dříví. Těžba navíc zhoršuje bilanci oxidu uhličitého. "I kvůli půdě a vodě by bylo lepší ty kmeny nechat na místě.
  • Zanechání velké části vyschlých kmenů v lese by podle něho omezilo přístup do lesů pro veřejnost a zvýšilo riziko požárů. Klasický způsob výsadby nových stromků na pasekách podle něho zajistí obnovu lesa dříve než spolehnutí se na přírodní proces. "Ponechání dřeva v lese vede v určitém nadhledu k tomu, že společnost je nucena hledat jiný zdroj materiálu pro svoji spotřebu. Jiným zdrojem je především plast.
  • https://archiv.ihned.cz/c1-66880030-ceske-lesy-jsou-v-nejhorsim-stavu-ve-stredni-evrope-jako-jedine-uz-nevazou-oxid-uhlicity 

28.1.2021 Zdecimované lesy přestaly vázat CO2. Česku hrozí, že zaplatí desítky miliard za emisní povolenky. Tuzemské lesy vždy jako celek skleníkový plyn vázaly, a zlepšovaly tak jeho českou bilanci. V posledních třech letech ale začaly být vlivem masivního kácení jeho zdrojem. Stromů výrazně ubylo, což snížilo množství vázaného CO2. Na druhé straně se zvýšila spotřeba dřeva, a to zrychlilo uvolňování skleníkového plynu.

  • Roční objem emisí České republiky je 129,39 mil. tun CO2 (údaj z roku 2018). V přepočtu na obyvatele to je 12,19 t CO2 ekv./obyvatele.
  • Energetika: 51,07 milionu tun CO2 (39,5 % celkových emisí)
  • Doprava: 20,3 mil. tun CO2 (15,7 % celkových emisí)
  • Průmyslové procesy: 16,26 mil. tun CO2 (12,6 % celkových emisí)
  • Spalování v průmyslu: 9,96 mil. tun CO2 (7,7 % celkových emisí)
  • Spalování v domácnostech, institucích a zemědělství: 13,15 mil. tun CO2 (10,2 % celkových emisí)
  • Odpadové hospodářství: 5,7 mil. tun CO2 ročně (4,4 % celkových emisí)
  • Zemědělství: 8,61 mil. tun CO2 (6,7 % celkových emisí)
  • K tomu lesy v roce 2019: 15 milionů tun CO2 (10,3 procenta z celkových emisí)

Podle dokumentu, který loni v prosinci v Bruselu projednávali zástupci českých ministerstev zemědělství a životního prostředí (HN ho má k dispozici), se kvůli lesní kalamitě zvýšily české emise CO2 v roce 2019 o celých 15 milionů tun ročně. Celkově přitom země do roku 2018 vypouštěla skleníkového plynu 130 milionů tun za rok. "Nárůst představuje stejné množství jako emise CO2 elektráren Počerady, Prunéřov a Tušimice dohromady. Nebo jako emise ze skoro celé dopravy," poznamenal profesor Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Za proměnu může zejména zvýšená těžba dřeva. Ta činila předloni 33 milionů kubíků a vloni je odhadována na 40 milionů, což je oproti průměru z let 2000 až 2015 více než dvojnásobek. Kácí se tak o hodně více kmenů, než stačí dorůst. "Snížilo se vázání CO2 živými stromy, kterých ubylo, a na druhé straně se zrychlilo uvolňování CO2 z těch vytěžených. Z nich se vyrábí třeba balicí či toaletní papír, odkud se oxid uhličitý rychle vrátí do atmosféry. Ještě rychlejší to je, pokud se dřevo spálí. Plyn se navíc uvolňuje i z plochy kvůli odlesnění a zahřívání odlesněných ploch," vysvětlil profesor Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze Miroslav Svoboda.

Schodek v bilanci CO2 pak podle ministerského dokumentu zřejmě nezbude než pokrýt nákupem emisních povolenek od jiných členských států. "V současné době je velmi těžké spekulovat, jaká by byla jejich cena. Odhadujeme možné celkové náklady na nákup emisních povolenek k pokrytí schodku v rozmezí od 350 milionů do 2,1 miliardy EUR (devět až 55 miliard korun)," píše se v materiálu. Autoři se však v textu přiklánějí spíše k vyšší ceně. Ve druhé polovině současného desetiletí, kdy by Česko muselo zaplatit, se podle nich očekává nedostatek povolenek, a tím i růst jejich ceny.

Mnozí z expertů z akademické sféry, ale i z praxe navíc kritizují státní dotace podporující masivní kácení už často uschlých stromů, ze kterých už dávno kůrovec vylétl. Za ně už stát vyplatil kolem pěti miliard korun. "Dotace jen podporují těžbu už téměř bezcenného dříví. Například Lesy České republiky dostaly vloni dvě miliardy, aby mohly vyschlé kmeny vytěžit, a nyní velká část z nich leží na skladě, protože to dřevo nikdo nechce. A samozřejmě jen zhoršují naši bilanci oxidu uhličitého. Lepší pro přírodu i vzhledem k bilanci CO2 by bylo ty kmeny nechat na místě," uvedl profesor Miroslav Svoboda.

https://archiv.ihned.cz/c1-66874760-zdecimovane-lesy-prestaly-vazat-co2-cesku-hrozi-ze-zaplati-dve-miliardy-eur-za-emisni-povolenky

15.1.2021  Lesníci: Zbytečná těžba uschlých stromů je důsledkem pravidel nastavených Ministerstvem zemědělství. Zástupce Ministerstva zemědělství ve své odpovědi na výzvu "Kácením české lesy nezachráníme" odmítá, že by Ministerstvo svými příspěvky podporovalo nerentabilní a zbytečnou těžbu odumřelých stromů. Ke zbytečné těžbě stromů, na kterou v důsledku přispíváme my všichni, však jednoznačně dochází.

Více než 6600 signatářů zmíněné výzvy, mezi kterými jsou převážně odborníci z oblasti lesnictví, ekologie a biologie, je přesvědčeno, že kácení a odvoz odumřelých stromů není přínosem ani pro samotný les, ani pro jeho služby společnosti, jakými jsou například čištění vody a vzduchu, ochrana půdy a biologické rozmanitosti nebo stabilní klima. Naopak, ponechání odumřelých stromů v lese by pomohlo biologické rozmanitosti lesa, tj. řadě užitečných mikroorganismů, hub, rostlin i živočichů, a zároveň by pomohlo při snaze o zmírnění klimatických změn, protože uhlík podílející se v atmosféře na oteplování klimatu by byl místo toho desítky let uložen ve dřevě, než by se rozložilo. Signatáři výzvy proto apelovali na Ministerstvo, aby namísto zbytečné těžby odumřelých stromů, podporovalo jejich ponechání v lese k zetlení. Ministerstvo namítá, že svými příspěvky nerentabilní těžbu nepodporuje, ale cílí na následnou obnovu postižených porostů.

Přitom pro ponechání odumřelých stromů v lese hovoří i další argumenty. Náklady na těžbu a dopravu dřeva v řadě případů převyšují příjem z prodeje dřeva. Těžba se tedy často nevyplatí ani ekonomicky a bez dotací by byla ztrátová, proto se i státní podnik jako celek loni do ztráty dostal. Na řadě míst je dostatečné množství malých stromků, tj. přirozené obnovy, která zajistí vznik nového porostu na místě odumřelých stromů. Výsadba, ani intenzivní a nákladná péče o nové stromy, kvůli které by bylo třeba odumírající stromy s podporou ministerských dotací vytěžit, proto na mnoha místech není potřeba, a i z tohoto pohledu je zbytečná. Těžba v takovém případě spíše vede ke zničení velké části malých stromků z přirozené obnovy. 

Dr. Vojtěch Čada, dr. Jeňýk Hofmeister, prof. Miroslav Svoboda
Autoři jsou pracovníky Katedry ekologie lesa, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze. Podporu tomuto textu vyjádřila Česká společnost pro ekologii. 

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lesnici-zbytecna-tezba-uschlych-stromu-je-dusledkem-pravidel-nastavenych-ministerstvem-zemedelstvi-to-ale-pochybeni-odmita

14.1.2021 EU chce divočinu rozlohou větší než Česko. Místa už má vytipovaná: Šumava, Delta Odry, Karpaty na pomezí Slovenska, Polska a Ukrajiny, ale i Apeniny ve střední Itálii nebo území na hranicích Portugalska a Španělska, to jsou překvapivá území "evropské divočiny". Míst, jejíž ochrana už je nyní i cílem EU. Dnes existuje vlivná nevládní iniciativa Wild Europe, společenství organizací usilujících o ochranu a návrat divoké přírody.

Dvě procenta divočiny

Nejdříve bylo třeba zmapovat, kde původní divočina v Unii stále ještě je. Ukázalo se, že dvě procenta území EU (84 000 km2, více než je rozloha ČR) jsou stále civilizací nedotčenou divočinou a 5 % území by se do stavu divočiny mohlo při důsledné ochraně vrátit. Důležitá je ale určitá velikost, za spodní hranici se považuje pět tisíc hektarů území.

  • V unijní Zelené dohodě se státy EU zavázaly "k přísné ochraně" desetiny evropských lesů, což je přibližně rozloha stávající a obnovitelné divočiny. "Lesní ekosystémy jsou v důsledku změny klimatu vystaveny rostoucímu tlaku," uvádí v Zelené dohodě Evropská komise. "Je třeba zlepšit jak kvalitu, tak kvantitu plochy lesa v EU."
  • Nejvýznamnějším územím v Česku s potenciálem divočiny je Šumava, ale i tundrové partie Krkonoš, lesy v Podyjí, prales u Žďáru nad Sázavou, či rašeliniště v Krušných horách. 

Ve filozofii divočiny jde o to, nedělat za přírodu něco, co může udělá sama. To neplatí jen pro pralesy, ale klidně i na panelákovém sídlišti," uvádí. "My v mnoha případech v krajině a přírodě děláme věci, které dělat vůbec nemusíme". 

Někdy se ale musí odstranit nevhodné lidské zásahy, například ty vzniklé odvodněním mokřadů, která pak neumožňují přirozeně fungovat rašeliništi. "Stačí zrušit odvodnění a nechat to být," uvádí Miko jeden příklad "návratu divočiny". Tímto obnovením původních podmínek se dává šance k návratu mnoha organismů.

Někdy se ale začne ze špatného konce. To je příklad návratu zubrů, koní a praturů do krajiny v okolí Milovic. "Tato zvířata pomáhají vytvářet a udržovat přirozenou bezlesní krajinu, která bývala v Česku rozšířenější, než si myslíme." "Aby ale byl obnoven celkový přirozený stav, museli by se tam žít i velcí predátoři," vysvětluje Miko o asi nejznámějším projektu "návratu divočiny" v Česku. Právě návrat velkých predátorů do krajiny, například vlků naráží podle něj na největší odpor.

https://www.denik.cz/cesko-a-eu/eu-divoka-priroda-2021.html

8.1.2021 Jedna z nejlepších variant pro obnovení lesů je nesázet žádné stromy. Jak by to mělo vypadat v praxi? Ponechat netknutý a chráněný prostor kolem dosud existujících starých lesů, aby se ty měly kam nerušeně šířit. Zatím se totiž při svých hranicích potýkají s přepásáním, vysekáváním a klučením. "Pokud je necháme růst, zaplní Británii miliony stromů, samy o sobě," dodává Wrigley.

Zachráníme, obnovíme, doplníme, vysadíme. Touha člověka opravovat jím narušenou přírodu nezná hranic a nevyhýbá se ani lesům. Ty nejrozmanitější lesní porosty světa, proslulé diverzitou druhů i vzájemností ekologických vazeb, totiž vznikají samovolně a bez lidského přispění. Pomalou postupnou samovolnou obnovou. 

  • Řízená výsadba stromů by měla ideálně probíhat jen tam, kde je přirozená a samovolná regenerace lesů buď nepravděpodobná, anebo by trvala příliš dlouho.

  • Přitom výhody přirozené obnovy jsou zřejmé. Pokud necháte les samovolně růst, bude se jako poněkud zbytnělý plevel šířit a rozrůstat do svého okolí. V horizontu vyšších dekád se postupně ustanoví rovnováha mezi jednotlivými přítomnými druhy, jejichž zastoupení bude odpovídat podmínkám konkrétního stanoviště a budou své lokalitě plně adaptované. Je to levné, kvalitní a vzniká to samo. Přirozeně rostlé lesy jsou také schopné ve své biomase vázat výrazně více uhlíku (silně přes odhadovaných 12,8 t/ha ročně platných pro vysazované lesy) než lesy uměle vysazované. 

  • Klimatická krize si totiž žádá okamžité řešení, a tím pádem i okamžitou výsadbu stromů. Ty jsou pak ale ve svém principu degradovány na pouhý biotechnický nástroj k lapání atmosférického uhlíku, aniž by se přemýšlelo o jejich dalších přínosech pro přírodu. 

  • Celonárodní zalesnění (v tomto případě Velké Británie) je zcestná. Jejím výsledkem jsou totiž často jen monokultury nebo výsadby naplněné nepůvodními na stanoviště neadaptovanými druhy. Kvalitu a původnost nahrazuje kvantita. Je nutné zahrnout taktiku přirozené obnovy lesa do svých zalesňovacích plánů.

  • Jak by to mělo vypadat v praxi? Ponechat netknutý a chráněný prostor kolem dosud existujících starých lesů, aby se ty měly kam nerušeně šířit.

  • V místech, kam by se stromy dostávaly jen stěží, na lokalitách, kde není přirozená regenerace lesa pravděpodobná, by měla dál fungovat umělá výsadba. Ta by ale neměla být jediným a hlavním aplikovaným přístupem. Jedna z nejlepších variant pro obnovení lesů je nesázet žádné stromy, protože ony si tam najdou cestu sami.

Lekce pro Evropu i Česko

Z toho bychom si mohli vzít inspiraci i my v Česku a možná dát větší šanci přirozené obnově lesů. Protože cyklické obnovování suchem, kůrovcem a větrnými smrštěmi poničených smrkových monokultur, které coby hospodářský les stejně rostou mimo svůj přirozený areál, už začíná být - nejen ekonomicky - poněkud únavné. Hodí se zmínit, že v pevninské Evropě se zatím úspěšně zelená, a za posledních 20 let se podařilo stávající rozlohu lesních porostů rozšířit o 2 miliony hektarů. A další výsadba tří miliard stromů do roku 2030 je aktuálním plánem Evropské unie.

https://www.sciencealert.com/restoring-forests-should-be-as-easy-as-letting-trees-plant-themselves<br>

https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jedna-z-nejlepsich-variant-pro-obnoveni-lesu-je-nesazet-zadne-stromy

12.12.2020 Rostliny, které zažily nedostatek, plodí zdatnější potomky. Rostliny, které zažily nehostinné prostředí, plodí zdatnější potomky. Aspekty mezigenerační paměti rostlin popsal tým, jehož součástí jsou i vědci z Česka. Potomci zkoumaných rostlin byly podle výzkumníků zdatnější v boji o životní prostor. Přenos zkušeností měl dopad i na další složky ekosystému. O výzkumu informovala Miroslava Dvořáková z Botanického ústavu Akademie věd (BÚ AV) ČR.

  • ústřední roli hraje u rostlin konkurence. "Rostliny nemají možnost pohybu a nemohou si jednoduše vybrat místo svého pobytu. Proto jakmile jednou zakoření, musí být
  • vědci dosud přehlíželi mezigenerační paměť rostlin. Právě ta má značný vliv na konkurenční schopnosti rostlin i fungování celých ekosystémů.
  • Jako mezigenerační paměť odborníci popisují například situaci, kdy rostlina zažije strádání, sucho či nedostatek světla, a tuto zkušenost předá svým potomkům. Ti jsou tak lépe připraveni na možné nesnáze a mají výhodu proti rostlinám, které od předků tuto zkušenost nezískaly.

  • Zážitek strádání rostlina předává skrze epigenetické procesy. Pomocí takzvané metylace cytosinu v DNA může organismus zapínat či vypínat aktivitu genů a rostlina tak svým potomkům předá "předaktivované" geny užitečné pro boj s nehostinným prostředím.

  • To, že rostliny, které rostly například v hustém porostu, plodí zdatnější potomky, zjistili vědci při experimentech s pampeliškami. Zkoumané rostliny rychleji klíčily a celkově měly rychlejší vývoj či intenzivnější růst kořenů. Byly tak úspěšnější v boji o životní prostor s jinými rostlinami. To, že se tato paměť přenášela epigenetickými procesy, vědci ověřili tím, že u části rostlin odstranili některé epigenetické značky. Takto zasažené rostliny se pak chovaly tak, jako by jejich předci náročnější podmínky nezažili.

  • listy konkurenčně zdatnějších rostlin se rozkládají po odumření mnohem pomaleji, než listy geneticky totožných rostlin bez zmíněných zkušeností. To podle týmu naznačuje, že paměť rostlin má dopad i na související procesy v přírodě - v tomto případě koloběh živin v ekosystému.

  • mezigenerační paměť zaslouží více pozornosti a měla by být zohledněna třeba při modelování funkce ekosystémů během klimatické změny nebo při produkci osiv v zemědělství.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/veda/rostliny-ktere-zazily-nedostatek-plodi-zdatnejsi-potomky.A201210_162324_ln_veda_ape

2.9.2020 Původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější, než dnes. Její zarůstání a nástup lesů umožnil až člověk, který vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu. Čeští vědci na to upozorňují v rozsáhlém, dvojdílném článku, který publikoval časopis Vesmír.

  • S přítomností velkých savců souvisela diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů. Krajina tehdejší mamutí stepi se v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje. Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků. Obývala ji směs druhů chladnomilných a kontinentálních až teplomilných, což lze dokázat nejen na fosilní megafauně, ale i na drobných savcích nebo broucích, jejichž těla se občas dochovala 
  • Vliv velkých kopytníků na původní podobu krajiny podle ní nepřímo dokazuje například rozšíření denních motýlů v Evropě a Asii. Denní motýli jsou totiž, s výjimkou tropů, ve většině případů vázaní na otevřená stanoviště a jen málo z nich obývá husté, zapojené lesy. "Právem se lze domnívat, že v době rozmachu mamutí stepi prosperovali. Vyhovovaly jim podmínky utvářené aktivitou velkých býložravců. Například pastva koní potlačuje trávy a uvolňuje prostor bylinám, jako jsou hořce, krtičníkovité, bobovité či rdesnovité. To vše jsou časté živné rostliny housenek. I motýlů spojených s všudypřítomnými travami je dost - všichni okáči a také někteří soumračníci
  • Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily. "Na severní polokouli to znamenalo postupné rozdrobení mamutí stepi. Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy. Středoevropská krajina byla ale i poté nějaký čas otevřená. Mamuti byli pryč, ale přežívali zde například sobi, velcí tuři a koně. Expanze lesa před 9000 až 4000 lety se kryje s dobou, kdy byla i tato velká zvířata téměř zdecimována," 
  • Evropě fragmenty původních stepí přetrvaly do současnosti. "Mnohé ze středoevropských 'stepních' lokalit, jejichž vznik byl donedávna přisuzován člověku, ve skutečnosti představují nejstarší zde kontinuálně existující formy vegetace. 
  • teorie nizozemského ekologa Franse Very, podle níž by i lesy evropského mírného pásu byly v přírodním stavu pod silným pastevním tlakem 
  • Přežití stepní fauny a flóry v Evropě umožnil příchod pravěkých zemědělců a pastevců. Ti s pomocí stád domácího skotu a koní, kteří byli po staletí velmi podobní svým divokým předkům, zachovali v řadě oblastí krajinu otevřenou. Tam, kde se páslo méně, začaly krajinu sužovat požáry. "S decimací velkých býložravců se pojí ještě jedna souvislost - nástup vlády ohně. Absence pastvy vede k akumulaci odumřelé rostlinné biomasy, ideálního paliva pro požáry. Jejich nástup lze poznat z přítomnosti ohořelých uhlíků v půdních profilech
  • Právě vyhubení velkých kopytníků podle vědců v současnosti stojí za úbytkem a ohrožením celé řady druhů vázaných na otevřenou krajinu nebo světlé lesy. V současnosti člověk tato prostředí v rámci ochrany přírody udržuje jen velmi pracně a nákladně. Přesto se mu nedaří obnovovat v krajině pestrou mozaiku, kterou dříve vytvářeli velcí kopytníci. "Pro udržení planetární biodiverzity zbývá jediné řešení: doplnit chybějící složky ekosystémů, zejména velké býložravce 
  • V souvislosti s ochranou klimatu vědci proto varují před zjednodušenými recepty, které požadují výrazné zalesňování, případně redukce stád domácího skotu. Ta v mnoha oblastech nahrazují chybějící divoké velké kopytníky. Cestou je podle odborníků spíše méně intenzivní pastva. 
  • Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině. "Příznivý vliv velkých kopytníků na zadržování vláhy v půdě je zřetelný i v rezervaci velkých kopytníků v Milovicích 
  • Kromě oblasti střední Evropy pomáhají velcí kopytníci také s ochranou prostředí, které je pro vývoj klimatu naprosto klíčové: permafrostu v severské tundře. "Celkové množství uhlíku je zde odhadováno na 1300 giga tun, což je zhruba dvojnásobek uhlíku nacházejícího se v atmosféře. S uhlíkem je v permafrostu deponován i dusík. Při oteplování permafrost taje a v mokřadech nastává mikrobiální rozklad, uvolňující do atmosféry oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Návrat velkých kopytníků do polárních krajů by mohl pomoci. V zimě býložravci rozhrabávají sněhovou pokrývku, jež potom hůře izoluje půdu a ta promrzá více do hloubky. Konzumací rostlin umožní rychlejší recyklaci živin a zpomalí akumulaci stařiny. To vše může uvolňování skleníkových plynů z půd zbrzdit," 
  • Vědci zároveň upozorňují, že velkých kopytníků, i po zahrnutí domácích zvířat, není v krajině příliš, ale naopak i v porovnání s dobami ledovými, velmi málo. 
  • https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/lesy-jako-puvodni-ceska-krajina-omyl-upozornuji-vedci?

8.6.2020 V Kanadě sázejí stromy pomocí originální metody. Do roku 2028 jich chtějí prostřednictvím kanadského startupu Flash Forestvy a dronů sadit miliardu do roku 2028. Výsadba je až desetkrát rychlejší a za dvacet procent ceny, než kdyby se stromy sázely běžným způsobem bez použití dronů. plánování a automatizaci, díky čemuž mohou vysázet při plném nasazení až sto tisíc stromů denně, s hustotou zalesnění dva tisíce stromů na hektar. „Každý dron může sázet tak rychle jako deset lidí. Zároveň, na ovládání deseti dronů je potřeba pouze jeden člověk.

Semena do země sází ve speciálních obalech, ve kterých je také speciální kyselina urychlující růst stromů a dostatek živin pro přežití semene až na devět měsíců. Nejvíc sází firma břízy a javory, mezi další druhy pak patří borovice, smrky nebo jedle.

https://pozitivni-zpravy.cz/v-kanade-sazeji-stromy-pomoci-originalni-metody-do-roku-2028-jich-chteji-vysadit-bilion/?

15.5.2020 Lesní rostliny chrání před globálním oteplováním stabilní prostředí pod korunami stromů, citlivě proto reagují na to, jak se hustota stromového patra mění. Vyplynulo to ze závěrů mezinárodní studie, na které se podílelo i šest vědců z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Pokud by rostliny ztratily ochranný kryt stromů, zažijí skokový nárůst teplot.

  • podle jejich zjištění pozorované globální oteplování ale neodpovídá změnám teplot v lesním podrostu. Pokud někde porost výrazně zhoustl, mohl podle vědců kompenzovat růst teploty způsobený změnou klimatu.
  • lesní rostliny reagují citlivě na lokální změny hustoty stromového patra, a nikoli na oteplování klimatu pozorované mimo les
  • v lesnictví by se proto měly více brát v úvahu dopady hospodaření na mikroklima a biodiverzitu podrostu

Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/veda/lesni-rostliny-chrani-pred-teplotnimi-extremy-koruny-stromu-tvrdi-vedci.A200515_100050_ln_veda_ape

 

18.4.2020 V OPADAVÝCH LESÍCH MIZÍ PODLE VĚDCŮ VZÁCNÉ DRUHY ROSTLIN, MŮŽE ZA TO NÁRŮST DUSÍKU (databáze forestREplot)

rostlinné druhy evropských lesů s malým areálem (čili územím, kde se přirozeně vyskytují) mají tendenci ubývat. A právě tyto druhy jsou často ty, které jsou přizpůsobeny relativně malému množství živin v půdě. Výsledky výzkumu poukázaly na souvislost mezi emisemi dusíku, produkovanými hlavně spalováním fosilních paliv, a zvýšeným rizikem vyhynutí těchto druhů. Naopak rostlinné druhy, které dávají přednost půdě bohaté na živiny a zároveň mají velké areály, dlouhodobě přibyly. Zatímco tedy konkurenčně slabé a vzácné druhy z lesů mizí, ještě více přibývá druhů obecných, které najdeme po celé Evropě.

To je znepokojující i v tom smyslu, že řada zkoumaných lokalit se nachází v chráněných územích, takže celkový pohled spíše vylepšují. Situace v hospodářských lesích může být ještě horší. "Narůstajícímu znečištění můžeme úspěšně bránit i změnou hospodaření a pěstovat strukturně bohaté lesy, které budou lépe odolávat i následkům spojených s klimatickou změnou," dodává Petr Petřík, koordinátor Platformy pro krajinu při BÚ AV ČR

HERBÁŘ, ROSTLIN A BYLINEK

 

 

 

 

0 produktů
VÝPRODEJ !
se SLEVOU až 49%
Osobní odběr v Brně
zdarma!