Nacházíte se:

Tis

Tis červený (Taxus baccata) je dlouhověký jehličnatý nejstínomilnější strom (600 - 3 000 roků) s tmavězelenými jehličkami a jasně červenými plody. Jedovatost stromu (pro člověka a zvířata) způsobují alkaloidy (v celém stromu je taxin, v mladých výhoncích a semenech ještě navíc milosin), obsahuje však i léčivé látky: hořčiny, glykosidy, alkaloidy, třísloviny, sacharidy. Je zdrojem také taxolu, který se používá při léčbě rakoviny.

Astrologie:

Symbolika:

Tvrdost dřeva: těžké a tvrdé dřevo odolné vůči hmyzu a parazitům

Použití: velmi ceněné dřevo, na výrobu nábytku, na výrobu kvalitních luků

Barva dřeva:

Barva ohně:

Stanoviště: stinná místa

Brno, Obilný trh - park

Čeleď:

Sběr: celý strom je jedovatý včetně jehličí, jedlé jsou čevené plody - musí se vyplivnout pecka

Plod: růžovo - červená bobule velikosti hrachu je jedlá, semena v bobuli jsou jedovatá - nutno vyplivnout

Otrava: nejprve dojde k narušení činnosti srdce, poté k jeho zástavě a nakonec ke smrti, není znám protijed

Barva květů:

Lidové názvy:

Magie:

tis byl zasvěcen zimnímu slunovratu a božstvům smrti a znovuzrození
používal se jako obrana proti démonům
Pro Kelty byl tis posvátný

Signatura: nejpomaleji rostoucí strom u nás (za 10 roků cca 70cm)

nejjedovatější strom, růžové plody jsou jedlé musí se vyplivnout pecka (semeno).
Tisu nevadí tlak konkurenčních kořenů ani znečištěné ovzduší.
Roční přírůstek je asi 15 až 25 cm.

Permakultura:

Množení: tis namnožíme z uříznutých větviček, ty se ovšem rozrůstají pouze křovinatě.

Opeřenci semínka beze újmy vyloučí a tisu tak pomáhají v tažení zahradou a krajinou.

Historie:

chráněný Tis u hradu Pernštejna

11.2.2023 Tis červený (Taxus baccata) je strom v každém směru pozoruhodný. Strom pravěký, dvoudomý, v naší přírodě chráněný. Pro Kelty byl posvátný. Kdo tohoto jehličnatého houževnatce pozná blíž, bude ho uctívat jakbysmet. Aby se věčně zelenil, nepotřebuje mírnou zimu jako v Anglii, kde je velmi oblíbený. I v mrazu prospívá náramně.

Strom zřídka dosahuje výšky nad 15 m a průměrné síly v prsní výši nad 1 m. Hustě nahloučené letokruhy v jeho kmenu prozrazují, že tis roste pomaleji než jeho lesní soukmenovci a k tomu, aby dosáhl plných křivek, lidská paměť nestačí.
Naším veteránem vysokým 11 m je tis z Krompachu na Českolipsku, byl vysazen kolem roku 1580. Titulem nejvyššího tisu u nás se honosí osmnáctimetrový habán z jižní Moravy rostoucí na svahu pod hradem Pernštejnem.
V prvních letech po výsadbě tis zaléváme, pokud to za nás neudělá déšť. Pak ho klidně ponecháme vlastnímu osudu. Libuje si v běžné zahradní půdě s dobrou propustností, slabě kyselé až zásadité. Vyhlídku na dlouhý život může zmařit jen úporně dlouhé sucho a trvalé mokro. Stín mu jde osvěživě k duhu.
Tisu nevadí tlak konkurenčních kořenů ani znečištěné ovzduší.
Seříznutím tújí a cypřišků do starého dřeva vzniknou mezery, které se už nikdy nezacelí. To u tisu nehrozí. Ten dokonce raší přímo z kmene. Chceme-li mu zvednout korunu a obnažit jeho nádhernou skořicově hnědou odlupčivou borku, musíme z ní následně vyškubávat čerstvé výhonky. Obráží i z pařezu. Má pak ovšem jen keřovitý tvar. Hluboký zmlazovací řez provádíme zjara.
Na metr živého plotu potřebujeme tři až čtyři rostliny, aby byl pěkně hustý a vznikl účinný větrolam.
Roční přírůstek je asi 15 až 25 cm.
Tis slouží pro uhnízdění ptáků .Včelky se přilétají popást k samčím rostlinám, které na jaře z nažloutlých šištic vypouštějí oblaka pylu. Jakmile koruny samičích rostlin zrudnou několika tisíci bobulek, ptáčci se na ně vrhnou.
Červené míšky tisinek, jak se bobulkám říká, mají slizovitou a sladkou dužninu. Ta sama o sobě je sice jedlá, ale pozor, ukrývají se pod ní jedovatá semena! Ta mohou i v malém množství vyvolat těžkou otravu, stejně jako jedovaté jehličí.
https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-zahrada-tisic-duvodu-proc-pestovat-tis-40421833#