Mykorhiza (wood wide web, celodřevěná síť), symbiotické oboustranně prospěšné soužití (mutualistický vztah - oboustranně prospěšný) kořenů vyšších rostlin a půdních hub se nazývá mykorhiza, základem je rovnovážný stav mezi organismy, při jeho porušení jde o parazitismus. V poslední době se ukazuje, že 70 - 90 % všech rostlin (rostliny nejsou autonomní, potřebují houby) je mykorhizních, proto má mykorhiza velmi velký vliv na život rostlin. Najdeme ji u stromů, dřevin, bylin, kulturních i zemědělských plodin. Mykorhizní sítě spolu s kořeny stromů představují velkou zásobu uhlíku. Na základě současného výzkumu víme, že mykorhizní sítě významně snižují rychlost, jakou se oxid uhličitý dostává z těchto zásobníků zpět do atmosféry (Petr Kohout z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR).
- Břízy a jedle spolu pomocí podzemní sítě sdílí živiny, nejde jen o sdílení uhlíku a dalších minerálů nebo vody, ale pravděpodobně i varovných či obranných signálů stromy spolu komunikují skrz mykorhizní síť. (bioložka Suzanne Simardová) Bříza dodává jedli živiny prostřednictvím mykorhizních sítí hlavně v létě, kdy má listí a dokáže produkovat hodně cukrů. Naopak jedle zase dodávala živiny bříze v zimě. Mykorhizu využívají i rajčata, když jsou napojená na síť, tak jsou odolnější než ta, která nespolupracují (vzdorují lépe plísním).
- Některé rostliny například akácie se spolu dorozumívají uvolňováním specifických pachů. Nejnovější výzkumy navíc ukazují, že rostliny jsou schopné vysílat i zvuky v ultrazvukovém spektru, které lidé nejsou schopni slyšet. Rostliny například křičí, když jsou poškozené nebo trpí nedostatkem vody.
- Mykorhizní internet má své uzly takzvané "mateřské stromy (lesní stařešina)", které kolem sebe soustřeďují semenáčky, kterým dodávají živiny. Primárně chrání vlastní potomky, s nimiž vytváří hustší spojení a současně pomáhají s výživou potomků jiných druhů. Stromy přežívají díky tomu, že vytváří obrovskou komunitu (les propojený mykorhizní sítí s redistribučním systémem, který zajišťuje přežití i malým, slabým stromům, tento systém může být efektivnější než tvrdý konkurenční boj, neboť celkové množství narostlé biomasy je ve spolupracující komunitě větší.
- Zatímco diverzita rostlin a živočichů dosahuje nejvyšších hodnot v tropech, naopak nejvyšší hodnoty houbové diverzity byly zaznamenány v temperátních oblastech severní polokoule. Potenciální změny klimatu mohou negativně ovlivnit výskyt mykorhizní hub (soucitlivější na změnu klimatu), které usnadňují život rostlinám, zatímco patogenní druhy, které stejné rostliny napadají, budou ovlivněny méně. Zatímco u 453 nejběžnějších druhů mykorhizních hub je obvyklé rozmezí průměrných ročních teplot, které tolerují, zhruba 5 °C, mezi 160 druhy, které jsou patogenní pro rostliny, je to 9 °C. (vědec Petr Kohout)
- Auxin (fytohormon) v podzemní části rostliny působí stimulačně na zakládání nových laterálních kořenů. Část auxinu projde vodivými svazky kořene až do kořenové špičky, kde působí jako hlavní organizační prvek při ustavování dalšího směru růstu. Kořenová špička přerozděluje toky auxinu do rostoucích částí kořene v závislosti na gravitaci, kterou je schopna vnímat. Různě přerozdělený auxin odpovídajícím způsobem ovlivňuje rychlost růstu části kořene, do které se dostal a působí tak na určení směru růstu kořínku. Tato růstová reakce na gravitační podnět se nazývá gravitropismus. Kořenová špička obdobným způsobem reaguje i na vlhkost ve svém okolí, za kterou se natáčí (hydrotropismus) nebo překážky, kterým se vyhýbá (stigmotropismus). Auxin v podzemní části reaguje na gravitaci, vlhkost a překážky kterým se vyhýbá. Souhrnem lze říci, že auxin se účastní jako hlavní signální látka komplexní regulace počtu a rozmístění kořenů v prostoru. Rostlina se snaží maximálně optimalizovat rozložení svých kořenů, aby tím zlepšila svou pozici vůči konkurenčním rostlinám a urychlila svůj vývoj.
Mykorhiza umožňuje zásobení rostliny i hůře dostupnými prvky a vodou, čímž omezuje stres rostliny spojený s nedostatkem vláhy. Díky této výživě, zásobení vodou a některým látkám je rostlina se symbiotickou houbou vitálnější a odolnější vůči stresu i chorobám.
- Houby (podhoubí) vytvářejí v půdě siť vláken, dokud se nepotkají s kořeny a tehdy vzniká mykhoriza, houby získávají od rostliny produkty fotosyntézy, které samy nejsou schopny vytvářet, protože postrádají chlorofyl.
- Podhoubí je hustou sítí jemných vláken, která násobně zvětšují plochu kořenů a přispívají tak k efektivnějšímu transportu a zadržování vody a rozpuštěných látek do kořenů.
- Houby jsou nepostradatelným spojencem pro kořenový systém rostlin.
- V jediné čajové lžičce lesní půdy mohou být houbová vlákna o délce až několika kilometrů.
Rozlišujeme různé druhy mykorhizy:
- endomykorhiza - je nejběžnější a dochází k pronikání houbových vláken do kořenových buněk primární kůry rostliny a zvyšuje se tak 1000 x plocha zkoumané půdy rostlinou a zvětšuje se tak příjem vody a živin, zejména dusíku a fosforu
- ektomykorhiza - je méně častá, vlákna houby zůstávají jen v mezibuněčném prostoru na povrchu kořene a obalí je, mezi rostliny, které jsou v ektomykorhizním svazku s houbou (např. hřib či muchomůrka), patří např. dub, buk, borovice, eukalyptus, bříza, smrk, modřín
- erikoidní mykorhiza - typická pro kyselomilné rostliny (borůvky, azalky, vřesy, rododendrony i kanadské borůvky...)
- arbuskulární mykorhiza
- orchideoidní mykorhiza
Endomykorhizní (arbuskulární) mykorhiza:
v tropických oblastech, jako je střední Afrika nebo Amazonie, převládá endomykorhizní forma, kdy se houby nabourávají přímo do kořenů stromů. Stromy s převažující arbuskulární mykorhizou (tis, jilm, jasan, javor).
Ektomykorhizní mykorhiza:
v Evropě nebo Severní Americe je častější ektomykorhiza − příkladem hub vytvářejících toto propojení jsou právě hřiby nebo muchomůrky. Simulace pak odhalila, že tato forma převládá u 60 % všech sítí na světě, jsou schopné zadržovat v zemi uhlík z atmosféry.
Typy mykorhiz
- Arbuskulární mykorhiza představuje nejrozšířenější typ, který najdeme u 80 % rostlinných druhů světa (od mechorostů a kapraďorostů, přes nahosemenné až po krytosemenné rostliny).
- Ektomykorhiza je druhá nejrozšířenější (cca 3-4 % rostlinných druhů), typická zejména pro lesní dřeviny (z jehličnatých – smrk, borovice, jedle, modřín aj., z listnatých – dub, buk, lípa, habr, bříza aj.).
- Erikoidní mykorhiza se vyskytuje u zástupců čeledí Ericaceae (u nás vřesy, vřesovce, borůvky, brusinky, rododendrony či azalky). Erikoidní rostliny převažují na přirozených stanovištích s nízkým pH půdy a nízkou dostupností živin jako jsou právě rašeliniště či vřesoviště.
Jaké výhody má mykorhiza?
- zvětšuje násobně plošný dosah kořenů a rostlina čerpá lépe živiny a vodu
- houby zajišťují větší stabilitu půdy a působí proti erozi
- pokud jsou používány chemické prostředky dochází k zániku mykorhizy (podobně jako u člověka chemické léky a zánik mikrobiomu)
- mykorhizní půdní houby se tak dostanou se v půdě i tam, kam kořen nedosáhne
- symbiotický vztah půdních hub a kořenů, pokud není narušen, trvá po celou dobu života rostliny
- mykorhiza posilňuje rostliny, chraňuje proti půdních chorobám, podporuje růst rostliny, bohatství květů a plodů
- rostliny jsou odolnější při suchu a nevyžaduje tolik zálivky a hnojení
- klimatické změny a sucho ohrožují mykorhizu rostlin a hub, proto tento proces usychání vegetace
Jaký je princip mykorhizy - koloběh?
Rostlina dodává houbě cukry, které produkuje rostlina, houba dodává rostlině vodu a v ní rozpuštěné výživné a minerální látky (např. dusík a fosfát). Mykorhizní houby stimulují rhizosférní mikrofloru a její enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin.
- Princip mykorhizy v přírodě (kořeny a houby) je obdobou (protipólem) u člověka (mozek a víra), hybatelem tohoto procesu je voda.
- Houby a další mikroorganismy se podílejí také na rozkladu dřeva, rozložené dřevo je zdrojem života pro nová semena, která se opět propojí s houbani a podpoří růst rostlin.
- Houby nad zemí rozkládají stromy, naopak houby pod zemí podporují odolnost a růst stromu.
- Houby ukládají uhlík z atmosféry do půdy, uvádíl tropický ekolog z Biologického centra AV ČR Tom Fayle.
- V lesní půdě prostřednictvím kořenů si houby a bakterie vyměňují se stromy dusík za živiny.
- V teplejších lesích se vyskytují houby pronikající přímo do buněk kořene, zatímco chladnější oblasti svědčí houbám, které tyto buňky obklopují. Ty navíc dokážou zpomalit tempo rozkladu organické hmoty, ale vzrůstající teploty mohou jejich prostředí změnit natolik, že jej houby nemohou ovlivňovat. Nárůst emisí CO2 by tak mohl způsobit úbytek organické hmoty.
Houby rozkládající kmen stromu
Pokud je kmen stromu i s kůrou, dochází k zapaření a zvlhnutí dřeva a nastartuje se tak rychleji rozkladný proces dřeva, ve srovnání s kmeny, které jsou odkorněné.
Houby na povrchu jsou jediné organismy schopné strávit lignin (recyklují odumřelé dřevo na povrchu země), který tvoří až 50% dřeva, rozládají také rostliny a listy (tráví taniny) a s pomocí bakterií a dalších organismy tvoří půdu.
- se vzrůstajjící teplotou se zpomaluje až téměř zastavuje rozklad organické hmoty prostřednictvím hub
- cca 30% těžených smrků je napadeno houbovými chorobami, které snižují kvalitu dřeva a tento trend stále roste
Jak získat a udržet si symbiotické houby?
Důležité vždycky je najít stejný strom nebo rostlinu, protože mykorhizní houby jsou často velmi úzce specializované - jeden druh houby může být schopen navázat symbiózu třeba jen s jedním druhem rostliny. Pokud je Vaše zahrádka přemokřená (houby potřebují půdní kyslík) nebo hodně bohatá na všechny živiny, nebude mít aplikace mykorhizy velký význam.
Při dostatečném zásobení rostlin vodou i živinami má houba pro rostlinu jen malý význam, naopak jí může ubírat část látek, které by mohla použít k vlastnímu růstu.
- nejednodušší a spolehlivější je zakoupení mykorhizních přípravků a aplikujeme formou gelu nebo roztoku na kořeny
- z neporušené přírody si přenést zeminu s obsahem symbiotických hub - úspěšnost není valná
- k rostlině u které předpokládáme přítomnost mykorhizních hub přidáme piliny a houby by měli za nějaký čas prorůst do pilyn a ty přeneseme
Symbiotický vztah je také mezi kořeny a baktériemi.
Příklady symbiotického spojení v přírodě a ve společnosti:
- střídání dne a noci - koloběh života
- krize a růst jsou dvě strany jedné mince, která je v neustále pohybu
- povodně a sucha jsou také dvě strany jedné mince- koloběhu vody
- symbiotické soužití ženy a muže, naplněním tohoto vztahu je nový život v podobě narození potomka - koloběh života
- semena a půda je také symbiotické spojení koloběhu přírody
- vejce - žloutek a bílek jedinečné spojení, které existuje v symbioze (symbolizuje zrod nového života, spojení světla a tmy,)
- koloběh jin a jang působením čchi
- pokud vidíš bílou (pravda), černou (lež), jsi ochucen, protože nad vším je barevná
- atd.
více o souvislostech v knize: Cesta v desetiletí metamorfózy z pohledu laika