Smil Václav

Prof. Václav Smil (9.12.1943, Plzeň), kanadský vědec původem z České republiky, narodil se a vyrostl v Plzni, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po vojně nastoupil do plánovacího výboru Severočeského hnědouhelného revíru. Už téměř půlstoletí totiž žije ve Spojených státech a Kanadě, kam emigroval v roce 1969, emeritní profesor Univerzity of Manitoba ve Winnipegu (Kanada), znalec v mnoha oborech (ekologie, energetika, demografie, automobilový průmysl, zemědělství nebo historie, patří mezi mezi stovku nejvlivnějších myslitelů světa), kterému naslouchají mu nejbohatší a nejvlivnější lidé světa (např. Bill Gates, Mark Zuckerberg z Facebooku).

navzdory neustálé práci na vlastních textech nachází čas k přečtení zhruba 80 knih ročně
V roce 2010 byl podle zahraniční politiky jmenován jedním ze 100 nejlepších globálních myslitelů a v roce 2013 byl jmenován členem Kanadského řádu.
Nepoužívá mobilní telefon.
Základní věc je číst, číst a číst. Protože když čtete, přemýšlíte. A když přemýšlíte, dostáváte nové nápady. Čtení aktivuje části mozku, které žádná jiná činnost aktivovat neumí. Také probouzí představivost. Když se podíváte na fotku Benátek, moc o ní nepřemýšlíte. Ale když o tom čtete, musíte zapojit i představivost. Čtení je něco, co z nás dělá lidi.
Zkoumá zákonitosti růstu, od zdravého vývoje lesů a mozku po nezdravý nárůst obezity a oxidu uhličitého v atmosféře.
Myslím, že je to otázka času, než si lidé uvědomí, kam nás vede materiální růst (je to podobné jako kouření a rakovina).
Vyvrací předpovědi technooptimistů ((mezi které např. patří Ing. Aleš Michl, současnou situaci spojenou s globálním oteplováním (změny životního prostředí s cílem zpomalit oteplování) vyřešíme "prachama" a ekonomickým růstem)), podle nichž dokážeme všechny své problémy vyřešit pomocí chytřejších počítačů, i ekonomů slibujících nekonečný kapitalistický růst.
V mnoha zemích dnes materiální růst podle všeho přináší víc negativ než pozitiv, což vede k takzvaným "antropogenním poškozením ekosystémů", bez biosféry v dobrém stavu nebude na této planetě život. Je to velmi prosté. Víc vědět nepotřebujete.
Jsme "fosilní civilizace" a nejde to rychle změnit (do roku 2050 bude podíl elektromobilů podle odhadů pouze 15 až 20%), rychlé zastavení, nebo radikální změna, tohoto současného koloběhu jsou nemožné, vše je provázané.
Václav Smil napsal v knize Globální katastrofy a trendy, s podtitulem Příštích patnáct let, píše o pěti největších katastrofách, které by dokázaly vyhladit lidstvo. Nebo minimálně výrazně snížit velikost populace. Viry a mikroby jsou tam na prvním místě (pandemie se opakují a provází lidstvo v jeho vývoji, přichází nečekaně a jsou černou labutí). Ano, atomová válka může přijít, ale může se týkat jen části planety. Výbuch sopky je také lokální událost, byť s globálním dopadem.
http://vaclavsmil.com/

“Jestliže se ročně vyprodukuje 40 miliard tun uhlíku, jestliže po světě jezdí více než miliarda aut se spalovacími motory, jestliže po mořích plují tisíce obřích lodí a ve vzduchu létají desetitisíce letadel, jestliže jsou po zemi rozvedené čtyři miliony kilometrů potrubí na rozvod ropy a plynu, to vše v ceně trilionů dolarů, dá nám to obrázek fosilní civilizace. A to jsme my.”

Citát: „základní věc je číst, číst a číst. Protože když čtete, přemýšlíte. A když přemýšlíte, dostáváte nové nápady. Čtení aktivuje části mozku, které žádná jiná činnost aktivovat neumí. Také probouzí představivost. Když se podíváte na fotku Benátek, moc o ní nepřemýšlíte. Ale když o tom čtete, musíte zapojit i představivost. Čtení je něco, co z nás dělá lidi.“

Václav Smíl, názory a myšlenky:

Prof. Václav Smíl zásadně nepoužívá Facebook, Twitter ani Skype, nemá mobil, dohnat jej můžete postaru buď osobně, či klasickým telefonem, případně na e-mailu, na moderní technologie má vůbec kritický pohled (nepopírá jejich přínos, ale drží si od nich velký odstup), jde pouze o rudimentární, velmi primitivní inteligenci
Spoluzakladatel Microsoftu ho označil za svého nejoblíbenějšího autora a stejnou pozornost Smilovi v posledních měsících věnoval třeba i šéf Facebooku Mark Zuckerberg
Jsme fosilní civilizace a ještě dlouho jí zůstaneme (rychlé zastavení nebo radikální změna tohoto současného koloběhu jsou nemožné, vše je provázané), jestliže se ročně vyprodukuje 40 miliard tun uhlíku, jestliže po světě jezdí více než miliarda aut se spalovacími motory, jestliže po mořích plují tisíce obřích lodí a ve vzduchu létají desetitisíce letadel, jestliže jsou po zemi rozvedené čtyři miliony kilometrů potrubí na rozvod ropy a plynu, to všechno v ceně trilionů dolarů, dá nám to obrázek fosilní civilizace.
Trápí ho, co s lidmi dělá internet a jak se chováme k planetě
Nelze mít vyvážený pohled na změny klimatu někde mezi, který bere v potaz komplikovanost věci (popirači a hysterie), je to běh na hodně dlouhou trať (stejně tak fosilní paliva neskočí za 5 nebo 10 roků, protože energie budeme potřebovat stále více), energetická spotřeba EU je 150 GJ na osobu a rok, v Africe to je méně než 15 GJ, někde méně než 5 GJ
Klimatické změny má v rukou Asie a Afrika (růst populace), nikoliv Evropa a USA
Lidé dnes nic nečtou, jsme oběti éry o 140 znacích a všudypřítomných selfie, kdy všechno musí být rychlé a krátké
Důležitá je demografie, bude záležet na Africe, kde se do konce století narodí miliarda lidí a ti budou chtít všechnu možnou a dostupnou energii
40 % veškerého jídla, které se vyprodukuje, se vyhodí, to je přece ohromná uhlíková stopa, ohromné množství zbytečně vyprodukované energie a degraduje to naši krajinu
Je komické, když mají lidé obavu o změnu klimatu, ale do práce jezdí v SUV, na dovolenou létají na druhou polokouli a moc nepřemýšlí o plýtvání jídlem (část lidí si již uvědomuje, že je nutné udělat změnu)
Odhaduje, že spotřeba masa vzroste do roku 2050 o polovinu, zvířata potřebují krmiva, na krmiva potřebujete traktory, traktory potřebují naftu, na hnojiva zase potřebujete zemní plyn atd. totéž platí pro automobilový a letecký průmysl
Mýtus kolem zemědělství je, že chování krav ničí přírodu, jenže to platí pouze ve chvíli, kdy je chováte v kotcích a krmíte je kukuřicí a sójovými boby, což je špatně, pokud ale máte krávy na pastvinách, spásají trávu, která není nikým jiným stravitelná (je to efektivní využití určitého zdroje, bez nich bychom to museli odvážet, pálit, zakopávat nebo fermentovat) , co bychom bez zvířat dělai se zbytky, které vyprodukují miliardy obyvatel?
Uměle vyrobenými potravinami nelze nasytit svět, je smysluplnější si dát čočkovou polévku místo umělého hamburgeru, v čočce není jen bílkovina, ale má i slupku, která je dobrá na zažívání, jsou tam karbohydráty, uhlovodík, vitaminy, minerály… když z ní jen vymačkáte protein a obarvíte ho řepou, aby to vypadalo jako krvavé hovězí, nikdy se to svou hodnotou nepřiblíží celkovému jídlu
Malá část lidí si řekne, že svůj život změní, protože nechtějí škodit planetě. Aby své chování změnila i ta druhá, podstatně větší část společnosti, existuje jedno velmi staré a velmi účinné řešení − cena, cena, cena, musíme zvýšit základní hodnotu všeho, platíme neúměrně nízkou cenu, podceňujeme vodu, energii, jídlo, spotřebiče, protože vůbec nezohledňujeme, jaký to má dopad na životní prostředí
Nyní se nacházíme se kdesi na půl cesty mezi svobodným trhem a hlubokou státní intervencí
V Československu i v Británii bylo do roku 1954 jídlo na lístky a průměrná rodina tehdy spotřebovala 60 procent svých příjmů na pořízení potravin. Dnes je v EU průměr 18 %, v USA a Kanadě dokonce jen osm procent (plýtvání lze omezit pouze zvýšenou cenou všeho, když jsou věci levné, nemůžeme čekat, že si jich lidé budou vážit)
Společnost bohužel nedokáže plánovat racionálně a dlouhodobě, potřebuje otřes, aby si uvědomila, že je potřeba věci dělat jinak. To je historická pravda.
V Evropě, v USA, v Japonsku, v Kanadě, všude je úmrtnost vyšší než porodnost, proto v celém západním světě populace vymírají
V budoucnu bude navíc mnohem víc lidí trpět demencí a alzheimerem, než jen těch několik procent jako dnes. Bude potřeba pracovníkům v sociálních službách zásadně zvýšit platy, což zároveň silně zatíží rozpočty, hlavně států, které mají nízké daňové sazby. A tohle přijde najednou. V Japonsku už to zažívají. Tohle je jeden z největších problémů západního světa pro příštích 50 let
Internet je ne mírně, ale silně negativní. Internetem myslím celou tu velkou skupinu mobilů, sociálních sítí, moderní komunikace. Lidé nečtou, ztrácí se kritické myšlení, pořád koukají do svítících mašinek ve svých rukách, aniž by věděli, jaké je nebe nad nimi.
Fakt, že lze manipulovat celé národy a že i inteligentní lidé musí pochybovat, co je pravda a co není, i když to čtete na oficiálních stránkách, je děsuplný
Máme tu společnost, v níž i informovaný člověk nebude moct říct, co je pravda a co není, protože tok dezinformací bude tak vysoký, že tomu bude těžké odolat.
Elektromobilita, když se podíváte do míst, kde funguje svobodný trh, tak tam elektromobily v podstatě neexistují − ať v Kanadě, nebo v Česku. Všechny předpovědi, jak do roku 2025 bude třetina aut na elektrický pohon, jsou přehnané, řádově přehnané.
Na celém světě máme 1,3 miliardy aut se spalovacími motory, za poslední dekádu se prodalo pár milionů elektrických aut. Kdo tvrdí, že do roku 2030 převládne elektřina, mluví nesmysly.
Chceme všechno hned,.Říkám tomu Mooreova kletba. Myslíme si, že když lze zdvojnásobit výpočetní výkon každé dva roky, lze to aplikovat na všechno. A proto je to kletba, protože Mooreův zákon platí jen a pouze pro svět počítačů. Není to model na pěstování pšenice, vyrábění aut ani na produkci hliníku.
V Brazílii se od roku 1950 spotřeba masa zvýšila čtyřikrát, v Číně vzrostla na téměř dvojnásobek a ve Spojených státech, které žebříčku spotřeby masa dominují, se vyšplhala už na 117 kilogramů masa na osobu za rok. Pastviny a pole, kde se pěstuje krmivo pro dobytek, už teď zabírají 25 % zemského povrchu, který není pokrytý ledem.
Po čtvrtstoletí od první klimatické konference v roce 1992 připadá na alternativní energie méně než pět procent. Zatím se ani fúze, ani voda, ani vítr, ani fotovoltaika nejeví jako masové řešení. Musíme aplikovat všechny tyto postupy dohromady a pomalu je vylepšovat.
Václav Smíl říká: „Víte, my vším plýtváme - vodou, energií, jídlem… Stačilo by, kdybychom posledních pár desítek let byli šetrnější. Lidé nemusí mít auta se silnými motory, nemusí jezdit na dovolenou do jiného světadílu, nemusí si kupovat investiční byty v cizině. Ale musí jíst. A teď si vezměte, že 40 % veškerého jídla, které se vyprodukuje, se vyhodí. 40 %! To je přece ohromná uhlíková stopa, když se vyhodí čtyřicet procent jídla pro 7,5 miliardy lidí.“
Dynamit, telefon, fotografický film a první žárovky. Čtyři věci, které podle Smila odstartovaly největší zlomové období ve vývoji lidstva od zemědělské revoluce.
V období mezi lety 1867 a 1914, kdy se zrodila současná společnost závislá na palivech, vědě a technologických inovacích (rozšíření spalovacího motoru, využití elektřiny, neuvěřitelný rozvoj chemických syntéz a zrod nového informačního věku)

Václav Cílek: 2 - 5 % procent populace směřuje k dobrovolné skromnosti a zbytek směřuje k nedobrovolné skromnosti, nebude mít na výběr, shoduje se s názorem prof. Václava Smila o zastropování spotřeby (vody, energie, dopravy - létání letadlem atd.) a vyšší daně za nadspotřebu nebo přídělové hospodaření

Václav Smíl, knihy:

vydal 40 knih, jsou plné zajímavých čísel, která vás většinou překvapí.

2017 : Globální katastrofy a trendy KNIHA ZLÍN ISBN 9788074735288
2017 : Jak se vyrábí dnešní svět: materiály a dematerializace Bizbooks ISBN 9788026506737
2018 : Energie: průvodce pro začátečníky KNIHA ZLÍN ISBN 978-80-7473-634-6
2018 : Ropa: průvodce pro začátečníky KNIHA ZLÍN ISBN 978-80-7473-703-9
2019 Growth, (Růst, od mikroorganismů k megaměstům) 664 stran ISBN 0262042835, kniha má téměř 200 000 slov a je syntézou řady jiných studií. Týká se celého světa a jde daleko do minulosti i do budoucnosti.
2021 Čísla nelžou
2023 Invention and Innovation, A Brief History of Hype and Failure (Vynález a inovace, stručná historie podvodu a selhání) a věnuje se v ní právě lidské vynalézavosti.

Zdroj: https://specialy.ihned.cz/c1-66658150-vaclav-smil-na-konci-civilizace

19.5.2023 Čech inspiruje Gatese i Zuckerberga a říká: I malé dítě je chytřejší než AI.

Nejdůležitější vynálezy lidstva jsou syntéza čpavku a použití elektřiny, nezměnil to internet a nezmění to ani umělá inteligence.
"Český Davos" – konference diskuzní platformy Alter Eko v Kostelci nad Orlicí.
V. Smil má exkluzivní čtenáře, za jednoho z nejzajímavějších a nejinspirativnějších intelektuálů ho označil zakladatel Microsoftu Bill Gates, naslouchá mu šéf Facebooku Marc Zuckerberg, sleduje ho také řada českých špičkových byznysmenů.
Za skutečně zlomové objevy pro civilizaci stále pokládá syntézu čpavku, jež umožnila průmyslovou výrobu dusíkatých hnojiv, bez nichž by podle něj nebylo možné nasytit asi polovinu dnešní osmimiliardové globální populace. A dále využití elektřiny v průmyslu, dopravě a každodenním životě.
"Napadlo vás někdy, že stačí jen vypnout počítači elektrickou zásuvku a najednou nebude žádná umělá inteligence? Dokáže komputer sám jít a tu zásuvku si zase zapnout? Pětileté dítě může plynule mluvit třemi jazyky, hrát na housle, skákat přes překážky nebo stát na hlavě. To je podle mě inteligence. Ale to, že někam uložím nesmírné množství informací, které se dají rychle zpracovávat, to přece žádná skutečná inteligence není…"
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-smil-proti-proudu-i-male-dite-je-chytrejsi-nez-umela-inteligence-231263#

18.5.2023 "Loni tady byla velká panika, která se ale ukázala nepodstatnou," říká v mimořádném Interview Plus kanadský vědec českého původu Václav Smil, emeritní profesor University of Manitoba ve Winnipegu. "Jen za půl roku se ceny energií vrátily zhruba tam, kde byly dřív – sice ne úplně, ale už nejsou tak moc vysoké. Nikdo v Evropě nezmrzl, ekonomika se nezhroutila ani v Německu, které bylo tolik závislé na ruských dodávkách." Ukazuje to, co říkám lidem po desetiletí: každá moderní společnost používá tolik energie a plýtvá jí natolik, že je možné spotřebu snadno snížit o 10, 15, 20 procent bez toho, aby se stala nějaká katastrofa," dodává vědec, kterého celý západní svět považuje za mezioborového akademika a renesančního člověka. Do Česka přijel jako hlavní host 5. ekonomického fóra Kostelec platformy AlterEko.

Evropa dokázala rychle zareagovat i proto, že mohla sáhnout na jiné zdroje a zásoby například ze zkapalněného plynu. "Ale ukazuje to, že by Evropa nezmrzla ani nezkrachovala i bez těchto zdrojů. Jednou ze základních věcí všech moderních společností je, že plýtváme energií. Takže ,uříznout' 50 procent energií není snadné, ale ušetřit 15, 10, 20 procent jde s dobrým managementem, jak ukazuje loňský rok, poměrně snadno."

Velké krize bohužel společnost nezmění. "Jak víme dobře, ani veliké šoky mnohdy nezmění lidské myšlení. A když, tak jen na chvilku, pak se otřesou a pokračují jako dřív. A i kdyby se měl dlouhodobý následek tohoto šoku v myšlení lidí překlopit do skutečných projektů, je to nesnadná věc – klasický příklad je jaderná energie."
"I kdybychom se dnes rozhodli, že půjdeme v Evropě cestou jaderné energie, jsou před námi desítky let," doplňuje s tím, že poslední evropská elektrárna byla spuštěna ve Finsku, ale stavěla se 17 let. "Německo je ideologicky absolutně proti jaderné energii a své elektrárny zavřeli přes energetickou krizi. Proto nechápu, jak by EU vládla vlajkou jaderné energie, když Německo, hlavní země Unie, je ideologicky nasazené proti… A jak by mohlo být jádro nejdůležitější energií budoucnosti."
"V podstatě vždy říkám, že nejlíp je nic nepředpovídat, protože všechny dlouhodobé energetické předpovědi skončily špatně. Ale kdybych sázel, tak velmi proti tomu, že jaderná energie bude patřit k důležitým evropským zdrojům příštích 20 let.

Válka na Ukrajině znamenala pro Evropu kromě jiného energetický šok. Ceny energií se zvýšily tak rapidně, že státy musely domácnostem a firmám začít pomáhat s placením účtů. Nejistota spojená s dodávkami plynu z Ruska zároveň vedla k hledání jiných zdrojů, výraznému zvýšení zájmu o fotovoltaiku, nebo tepelná čerpadla. Několik evropských vlád včetně české také utvrdila v přesvědčení, že se neobejdeme bez nových jaderných reaktorů. Může otřes z minulého roku změnit trvale naši energetiku a ekonomiku?

Ty vysoké ceny energií mnoho lidí vystrašili. Zároveň je občas možné slyšet i názor, že jsou užitečné, protože nás donutily přemýšlet o úsporách a o zdrojích.
Jaký je váš názor? Ale nic není tak jednoduché, jak se zdá. Ten loňský rok byl zajímavý i z toho, že byla velká panika, ale která se ukázala v podstatě nepodstatnou, protože když se podíváme skoro o rok a půl později, vypadá to úplně jinak. Ceny se navrátily tam, kde byly předtím. Ne úplně, ale nejsou tak daleko zvýšené. Nikdo v Evropě nezmrznul. Jak víme, ekonomika se nezhroutil ani v Německu, které bylo tolik závislé na ruských dodávkách, takže to jen ukazuje, co já říkám lidem po desetiletí. Každá moderní společnost používá tolik energie teď a plýtvá jí natolik, že je možné spotřebu snadno snížit o 10, 15, 20 procent bez toho, aniž aby se stala nějaká katastrofa. Takže to snížení bylo takové loni, že nezpůsobilo žádné katastrofální dlouhodobé následky. Samozřejmě výhodou toho bylo, že Evropa poměrně rychle reagovala, protože mohla rychle reagovat, protože byl dostatek zásob z jiných zdrojů, ze Spojených států ze Středního východu, Kataru zkapalněný plyn atd.. Ale ukazuje to v podstatě, i bez těch zdrojů by Evropa nezmrzla a nezkrachovala, protože jednou ze základních věcí všech moderních společností je to, že plýtváme energií a spotřebováváme než jí, než potřebujeme. Takže uřízl o 50 %, toto není snadné, ale uříznout 15, 10, 20 % s dobrým managementem, jak se ukazuje loňský rok, to se dá udělat poměrně snadno.
Myslíte, že ty události loňského roku budou mít tedy nějaký dlouhodobější efekt anebo spíš šlo o takový náraz, který prostě vstřebáme?
Spíš to poslední, protože ani veliké šoky mnohdy nezmění lidské myšlení a když takto změní na chvilku, pak se otřesou a pokračujete jako předtím. A i kdyby měli ten dlouhodobý následek v myšlení lidí, přeložil skutečných staveb a projektů, to je nesnadná věc. Zmínil jste se o jaderné energii. To je klasický případ toho, i kdybychom se rozhodli, že půjdeme tou cestou v Evropě, to jsou desítky let před námi poslední evropská elektrárna, která byla nedávno uvedena do provozu, je finská Lotto, která se stavěla 17 let. I kdybychom se dneska rozhodli, že máme tu energii rádi v Evropě, což nevidím, že by se někdo rozhodl, že nezapomeneme, že Německo, nejdůležitější stát EU, je ideologicky absolutně nasazený proti, že zavřeli svoje poslední svoje elektrárny přesto, že byl nedostatek energie v průběhu loňského roku. Takže já nechápu, jak by EU vlála velkou vlajku jaderné energie, když Německo, hlavní stát unie, je ideologický nasazený absolutně proti tomu. A když jiné státy, jako Itálie, v životě nepostavili jedinou elektrárnu a mnohé státy by šli k Evropskému soudu, například Rakousko, by okamžitě k soudu a žádalo by přerušení všech takové věci. Já nechápu, jak jaderná energie může být důležitým zdrojem evropské energie v budoucností.
Když teď tedy vidíme alianci evropských zemí, ve které je třeba Francie nebo i ČR, které tvrdí, že se chtějí spojit a propagovat právě jadernou energetiku, nemá to smysl?
Tak na jednu stranu jsou to Češi, Francouzi samozřejmě a možná Bulharsko a Maďarsko, několik zemí, ale na druhé straně je to Španělsko, Itálie, Německo a severské země. V podstatě já říkám, že nejlepší je nepředpovídat, že všechny dlouhodobé energie, předpovědi skončili špatně. Ale kdybych sázel, ačkoliv já nejsem na sázení, tak já bych sázel mocně proti tomu, že jaderná energie bude důležitým evropským zdrojem příštích 20 let.
Pokud to nebude jaderná energie, tak co? Co jiného?
Jak víte, Brusel má velké plány. větrné turbíny, fotovoltaika a samozřejmě nyní větrné turbíny vyrábějí elektřinu pro to, aby byla použita na elektrolýzu vody vyrábět vodík, to je ten nejvolnější přídavek posledního roku. Vodík, vodík, vodík, což znamená vítr, vítr, vítr.
Vy uvádíte, že jaderná energetika, pokud se k ní ještě můžu vrátit, zaostala za očekáváním, jaké s ní bylo spokojeno na začátku, v čem je její největší problém?
Je to mnoho problémů, protože to není jenom evropský problém, ve Spojených státech zrovna tak. Ve Spojených státech je jedna elektrárna je pod stavbou, ale žádné elektrárny, kromě jedné, nebyly dokončeny za posledních 20 let. V podstatě od 90. let. je jaderná elektřina mrtvá ve Spojených státech, zrovna tak Kanadě, se nestane nic nového. Jediné země, které staví mohutným způsobem je Rusko, Čína, Indie, Jižní Korea, Írán, zvláštní skupina zemí, ale žádné země ekonomicky nejrozvinutější, nejbohatší země, ty na jadernou energii vsadili v 60., 70., 80. letech, ale ne nyní. Problémy jsou násobeny a ve Spojených státech, v Evropě hlavní problém je to, že vždycky bylo daleko déle a stále to daleko víc peněz, než bylo plánováno. A to jsou dva mohutné protiproudy. Když zaplatí za to pětkrát nebo desetkrát víc, než to měl původně stát. A když to trvalo místo sedmi let 17 nebo 27 let. Původní věcem hlavních hříchů, že lidé nejsou dostatečně vzdělaní, aby rozlišili mezi jadernou energii a nebezpečím radioaktivity všeobecně, je to pořád velký zdroj nebezpečí radioaktivního odpadu atd.. To se trošku zmenšilo poslední dobou, protože nestavíme nové elektrárny. A kdybychom stavěli, tak bych se zase zvýšilo. Plus je ten fakt, že byly dvě velké nehody a ty byly způsobeny rozdílnými způsoby. Černobyl a Fukušima, ale nicméně byly. Černobyl neměl ani podstatnou ochranu, jako mají všechny západní reaktory a Fukušima neměla stát. O tom bychom mluvit dlouhé hodiny. Proč a jak se stalo, ale nicméně to vrhá to světlo na nukleární energii, že nebezpečná, že je nespolehlivá atd.. Ceny, dlouhodobá stavba a stále trvající pocit toho, že se můžu stát nehody, které ovlivní životy desítek nebo i 100000 lidí, zamoří tu krajinu. Takže to spočívá na takových nejistých základech v mnoha směrech.
Je možné považovat jadernou energii za čistý ekologický zdroj?
To všechno záleží na těch definicích. Když vezmete podle evropských plánu, teďka větrné turbíny jsou to nejzelenější, co může být. Jak já vždycky říkám lidem, když se podíváte na větrnou turbínu, pro mě to je ztělesnění fosilních paliv, protože ta věž je ocel., ty základy je beton s armaturou, což je ocel a cement. Vrtule, prostě to, co se otáčí, to jsou obrovské kusy plastiku, plastik, cement a ocel. To všechno jsou fosilní paliva. My nemáme žádný způsob, jak být mohl být cemen ocel a plastik bez fosilních paliv. Čili když já vystavím věcnou turbínu, to všechno ztělesňuje fosilní paliva. Takže záleží, jak vy to definujete. To přichází, jak ta elektřina, je zelená. Šlo o to, aby se to postavilo, to skutečně zelené nebylo. A zrovna tak je to s fotovoltaikou. Všechno, co dneska postavíme, záleží na fosilní energii. Na tomto světě přes 80 % primární energie je fosilní energie, takže my nemůžeme postavit nic bez fosilní energie. Takže to záleží, jak vy definujete, co je zelené a co není.
Tedy rozumím tomu dobře, takže ty obnovitelné zdroje nejsou zas tak obnovitelné nejsou.
Ta větrná turbína by byla obnovitelná, kdyby všechny ty materiály na její postaví byly vyrobeny z obnovitelné elektřiny. Ale já nemůžu z obnovitelné elektřinu vyrobit cement a ocel. Takové procesy budou možné v budoucnosti, ale teďka v přítomnosti nemáme žádný proces, aby jsme použily obnovitelnou elektřinu k výrobě cementu nebo oceli.
Rozumíte tedy té snaze Evropy, ale nejenom Evropy, samozřejmě i jiných koutů světa prosazovat tyto zdroje označované jako obnovitelné kvůli klimatické změně?
Samozřejmě, protože co se týče celoživotní výroby, tak ona ta větrná turbína má ty podstaty, které jsou z fosilních paliv, ale během své produkce pro příštích 20 let ona vyrobí mnohem více té zelené energie než té černé energie na její výrobu. Takže samozřejmě celoživotně po těch 15 nebo 20 let ona bude čistým zdrojem té čisté zelené energie, takže v tom smysl to má cenu. Ale my nesmíme zapomínat, že čím rychleji chceme postavit i velké kapacit zelené energie, tím více bude muset používat tu fosilní energii. Ze začátku je to velký přísun té fosilní energie. Bez toho se to neobejde, ale záleží na té dlouhodobé životnosti, jak dlouho ty panely vydrží, jak dlouho ty větrné turbíny vydrží a některé mohou vydržet 20 let a některé třeba pouze 10 let a my budeme muset. vyměňovat My to neděláme ještě tak dlouho v tak velkém množství. My nevíme dneska ještě, jestli ty obrovské turbíny, které stavíme v Severním moři, vydrží opravdu 25 let. My musíme počkat 25 roků a uvidíme, jestli to agresivní prostředí, hrozné větry, mořská sůl, takže ten celoživotní cyklus jako s jadernými elektrárnami. My jsme se překvapili příjemně, protože mnohé ty elektrárny po 30 letech pracují dneska stejně spolehlivě a mnohé i spolehlivěji, než na počátku, mnohé pracují až 95% celého roku a generují elektřinu. Dlouhodobě my se můžeme překvapit dobře, ale můžeme překvapit negativně. A já stále připomínám, že my nemáme ještě nahromaděnou skutečnost a zkušenost z 30ti let s velko-provozem těch zelených energií. Dodneška to bylo poměrně miniaturní, až v roce 2040 se budeme s ohlídnu zpátky a budeme moct říct, pracuje to tak, nebo to tak nepracuje. Prší a skutečnost inženýrská se musí i na akumulovat a my tam ještě nejsme.
Ukazují se, pane profesore, v poslední době nějaké nadějné způsoby efektivního ukládání energie? To je ta klíčová otázka, nezáleželo ani na tom, kolik ta větrná turbína stojí, nebo kolik fotovoltaický panel stojí, protože ten přísun je zadarmo, ten vítr vane. Takže i kdyby to bylo poměrně drahé, ale pokud by to pracovalo a já bych to mohl spolehlivě uloží někam, tak bych se ani tak moc nestaral tu cenu té výroby, kdybych to mohl uložit, protože problém je v tom, že já to nemůžu ve velkém množství uložit. Lidi dodneška ignorují tu skutečnost, že naše nejvyšší způsoby ukládání energie ve velkém, je to ukládat jako vodu za přehrady (přečerpávací elektrárny), ale to vyžaduje určitý terén. Já musím mít rezervoár vody dole já musím i poměrně strmý kopec, nebo horu blízko toho a druhý rezervoár nahoře a mezi tím postavené potrubí. A když mám levnou noční elektřinu, tak čerpám tu vodu nahoru a pak když ji potřebuji, tak to spustím. 95 % energetického uložení na celém světě je v takových velkých vodních čerpacích elektrárna. Míň než pět % je v bateriích různého druhu a ty baterie nemají tu energetickou hustotu. Ty nemáš dostatečnou hustotu. Když to srovnáme baterie s fosilními palivy, nejlepší baterie mají hustotu méně než jednu desetinu, energetické hustoty fosilních paliv. Když já vezmu jedno kilo benzinu, nebo jedno kilo surové nafty, nebo jedno kilo zemního plynu, ty mají v sobě víc než desetkrát energie na jeden litr anebo na jeden kg, než ta nejlepší baterie. Tím pádem já můžu mít baterie v automobilu, protože ta může dát snadno těch 500 kg těch baterií a nemůžu baterie na létání.
Jaký je váš obecný pohled, tedy na elektromobilitu, auta na baterie?
Já vždycky říkám lidem nejsou žádná elektrická auta, jsou jenom auta s elektrickými motory. Kdybych já koupil to elektrické auto, kde já žiji, v provincii Manytoba, tak 100 % naší elektřiny je hydroelektřina. Ta řeka je tak mohutná, že naše přehrady vůbec nejsou vysoké. Jenom o trošku se zvýšili, asi jenom 10 m. Je to vlastně tok řeky, který vytváří většina přehrad, jde o spád. U nás je ten tok řeky 100 % elektřina. Takže když já koupím elektrické auto v Norsku, v Manitobě, nebo v Québecu, tak je to 100 % hydroelektrické aut. A když to koupíme Francii, taj je to ze 70 % nukleární auto. A když to koupím v severní Číně, tak je to 100 % uhelné auto. A když to koupím všude na světě, tak je to ze 60 % fosilní auto. To, že 60 % energie na světě se vyrábí buď ze zemního plynu anebo z uhlí, takže záleží, kde jsem. A Čína, která má ten největší program dotování a vyrábění elektrických aut, tam je to v podstatě uhelné auto, protože většina čínské elektřiny je z uhlí. Takže my si musí uvědomit, že to, že nám elektrický motor neznamená, že to auto je zelené. Záležet to čistě na tom, odkud ta elektřina přichází.
Teď to ale vypadá tak, že to je cesta, ze které už není návratu, že skutečně ten průmysl jde tím směrem elektromobility.
V Evropě a v Číně je výrazný posun, ale zdaleka ještě ne. Takže ve Spojených státech nejprodávanější vozidlo je pick-up truck, pak SUV a další auta. Ford přestal vyrábět sedany, takže oni jsou teďka elektromobily SUV i pick-up, ale je to daleko těžší, než udělat malou elektrickou Hondu. Ale máte pravdu, v Evropě a v Číně je kurz nezměnitelný, nicméně i když ten kurz je nezměnitelný, zase musíme uvažovat globálně, protože jedna země může dělat toto a země toto. Ale globálně, my máme na světě 1,4 miliardy aut. My máme 1400 milionu aut a z toho 125 milionů je jich elektrických na světě. Je dlouhá doba dostat se od 27 milionů aut k 1400 milionů, takže lidi můžou mít i vize elektromobilu, ale palivová auta budou s námi po 10 let. To je to, že lidé nepracují s velkými čísly. Lidé ta čísla vidí 1400 milionů versus 27 milionů. Když se nad tím zamyslíte, tak dojde každému, že není možné jít z 27 a 1400 za týden, za měsíc, za pět let, za 10 let.
Budou tedy ta elektroauta jezdit všude, nebo se to bude týkat spíš dejme tomu těch bohatších zemí s lepší infrastrukturou
To je další cena nejen u bohatých zemí. Je to otázka ceny a nejvíce se to prokazuje i v Číně, kde lidé nejsou ještě tak bohatí, ale je to tam dotováno, je to tam státem podporováno. Ale všude jsou elektrická auta daleko dražší stále, než ta normální auta. A čili kdyby to bylo na volbě zákazníků, tak ta elektrická auta by nepronikala ani tak relativně rychle, jak pronikají dnes. Takže vlastně ten jejich pokrok záleží na těch ohromných dotacích. A před několika lety jsem četl a číslo, které mě ohromilo, že v Norsku, kde samozřejmě všechna elektřina je vodní, takže tam opravdu to auto je zelené. A v Norsku ty dotace před dvěma lety byly vyšší na elektromobily, než byly platby matkám po porodu. Takže značné množství. takže když je stát ochoten podporovat tak velké množství, tak samozřejmě lidé v Norsku kupují 70 % nových aut - elektroauta. Kdežto v Kanadě dvě %
Na několika energetických seminářích nebo konferencích jsem slyšel opakovat tezi, že nejlevnější elektřina je ta, která se nemusí vyrobit. Vy o úsporách často píše, toho často hovoříte. Jak velké rezervy v tomto směru máme? V úsporách. Přesně tak. To je něco, co já připomínám po desítky let. Lidé pořád říkají, co můžeme dělat? Jaderné elektrárny, větrné mlýny a speciální uložení energie. No no, nejlepší zdroj energie je ten, který nemusím vyrábět. Ušetřit tu energii, kterou už mám a mohu spotřebovat. A ve všech státech, i v těch nejchudších státech, protože nejchudší státy mají málo spotřebu na osobu, ale obvykle mají velmi malou efektivnost. Bohaté státy mají velkou spotřebu na osobu, ale velké plýtvání. A to plýtvání je úplně všude. A to je následkem ceny, protože ceny energie jsou velmi levné. Pro představu, do roku 1972 barel nafty u nás prodával za jeden dolar. A pak samozřejmě přišel OPEC a zvýšilo se to a šlo to na pět dolarů, 10 dolarů. A teďka je to více, ale i tak je to velmi levné, protože to je děsně koncentrovaný bohatý zdroj energie a my tím stále plýtváme. Takže ušetření energie, jak už jsem zmínil na začátku, v každé normální státu, v každém bohatším státu bez nějakých velkých opatření, můžete ušetřit 15 10, 20 % energie není žádný problém. Ale je možné předělat celou ekonomiku během třeba dejme tomu 5, 10 let, že by spotřeboval 30 až 40 % méně. Všechny moderní státy, Spojené státy, EU by mohli spotřebovat o 30-40% méně energie, než máme teď a přitom by si mohli zachovat tu svoji úroveň životní, jako mají teďka, my ty možnosti máme. Já vám dám například, stále mnoho elektřiny se vyrábí z uhlí. Uhlí se vytěží a spaluje se ve velkých kotlích a vyrábí se elektřina. Ta uhelná elektrárna je nanejvýš ze 40 % účinná a ty starší jsou jenom 35 %, či ani to ne. Když vezmete dneska spalovací plynovou turbínu, která je 40% účinná a z ní vychází teplo, které je ještě tak silné, že já můžu ohřívat další parní turbínu za ní. Takže mám kombinovanou turbínu, to je ta plynová turbína, a za ní ta parní. Nejlepší se dnes prodávají od Siemens, která je 65 % účinná. Takže kdyby se zavřeli všechny elektrárny v Číně, v Čechách, v Rusku, které spalují uhlí a vyrábí z uhlí a z párových turbín elektřinu s účinností 35 - 40 %, kdyby se po celém světě zavřeli a v Číně jsou jich desítky a místo toho se používali plynové turbíny s dvojitým cyklem, tak abychom mohli zvýšit účinnost o 50 %, ze 40 na víc, než 60%. Největší spotřebitelé energie na světě nejsou auta, nebo průmysl, jsou to budovy. 98 % budov je špatně postavených. Mají nedostatek izolace ve stěnách a nedostatek izolace v oknech. Viděl jsi někdy v Čechách trojité okno? To je okno zcela výjimečně. Takže kdybychom postavili pořádné budovy, to to stejné jako s tou výrobou elektřiny. My jsme ušetřit 50 % ve správně postavené budově, ne 20, ale 50 % a přebudovat staré budovy, aby byli účinné, to je těžké a dlouhodobé. To není tak snadné na udělání. Ale kdybychom vzali, kdyby opravdu řekli, svět má potíže s energií, svět má potíže s oteplováním. Musíme snížit produkci CO2. Nejlepší z cestou bylo by udělat nějakou světovou agenturu, která by řekla my zavřeme všechny elektrárny, které vyrábí elektřinu z uhlí a zavede tam ty plynové - 50 % zvýšení účinnosti. Je možno ušetřit 50% v budovách, 50 % v našich autech. My máme spoustu technických možností (zvětšování účinnosti), jak aniž bychom změnili to, co máme, tak bychom mohli zvýšit ne za pět, ale dejme tomu za 10 let přebudovat tu společnost na 20, 30, 40 i 50 % účinnější se stejný množství energie, kterou máme teď.
Nevstupují tady do hry. Ale zase další faktory, když třeba mluvíte o tom plynu, který tady do střední Evropy musíme dovážet. A zase, když se vrátím k tomu úvodu, válka na Ukrajině, Rusko se ukázalo jako zcela nespolehlivý partner a byla tady velká obava, že prostě nebude ten plyn, nebude kde ho vzít. Takže jestli je možné spolehnout na elektrárny vyrábějící z plynu.
To je otázka evropské politiky. A Angela Merkel navštívila Putina dvacetkrát. Angela Merkel žila všechno z Ruska. Evropa se nemusela obracet na vše k Rusku. Evropa se mohla obrátit ke Spojeným státům a ke střednímu východu a k mnoha jiným. Zemní plyn, dnes ho naložíte (LNG) a můžete ho rozvážet po celém světě. Takže to je otázka evropské politiky. Nezapomeňme, že Angela Merkel cestovala do Ruska neustále i po roce 2013. Nezapomeňme, že válka na Ukrajině nezačala loni, ale roce 2014 a Merkl tam cestovala vesele 2015- 17. Evropě to nevadilo, že Rusko okupovalo Krym. Takže vraťme se k těm počátkům. Že Evropa záměrně a svévolně si zvolila Rusko za svého partnera. Evropa měla jiné možnosti. Je Nigérie, Evropa má problémy s ilegální imigrací z Afriky. Nebylo vhodnější investovat ohromné peníze do Afriky, vybudovat Nigérii, vybudovat jiné země v Africe, kde mají ohromné zdroje ekonomické, pozvednout jejich ekonomie, snížit ilegální imigrací z těchto zemí. A založit svoji energii, místo aby se investovalo do Ruska, ta možnost tady byla. Mosambik, chudá země v jižní Africe, loni na podzim otevřela jeden z největších zdrojů v Africe zkapalněného zemního plynu. Není žádný nedostatek zemního plynu po celém světě. Kanada tím oplývá. Spojené státy, Afrika, Střední východ, Austrálie. A před tím, než jsme měli ty tankery na zkapalněný plyn, to bylo nemožné to dovážet, naftu bylo vždycky snadné dovážet, nyní máme tankery a to je snadné to dovážet. Vzdálenost prakticky neplatí, jestli to vezu z Kataru do Číny, nebo z Kataru do Evropy a je to kratší z Kataru do Evropy. Dneska to Čína kupuje po bilionech dolarů z Kataru.
https://www.mujrozhlas.cz/interview-plus/kdybych-si-mel-vsadit-tak-za-20-let-jadro-nebude-hlavnim-energetickym-zdrojem-unie

30.11.2021 Popisuje svět, jaký skutečně je. Profesora Smila hltá Zuckerberg i Bill Gates (z roku 2016).

Věděli jste, že Čína za tři roky spotřebovala stejné množství cementu jako Spojené státy za celé století? Nebo jiný údaj: lidstvo za jeden rok spotřebuje jen sedmnáct procent toho, co zemská biosféra vyprodukovala.
Sám neinvestuji do ničeho, všechny akcie jsem prodal už v devadesátých letech. Jsem jen poradce, který popisuje svět takový, jaký ve skutečnosti je," říká Smil.
Pro jeho názor chodí i Bill Gates. Naposledy před prosincovou konferencí o klimatu v Paříži, kde se Gates postavil do čela velkých investorů, kteří se zavázali poskytnout více peněz na inovace v energetice.
Já mu to vždycky zhodnotím z vědeckého hlediska, řeknu mu svůj názor co možná nejvíc objektivně a většinou máme podobný pohled na věc. Někdy se ale lišíme a to byl i případ pařížské konference. Bill oznámil, že investuje dvě miliardy dolarů na energetický výzkum, a experty, mezi nimi i mě, požádal, aby řekli, co by bylo dobré udělat. Dávám přednost spíš pomalejšímu a přirozenějšímu vývoji, tak jsem se nakonec k té akci nepřipojil a žádný návrh jsem mu nedal.
Jednu věc máme s Billem společnou. Chceme rozumět světu kolem sebe. Proto má rád moje knihy: jsou plné čísel, která mu to umožňují.
V tom jsme zase odlišní. Já jsem vědec a inženýr, který jen popisuje věci tak, jak jsou. A to, jestli je to optimistické, nebo pesimistické vidění, je na vás. Je to subjektivní. Navíc, já jsem spíš skeptický Evropan, zatímco Američané včetně Billa mají daleko víc optimismu.
Upozorňuji ho, že přechod na takzvanou zelenou energii nejde udělat přes noc a jestli tenhle proces chceme urychlit, musíme začít masivně investovat do energetických inovací. Ale postupně, systematicky, a ne jednorázově. Celosvětově se dnes z fosilních paliv vyrobí 86 % veškeré primární energie. Před pětadvaceti lety to bylo 90 % takže z toho je evidentní, že jsme společnost, která byla fosilními palivy stvořena a je na nich také totálně závislá.
Když jsme za pětadvacet let snížili svoji závislost na fosilních palivech jenom o 4 %, v dalších pětadvaceti letech se bez nich určitě neobejdeme.
Fandím solární elektřině, ale třeba v Německu si kvůli ní už teď 350 tisíc rodin nemůže dovolit platit účet za elektřinu, protože ji už teď má Německo nejdražší v západním světě.
Ano, všechno by mělo mít postupný a organický vývoj, dotovat zelenou elektřinu má smysl, jen když se to dělá s mírou a v určitých mezích. A víte, co je zajímavé? Že vlastně nic jako úplně zelená elektřina ani neexistuje. Podívejte se na větrnou turbínu. Ta, která má výkon pět megawattů, je vyrobena ze sto osmdesáti tun oceli a čtyřiceti pěti tun plastů. A jak tyhle materiály vyrobíte? Potřebujete k tomu uhlí, ropu nebo zemní plyn. Co je vodní přehrada? Ocel a beton. Takže na začátku jsou pořád fosilní paliva.
Vyrůstal jsem v době, kdy se říkalo, že touhle dobou už dojde ropa. A vidíte - nedošla. Dokonce se dnes už z obavy o změny klimatu říká, že všechna fosilní paliva nikdy nebudou spálena. Ropy máme jen ve Venezuele nebo Kanadě na další stovky let dopředu, třeba v kanadských dehtových píscích je ropy stejně jako v Saúdské Arábii. Je pravda, že ta ropa je špinavější a její těžba je také náročnější a dražší, ale i to se už zlepšilo. Fyzicky ale nemůže dojít nikdy. Jednoduše proto, že kvůli těm nejmenším ložiskům by se nevyplatilo vrtat do země.
No, uhlí je tolik, že nebude asi spáleno nikdy. A zemního plynu je mnohem víc, než se předpokládalo, protože se nacházejí pořád nová ložiska. Třeba Izrael ho má tolik, že by mohl být jeho největší vývozce na světě. Krásný příklad, jak obrovské jsou zásoby fosilních paliv, je rozmach Číny. Čína vyrostla z ničeho na světového obra a přitom žádné materiály nedošly. Pořád je v zemi dost hliníku a ceny ropy ještě klesly. Teď zřejmě čeká stejný rozmach i Indii, a když planeta ustála růst Číny, myslím, že ustojí i Indii.
Já mám třeba ve Winnipegu super zateplený dům, okna s trojitým sklem, topím v kotli na zemní plyn, který má účinnost devadesát sedm procent, a jezdím v malé Hondě. Kdyby to samé udělala jedna miliarda lidí žijících ve vyspělém světě, ze dne na den bychom spotřebovávali o třetinu energie méně.
Elektrické auto přece není elektrické - třeba v Praze je to uhelné a jaderné auto, protože většina elektřiny v Česku pochází z uhlí a jádra. V Číně je to uhelné auto, ve Francii jaderné, protože osmašedesát procent tamní elektřiny pochází z jádra, a v Kalifornii je to zase auto hlavně na zemní plyn. Celé je to o tom, jestli emise vypustíme do vzduchu tam, kde auta jezdí, nebo v místě, kde stojí elektrárna, která tu elektřinu vyrábí. Jen říkám pravdu, kterou spousta lidí nechce slyšet.
Až do října 1969 nechali komunisté hranice relativně volné, takže to nebylo zase tak těžké. Šest týdnů jsme s ženou Evou čekali ve Stuttgartu na vízum do Ameriky a pak jsme odjeli do Pensylvánie, kde jsem si na Penn State University dodělal doktorát. Mohl jsem tam začít přednášet, ale já nemám rád moc velká města, a tak jsme nakonec odešli do Winnipegu. Ten je relativně malý a takový víc evropský.
Česko mě nechybí. Než v roce 2006 zemřela moje maminka, jezdil jsem za ní do Prahy každý rok aspoň na jeden nebo dva týdny. Prahu miluju, ale od té doby jsem tam byl jen jednou, když mě před dvěma lety pozvali na nějakou konferenci. Má žena tam jezdí každé tři roky, ale pro mě je to už cizí země.
Jak nyní vědecké disciplíny vědomosti rozškatulkovávají, není přirozené a hlavně to nepomáhá. Já takovým vědcům říkám vrtači šachet. Sedí si spokojeně na jejím dně, a když vzhlédnou nahoru, vidí jen úzkou výseč nebe a nic víc. Já zkoumám celý horizont.
Když zjistíte kolik oceli je potřeba na výrobu větrné turbíny. A z toho se dá snadno vypočítat, že pokud by mělo být do roku 2030 vyráběno třicet procent světové elektřiny z větru, budeme na to potřebovat 600 milionů tun oceli. Tedy i fosilní paliva. Takže když se nad tím zamyslíte, hesla o nutnosti skončit s fosilními palivy už znějí úplně jinak.
Čtyřicet procent. Tolik lidské populace žije díky Haber-Boshově umělé syntéze amoniaku, tedy průmyslové výrobě čpavku, který se používá buď přímo jako hnojivo, nebo ze kterého se další dusíkatá hnojiva vyrábějí. Tohle dnes skoro nikdo neví. Orné půdy nepřibývá, a pokud z ní má být větší výnos, který by uživil víc lidí, je potřeba víc hnojiva. A kdybychom se ho díky těmto dvěma vědcům v roce 1909 nenaučili vyrábět průmyslově, jednoduše by tahle planeta sedm miliard lidí neuživila.
Druhá zásadní inovace pak přišla zhruba v šedesátých letech. Vyšlechtění vysoce výnosných druhů pšenice a rýže, které nejlépe reagují na vysoké dávky umělého hnojiva. Původně měla pšenice výnosnost jednu až dvě tuny na hektar, zatímco teď je to i víc než devět tun. Díky téhle inovaci dnes žijí miliardy lidí, přitom většina z nich považuje za největší inovaci Uber nebo Airbnb.
Přiznejte, že většina lidí mobil nepoužívá k usnadňování života. Nedávno jsem byl v Japonsku, a když jsem pozoroval lidi v metru, devadesát procent z nich hrálo zrovna na mobilu nějakou hru. A nejčastější věc, co lidé přes mobil sdílejí na Facebooku, jsou fotky jídel nebo latte artu. To přece není způsob, jak si usnadnit život. Mobil je v první řadě věc, která vám zvyšuje váš sociální status.
Jaký má smysl pálit uhlí na výrobu elektřiny, která pohání ty miliony serverů zahlcených fotkami obědů a kávové pěny? Představte si, kolik dat by se přeneslo, kdyby všech 1,5 miliardy uživatelů Facebooku vyfotilo a nasdílelo svůj oběd. Lidé si neuvědomují, kolik elektřiny tyhle servery spotřebují.
V historii lidstva nebyla žádná technologie, na které bychom byli stejně závislí jako na mobilech. Je tady totiž ještě jedna věc, díky které je mobil tak úspěšný. A to je ta jeho okamžitost. Svoje potřeby si díky němu můžete vyplnit okamžitě. Teď a hned. Na nic nemusíte čekat. Vy jste boss. Máte pocit, že máte všechno pod kontrolou. Je to v mnoha ohledech primitivní pud, ale to je právě ten důvod, proč má mobil takový úspěch. Cítíte se s ním dobře.
Jestli mě něco straší víc než mobil, pak to ohromné množství nerostného bohatství, které se na výrobu mobilů spotřebuje.
Kdybychom vzali jen pár mobilů a udělali z nich malou hromádku, bylo by v ní víc zlata, stříbra a mnoha dalších vzácných prvků než kdekoliv jinde v přírodě. Abyste v přírodě vytěžil jeden gram zlata, potřebujete vytěžit zhruba dvě tuny minerálu. A na to se zase spotřebuje obrovské množství energie. Na světě je dnes asi sedm miliard mobilů a to se jich každý rok jedna miliarda bez recyklace vyhodí.
Všechno musí být pořád větší a lepší, pořád se musíme posouvat, i když to nemá žádnou výhodu. Kolikrát jsem už slyšel argument, že větší auto je bezpečnější. Když ale budou mít nakonec všichni ta velká auta, budou jen o to větší nehody. Tohle se dnes projevuje ve všem. Lidé si neumí představit, že by neměli víc, a nedokážou se zastavit ani u toho, co už mají.
Dneska je všechno inovace. První počítačový čip se objevil v roce 1971, ale nemyslím si, že do té doby žili lidé o moc horší život. Zatímco bez počítačového čipu by lidstvo mohlo žít dál, bez syntézy čpavku nebo masové produkce oceli ne. Bez oceli by totiž nešlo vyrobit ani sklo, které totálně změnilo celou naši civilizaci. To jsou základy našeho světa. Silicon Valley je jen třešnička na dortu, ale ten dort, to je čpavek, ocel, sklo nebo plasty.
Podívejte se třeba na letadlo Boeing 787. Většina z toho letadla je už vyrobena z uhlíkových vláken, kovu tam moc není, takže je lehké. Když se na něj ale podíváte od základu, je to pořád ten samý stroj jako první boeing z roku 1957. A kdybyste k němu vzal tehdejšího inženýra, řekne vám, že v 787 je víc elektroniky a šedesát procent z něj jsou uhlíková vlákna, všechno ostatní by ale znal. Nejlepší na tom ale je, že ten starý boeing letěl stejnou rychlostí jako současná 787. O šedesát let dřív! A to je letectví jedno z nejinovativnějších prostředí. Chci tím říct, že inovace, které mění věci od základů, zase tak časté nejsou.
Jestli mám v něčem o lidstvo strach, neřešil bych funkce nového iPhonu, ale spíš rezistenci bakterií. Už teď je na světě hodně bakterií, které jsou kompletně rezistentní na všechny možné druhy antibiotik, protože antibiotika používáme příliš. Ve čtyřicátých letech jsme tenhle boj vyhráli, ale teď se blížíme do bodu, kdy by tuhle výhodu mohlo lidstvo zase ztratit. Jestli s tím něco neuděláme, budeme mít velký problém. Místo toho teď nejvíc řešíme mobily a internet.
Základní věc je číst, číst a číst. Protože když čtete, přemýšlíte. A když přemýšlíte, dostáváte nové nápady. Čtení aktivuje části mozku, které žádná jiná činnost aktivovat neumí. Také probouzí představivost. Když se podíváte na fotku Benátek, moc o ní nepřemýšlíte. Ale když o tom čtete, musíte zapojit i představivost. Čtení je něco, co z nás dělá lidi.
https://forbes.cz/popisuje-svet-jaky-skutecne-je-profesora-smila-hlta-zuckerberg-i-bill-gates/