Autofagie

Autofagie je jedním z mechanizmů udržení buněčné homeostázy (stálost vnitřního prostředí). V nejobecnějším slova smyslu se jedná o lysozomální rozklad proteinů. Autofagie patří mezi evolučně velmi staré procesy. Funkcí autofagie je i ochrana před stresem a mobilizace interních zdrojů, má roli v imunitě, vývoji a diferenciaci.

Autofagie

• Yoshinoriho Ohsumi, nositel Nobelovy ceny za medicínu a fyziologii za přínos v pochopení mechanismu autofagie neboli „sebe-snědení“.
  , buněčný biolog z Tokijského technologického institutu.
• Autofagie je mechanismus, kdy buňky rozkládají samy sebe a který je důležitý pro život stejně jako pro jeho konec, tzv. makroautofagiie je situace, kdy buňka nevybíravě stráví část sebe sama, tedy svou cytoplazmu, hmotu, která celou buňku vyplňuje, i s jejími organelami.
• Autofagie je způsob, jak se takových nechtěných návštěvníků elegantně zbavit a ještě na tom případně vydělat nějaké ty živiny. Makrofágy, „profesionální požírači“ imunitního systému, si pomocí mírně modifikované verze autofagie umí poradit např. s Toxoplasmou gondii.
• Autofagie pravděpodobně roli i v mnoha dalších neinfekčních imunitních procesech.
• více: https://www.e15.cz/the-student-times/autofagie-kdyz-se-bunka-sama-pozira-1324767

Stimulace samočisticího procesu buněk

Spermidin mimo jiné stimuluje autofagii, tedy samočisticí proces buněk. Poškozený buněčný materiál, který může být pro buňku škodlivý, když se ukládá, se v zásadě shromažďuje a recykluje. Stejný efekt lze pozorovat také u půstu. Jelikož když nic nejíme, aktivuje se autofagie, aby načerpala energii a vytvořila nové stavební kameny z vlastních zdrojů. Pozitivním vedlejším efektem je vyčištěná buňka.

Co je fagocytóza?