Jak zadržovat vodu

při současné situaci České republice v Evropě a téměř v celém světě nás dusí problém nedostatku vody, velká sucha, přívalové deště, zimy bez sněhu....Tato situace způsobuje způsobuje zejména v nížinách (Jižní Morava) velké problémy zemědělcům a obyvatelstvu.

Co ovlivnilo zadržování dešťové vody během posledních 100 roků?

za posledních 100 roků se snížila schopnost našeho uzemí zadržovat vodu o 50%, co je příčinou tohoto stavu?

meliorace prováděné od dvacátých let minulého století
napřimování přirozených toku řek a potoků (vybetonování koryt, umělá regulacerušení meandrů, atd.)
rušení a vysušování rybníků, retenčních nádrží, mokřadů atd.
rozorání mezí v 50 letech, zcelení polí, odstranění remízků
technické zásahy do krajiny a odkanalizování většiny obývaného území
ukrajování plochy pro přirozené lužní lesy v nížinách (Morava)
zvětšování zastavěné plochy na úkor ostatní (za posledních 30 roků se zvětšila zastavěná plocha o 20%)
intenzivní zemědělská a lesnická činnost
narušen půdní mikrobiom (chemizace zemědělství) a kapilární kanálky díky těžké technice
eroze půdy (voda, vítr atd.) odplavení úrodné vrstvy (ztráta 20 miliónů tun ornice za rok) a tím snížení absorbce vody do půdy (díky zrtrátě ornice min, 6 milionů m3 /rok)
narušení přírodních horských lesů (exhalace, kůrovec, nevhodná těžba, polomy, atd.)
v roce 1918 byla regulována třetina říčních toků a na území Česka bylo 17 přehrad, v současnosti je regulováno více než 90 % tuzemských toků a existuje kolem 180 přehrad.
narušený malý vodní cyklus, který vede z dlouhodobého hlediska k vysychání a degradaci krajiny
pěstování nevhodných plodin (technické plody řepka a kukuřice)
budování nových obslužných cest v lesích pro těžkou techniku, které způsobují rychlý odtok vody a podporují erozy půdy v lesích

Jaká je koncepce zadržování vody v obcích a městech

na západě vznikají celé obytné čtvrti bez napojení na kanalizaci
koncept dešťových zahrad (přirozené zasakování dešťovky do podloží a podzemní nádrže), který zlepšuje mikroklima
komunitní zahrady, zadržování dešťové vody, využívání meziblokové zeleně ve městech pro pěstování ovoce a zeleniny s využitím bioodpadu z domácnosti, vyvýšených záhonů a permakultury
decentrální způsob odvodu dešťových vod, cílem je aby co nejméně vody zmizelo v kanalizaci (např svod dešťové do retenčních jezírek)
takzvané průlehy – tedy zarostlé příkopy pro lepší zadržování vody
zelené střechy na panelových domech

Česko plán na zadržení vody do roku 2029

v následujících deseti letech stát investuje na propojování vodárenských soustav 24 miliard korun, řekl v úterý na tiskové konferenci po jednání Národní koalice pro boj se suchem premiér Andrej Babiš (ANO)
včetně fondů z EU to bude celkem investice do řešení vody 50 miliard korun
vybudování přivaděče Praha - Kladno nebo posílení kapacity Východočeské vodárenské soustavy Náchod - Hradec Králové
stát plánuje rozšířit skupinový vodovod Nýrsko - Klatovy další větví do Dobřan nebo propojit vodovody Liberec - Bílý Kostel nad Nisou - Hrádek nad Nisou
v následujících 3 letech stát a lesy ČR plánují rekonstrukci, obnovu, odbahnění nebo stavbu 1215 rybníků nebo malých vodních nádrží. (investice celkem 1,5 miliardy Kč)
propojení a dobudování páteřní sítě vodovodů vrámci Česka

Zadržování vody v přírodě a kroky k jejímu zadržení v krajině

prvotním úkolem pro zadržení vody v přírodě je nutné na prvním místě se podívat do lesů, kde začíná povodí jednotlivých řek (prameny) a spadová uzemí pro jednotlivé potůčky, potoky a říčky.

VIZE podle pana doc. Václava Cílka, měla by se vytvořit "hydrologicky integrovaná krajina" ve které si všechy 3 druhy vody (šedá, modrá a zelená) hrají dohromady, písek a půdu lze chápat jako banku, kde můžeme akumulovat zelenou vodu.

Upozornění, káždé uzemí je jiné (geologické, hydrologické, meterologické, půdní, geolomorfologické poměry atd), a proto je k obecnému doporučení nutné vzít úváhu tyto výše uvedené faktory a nelze plošně aplikovat jednotnou metodiku zadržování vody v krajině.

zamezení nepřirozeného rychlého odtékání dešťové vody ze spadového území
zrušit meliorace a ukončení existujících dotačních titulů na odvodnění zemědělských pozemků, které jsou podle nich anachronismem v době, kdy země čelí dlouhodobému odvodňování krajiny.
podpora obnovy malého vodního cyklu v krajině, tj. obnovení přirozené rovnováhy v krajině (pole x vegetace včetně stromů)
podporovat zakládání travnatých, nebo prostě jen nekultivovaných pásů zejména tam, kde je potřeba vodu zdržet, aby rychle neodtekla spolu s ornicí, tedy na vršcích a na dnech terénních vln v polní krajině, ale také například podél polních cest
revitalizace nepoužívaných lesních a obslužných cest, které jsou zdrojem rychlého odtoku vody a eroze půdy (Štefan Valo)
kaskádovité (stupňovité) neregulované koryta potůčků a potoků při velkém spádu
odstranění uměle regulovaných koryt toků a obnova přirozeně meandrujících koryt toků může výšit zadržení vody a hladinu spodních vod 1,5 - 3 krát a tím se také prodlouží doba průtoku korytem až 3 x, obnoví se také flóra a fauna v toku a v jeho okolí (z 76 000km délky vodních toků je 1/4 regulovaných)
obnova tradičních lužních lesů v nížinách, v záplavových zónách podél toků
zadržování dešťové vody u jednotlivých domácností (zamezení přímému odtoku do kanalizací
na horách přirozená obnova původních přírodních horských lesů (bez zásahu lidského faktoru - příklad: lesy přežily 100 milióny roků...přestože byla spousta klimatických změn) na úkor hospodářských lesů
Ministr Brabec v roce 2016 přišel s myšlenkou obnovit stovky a tisíce malých nádrží a mokřadů - řeší se tím pouze důsledek a bude se dále prohlubovat deficit tzv. virtuální vody - dluh na který žijeme
změna skladby lesů - listnaté a smíšené porosty, potažmo jejich půdy, zadržují výrazně více vody, než jehličnaté
prodlužování dráhy vodní kapky (přes listy stromů, lišejníky, trávu do půdy nebo vsáknout se do mechu) jebtaké vhodným řešením, doc. Václav Cílek
práce s větrolamy a stromořadím pomáhá vytvářet v krajině rosu (její následné odpařování), která pak posouvá ohřívání okolní krajiny až o 2 hodiny
Tři poslední zbytky lužních lesů a luk na Moravě při záplavách v roce 1997 zadržely podle ekologů třikrát víc vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.
Přehrady nejsou řešením problému, jsou jeho součástí," říká Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina
"Právě umělé odvádění vody z krajiny člověkem zvyšuje tlak na její zadržování na jiném místě pomocí přehrad. Technické zásahy do krajiny jsou extrémně drahé a nikdy nefungují tak dobře, jako přírodní procesy, prověřené miliony let," doplnil Dalibor Dostál.
Nové projekty infiltrace vody z povrchu pod zem - 9 vytipovaných lokalit
podle Jana Pokorného z firmy ENKI, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd vypracoval s Povodím Vltavy velmi podrobnou mapu, kde je pro celé povodí Vltavy vytipovaných 160 tisíc míst pod jednotlivými půdními bloky, kde je třeba vodu zastavit, abychom ji nepouštěli rychle pryč a využili jí zpátky v krajině. Můžete udělat příčnou rýhu a dvě přemostění, po kterých může jet zemědělská technika. Níže vytvoříte mokřad nebo rybník. Zaberete tak pět hektarů ze sta, přičemž to stačí na zadržení třeba stoleté srážky. Díky tomu vytvožíme tzv. malý cyklus, protože když začne svítit slunce, voda se začne točit, tedy vypařovat a vracet zpět v drobných srážkách.
hmyz, ptáky i vodu do krajiny vrátí tůně a mokřady, protože vzhledem k rozdílným podmínkám (stín/osvětlení, vegetace v okolí, pokrytí hladiny rostlinami, materiálem břehů) umožňují postupný rozvoj různých populací druhů hmyzu, které dospívají v odlišných týdnech a měsících. Ptáci tedy nevyloví vše nad jedním komínem, ale přesouvají se mezi nimi.
Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině. "Příznivý vliv velkých kopytníků na zadržování vláhy v půdě je zřetelný i v rezervaci velkých kopytníků v Milovicích

Úspěšný boj se suchem bude znamenat zásadní změnu rázu české krajiny. "Sto let jsme odváděli vodu z České republiky s tím, že je jí tady moc a že bylo potřeba rozšířit lány polí. Dnes čelíme problému obrovské eroze, půda neudrží mnoho vody a pak se spláchne v přívalové srážce. Vzniknou retenční nádrže, několik přehrad, ale to je horizont 10 nebo 15 let. Cílem teď je obnovit stovky a možná tisíce menších vodních nádrží a mokřadů," uvedl ministr Brabec v roce 2016.

více o souvislostech v knize: Zamyšlení a cesta z pohledu vědce a laika

18.12.2024 Vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Karel Klem zkoumá, jak půdu v Česku, zpustošenou dekádami intenzivní orby a používáním syntetických hnojiv a pesticidů znovu ozdravit a připravit na budoucí vysoké teploty v důsledku klimatické změny.

Je přesvědčen, že pokud přestaneme postupně orat a půdu budeme celoročně pokrývat meziplodinami, podaří se během několika dekád obnovit její úrodnost. Může tomu pomoci i fakt, že zemědělci dostanou zaplaceno za zachycování uhlíku v půdě. "Čeká se také na to, jak budou vypadat systém obchodování s emisními povolenkami v zemědělství neboli Agro-ET.
Ukazuje se, že možnosti šlechtění nových odrůd jsou omezené, pomůže to omezit vzniklé ztráty tak z 20-30%.
Je problematičtější pěstovat meruňky a vinnou révu, které by vlastně z oteplení měly profitovat. Ale my teď v podstatě každý druhý rok máme na jaře problém, protože ovocné stromy dříve raší, a pak jsou poškozeny mrazy.
Zhruba před pětadvaceti, třiceti lety začali v Rakousku méně zpracovávat půdu a pěstovat meziplodiny, což je v podstatě základ regenerativního přístupu.
V USA už před více než padesáti lety měli problémy s větrnou erozí. Ty dotčené oblasti začaly ve velkém s minimalizačními technologiemi. To znamená minimálně zpracovávat půdu, pěstovat meziplodiny ideálně v kombinaci s živočišnou produkcí, kdy jsou meziplodiny dobytkem přepásány.
V Evropě se hospodaří intenzivně všude, ale naše zemědělská krajina je hodně svažitá, proto je u nás ten problém násobně větší – ztráta úrodnosti, schopnost zadržovat vodu a problémy s erozí se sčítají. Ale v průměru jsme na tom jen o trochu hůře. Uhlík degraduje všude, odbourává se tím, že se intenzivně zpracovává půda, ale když se přidá eroze, tak voda odnese celou svrchní, úrodnou vrstvu půdy.
Ze satelitních snímků, ale jen tak třicet až 35 let do minulosti. Zejména na svažitých pozemcích je patrný úbytek organické hmoty. Půda se začala intenzivně obdělávat už před 200 lety, postupně se přidávala těžká mechanizace, intenzivní hnojení. Oráme ale v podstatě od vynálezu ruchadla. Předtím se půda zpracovávala jen mělce. Na druhou stranu se dá spočítat, že pokud bychom dělali vše dobře a vše by směřovalo k tomu, že máme půdu pořád pokrytou, tak jsme ji schopni hrubým výpočtem obnovit už za třicet až padesát let.
Nás nejvíce zajímá, jak dosáhnout toho, aby uhlík, který se v půdě ukládá, byl stabilní. Proto se snažíme hledat principy, které spějí k tomu, aby se uhlík ukládal stabilně, pevně a byl vázaný na minerální částice. K tomu jsou nezbytné mykorhizní houby (žijí v symbióze s kořeny vyšších rostlin, pozn. aut.) i jiné mikroorganismy, které ty jednoduché částice přetvářejí a tyto jsou poutány na stabilní formu uhlíku. To je jediná možnost, jak dosáhnout dlouhodobého a trvalého navýšení.
Když se půda hnojí chlévským hnojem, a neopakuje se to každé tři až čtyři roky, tak obsah organické hmoty zůstává na stejné úrovni nebo dokonce klesá. Velké množství hnoje, dvojnásobné až trojnásobně, by možná stačilo, ale to tu nikdo nevyrobí a nezaplatí. Pokusy ve Velké Británii ukazují, že to funguje, když aplikujete třeba 30 tun hnoje na hektar ročně.
Jednoznačně to je zvýšení podílu bobovitých rostlin v osevním postupu a meziplodinách. Dále je důležité nehýbat moc s půdou, protože tak se ničí prospěšné mikroorganismy. Po každém zorání se houby zničí a kořeny rostlin se musejí znovu kolonizovat mykorhizními houbami, čili je to je negativní pro půdní mikrobiom. A každopádně platí zásada mít pořád pokrytou půdu, aby se do ní fotosyntézou dostával jednoduchý uhlík, který se pak poutá na minerální částice.
Orbou se půda provzdušní, aktivují se aerobní rozkladné procesy. Organická hmota se v provzdušněném prostředí rychleji rozkládá, narušujete vlákna hub, které rozvádějí uhlík k minerálním částicím. V té chvíli ukládání uhlíku zastavíme a stimulujeme jeho odbourávání. Na satelitu je to vidět na barvě, v infračerveném spektru ještě lépe, přičemž obecně se z tmavé barvy stane světlejší. Nicméně to většinou můžeme pozorovat spíše až v řádu desítek let. Agronom to může vidět i na vlastní oči, i když vzhledem k tomu, že se jedná o pomalé změny, si to často ani neuvědomí.
Když přijde sucho, výnosy začnou klesat, i když je půda pohnojená. Ale nemusí to vidět, když dost prší. Na obhajobu řady zemědělců chci říci, že hlavně ti mladí už si to uvědomují a nechtějí dalších dvacet let hospodařit stejně.
Někteří profesoři na vysokých školách nejsou schopni pochopit všechny regenerativní principy, a to i když jsou založeny na nových poznatcích vědy.
V USA to fungovalo jako v Rakousku. Viděli, že jim regenerativní hospodaření pomáhá, ale nevěděli, co za tím je. Navyšování a stabilizace uhlíku je nezajímala zpočátku vůbec. Poprvé byly tyto mechanismy popsány v rámci lesnického průzkumu. Platby a uhlíkové kredity v zemědělství jsou otázkou posledních roků. A také snaha o vyšší zadržení vody v půdě nás provází teprve posledních deset až dvacet let.
Metan uvolňují přežvýkavci při říhání. Pro Česko to takový problém není, máme téměř desetkrát méně přežvýkavců než Dánsko nebo Nizozemsko. Ale stále je to věc, která když bude zavedená, tak by měl dostat zemědělec za snižování těchto emisí zaplaceno. V Dánsku už za produkci metanu musejí zemědělci i platit. Snižovat ji lze třeba regenerativní pastvou. Zdravá půda je schopná až 60% metanu, který krávy vyprodukují, zachytit. Různé doplňky stravy, byliny umějí snížit produkci metanu třeba o deset až 20%.
V tuto chvíli je to mírný souboj. Ekologické zemědělství se tváří, že má mnohem lepší efekt na zdraví půdy, protože nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva. Ale regenerativní tábor zase namítá, že orbou se půda degraduje, což je určitě pravda. Ekologické zemědělství vlastně z degradace půdy získává živiny. Pravda je tedy tak trochu na obou stranách. Podle mě by měly začít oba tábory spolupracovat, přibližovat se.
https://www.ekonews.cz/kdyz-prestaneme-orat-a-pokryjeme-pudu-meziplodinami-obnovime-za-par-desitek-let-jeji-urodnost-rika-vedec/?

28.11.2022 Zadržování vody v krajině a naše klimatická budoucnost, dr. Václav Cílek

Strom je schopen brát vodu z listů i kůry. Kořeny jsou velkou zásobárnou vody. V prériích mají stromy 4 x větší kořeny, než nadzemní část. V evropských lesích je to v průměru 1 :1.
Extremita bude velká, musíme počítat s tím, že řeky a říčky mohou nepravidelně vysychat. Řeka nevyschne úplně (máme 3 koryta, záplavy, koryto řeky, podzemní koryto řeky), je to třeba na 3-5 kilometrech, pak je nějaký čůrek, a ryby jsou schopni za této situace dobře přežívat, pokud tok není toxický.
Čím delší je dráha vodní kapky, tím je to lepší, snažíme se vodu maximálně zpomalit.
Remízky zpomalují vítr a krajina se vysušuje méně, pomáhají zachytávat rosu, sníh, vytváří stín.
Marada vytváří na Jižní Moravě biopásy, funguje mu to a má na to i dotace.
Bříza roste nejlépe ve směsi se smrkem. Bříza někde již po 40 letech odumírá, problém je i pro zpracovatelský průmysl, protože je konzervativní.
Kůrovcová kalamita byla něco podobného jako covid pro nás, bylo to něco přelomového.
Nelepší je smíšený les nestejného stáří a takový získáte nejdříve za 40 roků.
Brdy jsou jedny z největších smrkových celků v Česku.
Polovina výroby potravin na světě je závislá na hnojivech na bázi dusičnanu amonného. Další růst cen potravin je nevyhnutelný, zemědělci budou muset snižovat množství hnojiv a tím budou klesat výnosy. Nemusí to být hned, ale může dojít k potravinové panice.
Kamenné zídky se používaly jako mulč, vytváří se stín, brání se větru a zachytáváte rosu. Kolem stromů se dělá důlek, aby voda neodtekla.
Na spodním obrázku je vrstva písku, která akumuluje více vody jako houba a postupně ji propouští do půdy.
Eroze půdy je jeden z důvodů přívalových dešťů z kopce (nikoliv z údolí).
Odvod u dálnice jde přes štěrk, aby se rozbila energie proudu vody, aby neerodoval půdu.
Protierozním opatřením je také orání po vrstevnicích.
Když na Sahaře vykopete jámu 2m hlubokou, tak se dostanete do slabě navlhlého písku.
Přirozený tok vybřezoval tok každý 2 roky, byl mělký, voda se mohla rozlít do stran.
Mechy a odumírající dřevo v lese zachytí hodně vody.
Dříve se dělala poslední brázda ve svahu hlubší, nebo terasa, která vodu zachytí.
Vytváření sítě přepadů u rybníků nad sebou.
Když vzrůstá teplota, tak se zvyšuje četnost požárů.
Mezi smrkovými monokulturami je vhodné dávat pásy listnatých stromů, (doubravu, nebo bučinu) ten velmi obtížně zapálíte.
K zemědělským usedlostem se používali někdy listnaté stromy, které stínili požárům, aby nemohli přeskočit z jedné stodoly na druhou.
Hustota lesních cest (je nutné si dávat pozor na zvýšenou možnost eroze díky těmto cestám) u nás kupodivu není velká, lesníci spíše chtějí větší zahuštění lesních cest. Lesními cestami však odejde obrovské množství vody z lesa.
Kořenové čističky jsou vhodné jen pro několik domů, ve větším měřítku nejsou tak účinné a zanáší se.
V Česku je 800 000 až 1 milion divokých prasat. Uloveno je cca 250 000 ročně, zhruba 1/3 se nenahlásí (uloveno je cca 300 -320 000 ks a předpokládá se, že v přírodě zůstalo 2 x tolik.
https://www.youtube.com/watch?v=Al9pB2WV0v0