Příroda

Příroda, vegetace (bylinky, keře, stromy), půda, voda, vzduch.

Příroda je charakteristická těmito procesy

Slunce je hlavním motorem (energetickým zdrojem) všech procesů na planetě

• vše je propojené se vším a probíhá neustálá komunikace (informační tok a výměna energie) - neuronová síť přírody v půde, oceánech, atmosféře i Vesmíru
• dynamická rovnováha uvnitř i vně ekosystému (homeostáze)
• cyklování (den a noc, střídání ročních období, glaciál a interglaciál, vodní, uhlíkový, dusíkový cyklus)
• symbióza, mykorhiza
• polarita JIN a JANG v prostoru, teplo a chlad, dostředivý a odstředivý pohyb
• body zlomu a obratu
• diverzita a plasticita
• řetězení procesů, které jsou vzájemně provázané, působí pozitivní a negativní zpětné vazby
• vrstvení (půdy, vzduchu, oceánů)
• kvantové provázání

Zajímavé odkazy:

• divoká příroda
• přírodní zákony
• zalesňování
• Amazonský prales
• více v knize Cesta v desetiletí metamorfózy

Co nás čeká v České krajině mezi roky 2030 - 2050?

• zvyšování teploty (skleníkový efekt v naší atmosféře), důsledkem budou extrémní výkyvy počasí (sucho, pododně) - prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D.
• díky zvyšující se teplotě, růstu dopravy a migrace se bude zvyšovat počet invazivních druhů fauny a flóry, které budou vytlačovat původní druhy  - prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D.
• postupně se bude měnit charakter lesů (smíšený les) - prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D.
• díky rostoucí teplotě se bude zvyšovat výpar vody v krajině a vysušování půdy (porostě vodní a větrná eroze) a její degradace - prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D.
• slábne cirkulace Golfského proudu a proto by do roku 2050 dojít k ochlazení a jení jasné jaké bude počasí u nás protože jsme na rozhraní dvou pásem, také nyní dokází rozpadu ekosystému nebo jeho transformaci (přerodu) - Doc .RNDr. Václav Cílek, CSc.
• je narušený malý vodní cyklus, mizí přirozená fauna a flóra, destruktivní systém dotací, krajina se přehřívá, krajina je odvodněná, model intenzivního zemědělství a scelená půda do velkých lánů, to vše ještě situaci zhoršuje - Doc. RNDr.Jan Pokorný, CSc.
• Byla doba v 19. století, kdy si civilizovaní lidé mysleli, že je naprosto morálně přijatelné vlastnit jiného člověka jako otroka. A během dvaceti, třiceti let, se vše naprosto změnilo. Domnívám se, že jsme na začátku velkých změn.“ Přístup mladých lidí ke klimatickým změnám a enviromentální krizi je pro mě „zdroj velké naděje“ přírodovědec David Attenborough
• PANENSKÁ PŘÍRODA PĚSTUJE LES JINAK NEŽ LESNÍCI, POTŘEBUJE K TOMU JEN NAŠE NEZASAHOVÁNÍ, A STAČÍ JI POUZE, POKUD JI POZORUJEME. PŘÍRODĚ DOSTAČUJE 5 – 10% „DIVOKÉ PŘÍRODY“NA VLASTNÍ REGENERACI. (takový názor jsem si přečetl od Prešovského pravicového ekologa Ing. Juraje Lukáče, Lesoochranárské zoskupenie VLK, které spoluvlastní cca 300 ha lesů)

POKUD JSME VNÍMAVÍ K PŘÍRODĚ, TAK MŮŽETE „KŮROVCOVOU KALAMITU“ VNÍMAT I JAKO SIGNÁL PŘÍRODY, ŽE NAPADENÝ LES JE UMĚLÝ (MYŠLENO UMĚLE VYSÁZENÝ, NEPŘIROZENÝ, NENÍ V SOULADU S PŘÍRODOU), OSLABENÝ A MOŽNÁ I NEVHODNÝ SVOU SKLADBOU STROMŮ A BIODIVERZITOU.

MŮŽEME S KŮROVCOVOU KALAMITOU BOJOVAT INVESTOVAT VYSOKÉ ČÁSTKY DO ELIMINACE NÁSLEDKŮ PŮSOBENÍ KŮROVCE A SANOVAT NAPÁCHANÉ ŠKODY. MŮŽEME SE NAD TÍM, CO PÍŠI ZAMYSLET, NEBO MÁVNOUT RUKOU, ŽE VÁS TO NEZAJÍMÁ! JEDINOU MOŽNOU CESTOU, DLE MÉHO NÁZORU JE, NECHAT REGENERACI POSTIŽENÉHO LESA NA DIVOKÉ PŘÍRODĚ, NEKONAT, JEN POZOROVAT, POCHOPIT A PŘÍPADNĚ NAPODOBOVAT. PŘÍRODA JAKO JEDINÁ SE UMÍ REGENEROVAT, VZNIKNE NOVÝ ZDRAVÝ "DIVOKÝ LES" (DIVOKÁ PŘÍRODA). PŘÍRODA JAKO JEDINÁ ZŮSTÁVÁ (REGENERUJE SE, PŘIZPŮSOBUJE SE), CIVILIZACE ZANIKAJÍ! 

Solární cyklus

Solární minimum

při tomto úkazu (perioda Slunce), který nastává cca po 11 letech (Slunce pulzuje) , se snižuje výskyt slunečních skvrn a erupcí. Na druhou stranu se však sluneční vítr (způsobuje kosmického záření a trvalejších děr ve sluneční atmosféře)  má potenciál způsobit škody všemu elektickému kvůli magnetickým bouřím, včetně satelitů. Takže při solárním minimu se zvyšuje aktivita slunečního větru (tok mezi Zemí a Slunce) a stoupa rozpínavá aktivita Země

• červen 2019, více jak 16 dní bez skvrn (solární minimum), na zemi působí více energie, kosmického záření díky slábnutí magnetického pole slunce (vznik magnetických bouří ovlivňuje migraci zvířat a tvorbu mraků v horní atmosféře)
• v roce 2020 se předpokládá sluneční minimum (solární cyklus č. 25)

Solární maximum

perioda Slunce, kdy je plné velkých skvrn, na Zemi tento stav příliš nepociťujeme, ale ve vesmíru je to výrazné

• solární maximum se předpokládá v letech 2023 - 2025, tedy v době, kdy se plánují první starty na Měsíc

Zdroj: Space Weather

Zprávy z tisku:

• Moderní zemědělské postupy, jejichž cílem je zvýšit výnosy plodin. Tím, že se rostliny učí pěstovat větší a rychlejší, nejsou schopny držet krok s absorpcí živin z půdy nebo nejsou schopny syntetizovat živiny vnitřně.
• Vyšší výnosy znamenají, že živiny z půdy musí být rozděleny mezi větší objem plodin, takže ve skutečnosti dochází k ředění živin, které toto ovoce a zelenina produkují. „Bohužel zemědělci dostávají zaplaceno za hmotnost plodin, takže je to motivuje k tomu, aby dělali věci, které nejsou pro obsah živin dobré.
• Dalším viníkem je poškození půdy, které je důsledkem pěstování plodin s vysokými výnosy. „Hlavní zemědělské plodiny jako pšenice, kukuřice, rýže, sója, brambory, banány, batáty a len prosperují díky symbióze s mykorhizními houbami, které významně podporují jejich schopnost přijímat vodu a živiny z půdy. Houby fungují jako prodloužené kořeny rostlin,“ upřesňuje Montgomery. Zemědělství s vysokými výnosy však půdu vyčerpává, což do jisté míry snižuje schopnost rostlin navazovat partnerství s mykorhizními houbami.
• Rostoucí hladina oxidu uhličitého v atmosféře také snižuje výživovou hodnotu našich potravin.
• Když jsou však plodiny včetně pšenice, rýže, ječmene a brambor vystaveny vyššímu množství oxidu uhličitého, vytvářejí více sloučenin na bázi uhlíku, což vede k vyššímu obsahu sacharidů. Kromě toho, když je koncentrace oxidu uhličitého vyšší, tyto plodiny nasávají méně vody, „což znamená, že z půdy přivádějí méně mikroživin. Koncentrace bílkovin, železa, zinku a několika vitaminů skupiny B se u 18 druhů rýže po vystavení vyšší hladině oxidu uhličitého snížila.

Aby bylo jasno: Ovoce, zelenina a celozrnné výrobky stále patří k nejzdravějším potravinám na planetě – ale spotřebitelé možná nedostávají z rostlinných potravin živiny, na které spoléhají. A pokud bude tento úbytek živin pokračovat, mohou být někteří lidé vystaveni zvýšenému riziku nedostatku některých živin nebo budou mít menší schopnost chránit se před chronickými nemocemi prostřednictvím správné výživy,

• „Pšenice a rýže tvoří více než 30 % kalorií zkonzumovaných na celém světě,“ upozorňuje Ebi. „Každý, jehož strava je na těchto obilovinách ve velké míře závislá, zejména populace s nízkými příjmy, by mohl být postižen poklesem spotřeby bílkovin, vitaminů skupiny B a mikroživin [obsažených v těchto obilovinách]. Tyto změny ve stravování by mohly vést k nedostatku železa, například k anémii z nedostatku železa u žen a dívek.“
• Až tři miliardy lidí na celé planetě, většinou v zemích s nízkými a středními příjmy, si nemohou pravidelně dovolit zdravou stravu a nejméně dvě miliardy trpí tzv. skrytým hladem, kdy jim ve stravě chybí klíčové mikroživiny.
• Bez ohledu na to, kdo je jí, mohou potraviny s menším množstvím živin postrádat také další důležitou vlastnost: chuť. Mnoho zdraví prospěšných sloučenin dodává potravinám také chuť, takže některé změny v zemědělských postupech, které jsou zodpovědné za nižší obsah živin, jsou tytéž, které přispívají k jejich meh chuti (mluvíme o vás, rajčata bez chuti a nevýrazná mrkev).
• Na základě modelů s předpokládanou koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře do roku 2050 vědci odhadují, že obsah bílkovin v bramborách, rýži, pšenici a ječmeni se pravděpodobně sníží o dalších 6 až 14 %, uvádí studie zveřejněná v roce 2017 ve vydání časopisu Environmental Health Perspectives. V důsledku toho může 18 zemí, včetně Indie, přijít o více než 5 procent bílkovin ve stravě.
• Studie ukazuje, že regenerativní zemědělské postupy produkují plodiny s vyšší hladinou organické hmoty v půdě, s vyšším skóre půdního zdraví a s vyšším obsahem některých vitaminů, minerálů a fytochemikálií.
• Prvním krokem je ponechat půdu co nejvíce v klidu a omezit její obdělávání, což je postup, který vede k vyčerpání minerálních látek. Pomoci může výsadba krycích plodin (které se pěstují k zakrytí půdy za účelem její ochrany), jako je jetel, žitovec nebo vikev, které zabraňují erozi a potlačují růst plevelů. Střídání rostlin pěstovaných na jednotlivých polích může zlepšit obsah živin v následných plodinách.
• https://www.nationalgeographic.cz/veda/pokles-zivin-v-potravinach-modern-zemedelstvi/?

14.1.2021 EU chce divočinu rozlohou větší než Česko. Místa už má vytipovaná: Šumava, Delta Odry, Karpaty na pomezí Slovenska, Polska a Ukrajiny, ale i Apeniny ve střední Itálii nebo území na hranicích Portugalska a Španělska, to jsou překvapivá území "evropské divočiny". Míst, jejíž ochrana už je nyní i cílem EU. Dnes existuje vlivná nevládní iniciativa Wild Europe, společenství organizací usilujících o ochranu a návrat divoké přírody.

Dvě procenta divočiny

Nejdříve bylo třeba zmapovat, kde původní divočina v Unii stále ještě je. Ukázalo se, že dvě procenta území EU (84 000 km2, více než je rozloha ČR) jsou stále civilizací nedotčenou divočinou a 5 % území by se do stavu divočiny mohlo při důsledné ochraně vrátit. Důležitá je ale určitá velikost, za spodní hranici se považuje pět tisíc hektarů území.

• V unijní Zelené dohodě se státy EU zavázaly "k přísné ochraně" desetiny evropských lesů, což je přibližně rozloha stávající a obnovitelné divočiny. "Lesní ekosystémy jsou v důsledku změny klimatu vystaveny rostoucímu tlaku," uvádí v Zelené dohodě Evropská komise. "Je třeba zlepšit jak kvalitu, tak kvantitu plochy lesa v EU."
• Nejvýznamnějším územím v Česku s potenciálem divočiny je Šumava, ale i tundrové partie Krkonoš, lesy v Podyjí, prales u Žďáru nad Sázavou, či rašeliniště v Krušných horách. 

Ve filozofii divočiny jde o to, nedělat za přírodu něco, co může udělá sama. To neplatí jen pro pralesy, ale klidně i na panelákovém sídlišti," uvádí. "My v mnoha případech v krajině a přírodě děláme věci, které dělat vůbec nemusíme". 

Někdy se ale musí odstranit nevhodné lidské zásahy, například ty vzniklé odvodněním mokřadů, která pak neumožňují přirozeně fungovat rašeliništi. "Stačí zrušit odvodnění a nechat to být," uvádí Miko jeden příklad "návratu divočiny". Tímto obnovením původních podmínek se dává šance k návratu mnoha organismů.

Někdy se ale začne ze špatného konce. To je příklad návratu zubrů, koní a praturů do krajiny v okolí Milovic. "Tato zvířata pomáhají vytvářet a udržovat přirozenou bezlesní krajinu, která bývala v Česku rozšířenější, než si myslíme." "Aby ale byl obnoven celkový přirozený stav, museli by se tam žít i velcí predátoři," vysvětluje Miko o asi nejznámějším projektu "návratu divočiny" v Česku. Právě návrat velkých predátorů do krajiny, například vlků naráží podle něj na největší odpor.

https://www.denik.cz/cesko-a-eu/eu-divoka-priroda-2021.html

2.9.2020 Původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější, než dnes. Její zarůstání a nástup lesů umožnil až člověk, který vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu. Čeští vědci na to upozorňují v rozsáhlém, dvojdílném článku, který publikoval časopis Vesmír.

• S přítomností velkých savců souvisela diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů. Krajina tehdejší mamutí stepi se v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje. Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků. Obývala ji směs druhů chladnomilných a kontinentálních až teplomilných, což lze dokázat nejen na fosilní megafauně, ale i na drobných savcích nebo broucích, jejichž těla se občas dochovala 
• Vliv velkých kopytníků na původní podobu krajiny podle ní nepřímo dokazuje například rozšíření denních motýlů v Evropě a Asii. Denní motýli jsou totiž, s výjimkou tropů, ve většině případů vázaní na otevřená stanoviště a jen málo z nich obývá husté, zapojené lesy. "Právem se lze domnívat, že v době rozmachu mamutí stepi prosperovali. Vyhovovaly jim podmínky utvářené aktivitou velkých býložravců. Například pastva koní potlačuje trávy a uvolňuje prostor bylinám, jako jsou hořce, krtičníkovité, bobovité či rdesnovité. To vše jsou časté živné rostliny housenek. I motýlů spojených s všudypřítomnými travami je dost - všichni okáči a také někteří soumračníci
• Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily. "Na severní polokouli to znamenalo postupné rozdrobení mamutí stepi. Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy. Středoevropská krajina byla ale i poté nějaký čas otevřená. Mamuti byli pryč, ale přežívali zde například sobi, velcí tuři a koně. Expanze lesa před 9000 až 4000 lety se kryje s dobou, kdy byla i tato velká zvířata téměř zdecimována," 
• Evropě fragmenty původních stepí přetrvaly do současnosti. "Mnohé ze středoevropských 'stepních' lokalit, jejichž vznik byl donedávna přisuzován člověku, ve skutečnosti představují nejstarší zde kontinuálně existující formy vegetace. 
• teorie nizozemského ekologa Franse Very, podle níž by i lesy evropského mírného pásu byly v přírodním stavu pod silným pastevním tlakem 
• Přežití stepní fauny a flóry v Evropě umožnil příchod pravěkých zemědělců a pastevců. Ti s pomocí stád domácího skotu a koní, kteří byli po staletí velmi podobní svým divokým předkům, zachovali v řadě oblastí krajinu otevřenou. Tam, kde se páslo méně, začaly krajinu sužovat požáry. "S decimací velkých býložravců se pojí ještě jedna souvislost - nástup vlády ohně. Absence pastvy vede k akumulaci odumřelé rostlinné biomasy, ideálního paliva pro požáry. Jejich nástup lze poznat z přítomnosti ohořelých uhlíků v půdních profilech
• Právě vyhubení velkých kopytníků podle vědců v současnosti stojí za úbytkem a ohrožením celé řady druhů vázaných na otevřenou krajinu nebo světlé lesy. V současnosti člověk tato prostředí v rámci ochrany přírody udržuje jen velmi pracně a nákladně. Přesto se mu nedaří obnovovat v krajině pestrou mozaiku, kterou dříve vytvářeli velcí kopytníci. "Pro udržení planetární biodiverzity zbývá jediné řešení: doplnit chybějící složky ekosystémů, zejména velké býložravce 
• V souvislosti s ochranou klimatu vědci proto varují před zjednodušenými recepty, které požadují výrazné zalesňování, případně redukce stád domácího skotu. Ta v mnoha oblastech nahrazují chybějící divoké velké kopytníky. Cestou je podle odborníků spíše méně intenzivní pastva. 
• Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině. "Příznivý vliv velkých kopytníků na zadržování vláhy v půdě je zřetelný i v rezervaci velkých kopytníků v Milovicích 
• Kromě oblasti střední Evropy pomáhají velcí kopytníci také s ochranou prostředí, které je pro vývoj klimatu naprosto klíčové: permafrostu v severské tundře. "Celkové množství uhlíku je zde odhadováno na 1300 giga tun, což je zhruba dvojnásobek uhlíku nacházejícího se v atmosféře. S uhlíkem je v permafrostu deponován i dusík. Při oteplování permafrost taje a v mokřadech nastává mikrobiální rozklad, uvolňující do atmosféry oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Návrat velkých kopytníků do polárních krajů by mohl pomoci. V zimě býložravci rozhrabávají sněhovou pokrývku, jež potom hůře izoluje půdu a ta promrzá více do hloubky. Konzumací rostlin umožní rychlejší recyklaci živin a zpomalí akumulaci stařiny. To vše může uvolňování skleníkových plynů z půd zbrzdit," 
• Vědci zároveň upozorňují, že velkých kopytníků, i po zahrnutí domácích zvířat, není v krajině příliš, ale naopak i v porovnání s dobami ledovými, velmi málo. 
• https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/lesy-jako-puvodni-ceska-krajina-omyl-upozornuji-vedci?

6.1.2021 Alpy měly před 6000 lety pravděpodobně výrazně méně ledovců než dnes. Uvádí to studie vědců z benátské univerzity Ca Foscari, univerzity v Bernu a rakouské akademie věd, napsala agentura ANSA. Podle autorů studie ledovce pokrývaly během celého holocénu pouze alpské vrcholy v nadmořské výšce 4000 metrů a více. Za použití uhlíkové metody došli vědci k závěru, že led se na vrcholu vytvořil před zhruba 5900 lety. Podle badatelů je tak pravděpodobné, že alpské vrchy do 4000 metrů nadmořské výšky nebyly do té doby pokryty ledovcem.

Vývoj ledovců je významným ukazatelem pro sledování změn klimatu, uvedli autoři studie. Podle nich během holocénu, neboli období, které začalo před zhruba 11.700 lety, ledovce pod 4000 metrů nadmořské výšky střídavě tály a přibývaly. Po celý holocén se ledovce v Alpách držely pouze ve výšce 4000 metrů nad mořem a více. Výzkumné vzorky byly odebrány nedaleko místa, kde bylo v roce 1991 nalezeno mumifikované tělo ledového muže Ötziho. Stáří těla se odhaduje na 5300 let. Podle vědců je možné, že v době, kdy Ötzi zemřel, se v oblasti začínal rychle tvořit ledovec. Ostatky muže zůstaly tisíce let v relativně zachovalém stavu právě díky tomu, že byly uchovány v ledu.

Dříve vydané studie uvádějí, že části alpských ledovců hrozí kvůli růstu teplot a změnám klimatu rychlé tání. Podle výzkumu zveřejněného na začátku prosince se v průběhu století zvýší nadmořská výška tání ledovců ze současných 3234 metrů až na 3880 metrů. Pokud by se tak stalo, Alpy by do konce 21. století ztratily velkou část dnes existujících ledovců.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/veda/alpy-pred-6000-lety-mely-zrejme-mene-ledovcu-nez-dnes.A210105_090255_ln_veda_ape

více o souvislostech v knize: Cesta v desetiletí metamorfózy z pohledu laika