Podobně jako v lesím sklízíme nyní důsledky lesních monokultur, podobná situace je v oceánech, které se stali pěstírnami ryb a korýšů. To, co se dnes děje v oceánech, se před 70 lety odehrálo na souši.“ Masivní zábor přírodního území, nekontrolovaná těžba, neomezená přeprava, do extrému posunutá exploatace zdrojů, destrukce původních ekosystémů a biodiverzity. Oceány tvoří cca 70 % povrchu země, je ale nyní jedno velké skladiště a přitom známe jenom cca 10 % podmořské fauny a flóry.
položené podmořské kabely dosahují délky cca 1,2 milionů kilometrů
Mořský proud označuje masu vody, která se v mořích a oceánech přemísťuje z jednoho místa na druhé. Může být buď teplý (proudící od rovníku k některému z pólů) nebo studený (proudící z pólů k rovníku). Cirkulace vody (ale i větrů) se v posledních letech zvyšuje převážně u rovníku. Mořské proudy jsou propojeny výtahy (zdviže, nebo místa výstupů či poklesů různě teplých a slaných vod). Povrchové mořské proudy v průběhu roku slábnou, sílí, nebo dokonce mění směr. „Zdviže“ do nižších pater zanikají nebo se obnovují v periodě trvající několik měsíců i několik desetiletí. Jsou roky, kdy Golfský proud proniká hluboko na sever, a roky, kdy se jeho tvar mění z trojúhelníku (s vyšším cípem na severu) na ovál. A podobně jsou i hluboké slané proudy syceny tu teplejší, tu chladnější vodou podle toho, kolik srážek odteče do moře řekami nebo se uvolní z ledovců. více
1. patro - povrchová větrem podmíněná cirkulace, odehrává se do hloubek cca 1 000 m - typický představitel Golfský proud
2. patro - střední cirkulace, zde dochází ke zkratům mezi povrchovými a hloubkovým prouděním
3. patro - termohalinní výměník (hlubinný slaný proud), který propojuje atlantickou a tichomořskou cirkulaci a představuje hlavní globální rozvod původně sluneční energie zachycené oceánem
Oceánská "zóna soumraku" (Střední vrstva světových oceánů, "Twilight zone"), mezopelagická nebo středomořská oblast, leží mimo lidský zrak, asi 3 (20 až 1 000 metrů pod hladinou oceánů. Přestože se proniká do zóny soumraku jen záblesk světla, hemží se životem. Ekosystém "zóny soumraku" zkoumá Oceánografický ústav Woods Hole (WHOI).
Oceánský výměník v zásadě teče v nejhlubším patře oceánu, ale zároveň přibírá vody ze středního patra a také v dlouhých úsecích vystupuje na povrch a opět sestupuje dolů. Oceánský výměník má dvě velké větve, z nichž jedna probíhá Atlantikem a určuje severoatlantickou oscilaci a druhá prochází Tichým oceánem a ovlivňuje jižní oscilaci.
Srdcem výměníku je antarktická cirkulace. Antarktida je obklopena pásmem riftových hřbetů, které stáčejí hlubinné proudění do velkého oválu obepínajícího celý kontinent – jako by se při dně kolem Antarktidy točil obrovský vír. Z tohoto víru vycházejí dvě větve, kterým W. Broecker říká atlantický výměník (Atlantic Conveyor) a protivýměník Tichého a Indického oceánu (Pacific and Indian Anticonveyor). Činnost výměníku si můžeme představit následujícím způsobem: V subtropické oblasti jižního Atlantiku dochází k obrovskému odparu. Odpařená voda je nahrazována studenou vodou proudící středním patrem směrem od Antarktidy. Tato voda se v rovníkové atlantické oblasti rychle otepluje, ale díky odparu získává větší hustotu. Ponořuje se do hloubek okolo 800 m a směřuje dál k Islandu. Vinou silných západních větrů, které unášejí mořskou vlhkost dál do Euroasie, ztrácí severní Atlantik asi 0,18 milionu m3/s. Tato chybějící voda musí pochopitelně odněkud přitéct a tím je dán základní směr středního a hlubokého proudění v Atlantiku – směrem od Antarktidy. Tento proud však mezitím podešel rovník, smísil se s těžkými, slanými vodami ekvatoriálního pásma a je teplý. Na povrch vystupuje zejména v zimě, kdy od severu vanou silné polární větry (ne nepodobné těm, které odhrnují povrchové vody systému ENSO u peruánských břehů) v oblasti kolem Islandu.
Severoatlantický proud je nejasného původu a i když bývá kreslen jako odnož Golfského proudu, tak se soudí, že jeho tepelná kapacita je odvozena hlavně od atlantického výměníku středního oceánského patra. V každém případě dojde k oteplení severní Evropy a podle intenzity větrného proudění zasáhne oceánické klima dál na východ, kde vyzní zhruba na severojižní linii procházející Oděsou či Krymem. Dál na východ, a zejména na jihovýchod od hradby hor mezi Kavkazem a Tibetem, již hlavní proměny klimatu určuje sezonní či víceletý posun intratropické zóny konvergence a ta závisí na síle větrů jižní oscilace.
Ale vraťme se k Islandu. Antlantický výměník odevzdá teplo, voda ztratí určitou část objemu, ztěžkne a ponoří se. Putuje pak nazpátek podél dna Atlantiku, až konečně jižně od mysu Dobré naděje opět narazí na srdce výměníku – na cirkumantarktické proudění. Tím se dostane do onoho velkého víru, který je navíc sycen sladkými, ale velmi chladnými vodami padajícími z antarktického šelfu. Tato směs pak podél dna Tichého a Indického oceánu vstupuje do protivýměníku a účastní se systému ENSO.
Pro oba systémy ENSO i NAO je nesmírně důležitá funkce spojnic, které jsme pracovně označili jako „zdviže“ mezi jednotlivými patry výměníku. Víme o nich zatím velmi málo. Severoatlatnická oscilace má tyto zdviže nejméně tři – jsou to konvekční cely Sargasového, Labradorského a Grónského moře. Oceánické konvekční cely si představme jako víceméně ohraničené oblasti, ve kterých dochází k vertikálnímu mísení pomocí sestupujícího a vystupujícího proudění. Je zde homogenizována povrchová a hluboká voda, takže voda z povrchu může vstupovat do středního nebo spodního patra oceánického proudění a naopak. Konvekční cely jsou nestálé a vyvíjejí se desítky let – nejenom že se v nich vertikální proudění může úplně zastavit, ale cely se také prohlubují či změlčují.
Vícestupňový proces se často nazývá "biologická pumpa oceánu". V povrchových vodách, kde je dostatek světla, malé rostlinné organismy zvané fytoplankton využívají energii ze slunce k přeměně oxidu uhličitého na energii a hmotu, která jim umožňuje růst. Fytoplankton se zase stává potravou pro malá zvířata známá jako zooplankton, která jsou pak jedena rybami a jinými zvířaty.
Odhaduje se, že v zóně soumraku se pohlcuje 2 až 6 miliard metrických tun uhlíku je každoročně. Ve srovnání s tím největší dešťový prales na světě nasává ročně jen asi 544 milionů metrických tun uhlíku - pět procent ročních 10 miliard metrických tun emisí uhlíku na světě, podle vědců z oceánografického ústavu Woods Hole (WHOI)
Hustota mořské vody se udává buď celým číslem, anebo jen číslem od druhého desetinného místa. Při salinitě 35 ‰ a teplotě 0 ˚C je hustota 1,028, při teplotě 20 ˚C asi 1,024. Hustota mořské vody závisí na salinitě, teplotě a tlaku. S rostoucím teplotou hustota klesá, se stoupající salinitou roste i hustota, s rostoucím tlakem hustota vody stoupá. Maximální hustota vody je při teplotě 3,98 ˚C. Na povrchu oceánu je hustota snižována ohříváním vody, dešťovými srážkami, táním ledu, vtokem řek, a naopak zvyšována ochlazováním, odpařováním, mrznutím. Změny hustoty svrchní vrstvy vody pak vyvolávají konvekční proudění, klesání studených polárních vod a jejich pomalý pohyb k rovníku, intenzivní proudění v úžinách mezi nestejně slanými moři (slanější vody jako spodní proud, méně slané vody jako svrchní proud).
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1998/cislo-7/dialog-mezi-morem-vetrem.html
1.1.2020 Až 20 % hlubinných ekosystémů je vystaveno riziku rybolovu a okyselování oceánů. Okyselování oceánů u korálů připomíná osteoporózu u lidí. Také uvedl, že se tato stanoviště v následujících sto letech úplně zhroutí. Znepokojivé jsou i zpomalující hlavní proudy Atlantiku. U proudů teplé a slané vody trvá déle, než se ochladí a potopí. Vzniká tak riziko stoupajících hladin, změn v povětrnostních podmínkách a vliv na zdroje, k nimž mají hluboké mořské ekosystémy přístup.
ATLAS byl sice ukončen, pro vědce však slouží jako model. Další takový projekt, který má probíhat do roku 2023, bude prozkoumávat hluboké vody v jižní části Atlantiku, které nám nejsou dostatečně známy. O Atlantiku toho víme méně než o Měsíci a Marsu. Jaké bude mít oteplování oceánů vliv na život ve větších hloubkách, proto zatím není jasné. Některé takové druhy mohou vymřít dříve, než je najdeme.
https://techfocus.cz/veda-vesmir/2745-nejrozsahlejsi-program-pro-vyzkum-atlantiku-objevil-i-podvodni-hlubinna-mesta.html?<br>
![]() |
VÝPRODEJ ! se SLEVOU až 49% |
![]() |
Osobní odběr v Brně zdarma! 2x výdejní místo |