Oceány

Podobně jako v lesím sklízíme nyní důsledky lesních monokultur, podobná situace je v oceánech, které se stali pěstírnami ryb a korýšů. To, co se dnes děje v oceánech, se před 70 lety odehrálo na souši.“ Masivní zábor přírodního území, nekontrolovaná těžba, neomezená přeprava, do extrému posunutá exploatace zdrojů, destrukce původních ekosystémů a biodiverzity. Oceány tvoří cca 70 % povrchu země, je ale nyní jedno velké skladiště a přitom známe jenom cca 10 % podmořské fauny a flóry.

  • Hydrosféra společně s atmosférou a litosférou jsou součástí BIOSFÉRY, mezi jednotlivými částmi, které mají svou vnitřní cirkulaci pulzuje voda (která v sobě akumuluje ohromné množství energie) v různých skupenstvích a mikroorganismy s přechodovými druhy fauny a flóry.

Oceány, stručné informace:

  • za posledních 20 000 roků stoupla hladina oceánů o 130 m (byla doba ledová -glaciál a voda byla akumulovaná v ledovcích)
    • Světové oceány zabírají 71 % povrchu země, na severní polokouli je to 61 % světových oceánů a 39 % pevniny a na jižní polokouli je to 81 % světových oceánů a 19 % pevniny
    • Oceány hrají klíčovou roli z pohledu CO2 (jeho pohlcování a ukládání) Doc. Petr. Pokorný 
    • Na Antarktidě je 90 % veškerého ledu na planetě, to stačí na to aby stoupla hladina oceánu o 70m. Vědci předpokládají, že vlivem CO2 a globálního oteplování, do konce roku 2100 může hladina moří stoupnout až o 6m.
    • v oceánech dramaticky šíří "mrtvé zóny", tedy velké oblasti, kde není prakticky žádný kyslík. Před rokem 1960 jsme takových oblastí znali 45, dnes jich je kolem 700. Mrtvá zóna měří na délku okolo 14 tisíc kilometrů a zabírá plochu přes 21 tisíc kilometrů čtverečních. Ještě před 30 lety to přitom bylo o 8 tisíc čtverečních kilometrů méně
    • v roce 1950 se ulovilo ročně 50 milionů tun ryb, nyní je to téměř 100 milionů tun ročně, 75% světových zásob ryb je ohroženo nadměrným rybolovem, dnes se realizuje lov ryb sítěmi až do hloubky 2000 m (loví se tedy v tzv. šedé zóně)
    • oceány jsou (podobně jako deštné pralesy) domovem druhů, z nichž 91 % stále ještě neznáme a pro vědu jsme je zatím nepopsali
    • za padesát let jsme dokázali zvýšit výtěžnost tohoto sektoru z 5 na 55 milionů tun, aniž bychom se moc zabývali jeho důsledky
    • 50 % konzumovaných ryb už nyní pochází z chovů - akvakultura (hned po internetu nejrychleji rostoucí odvětví) se rozvíjí od 80 let.
    • rybolovem se na zemi živí cca 250 milionů lidí a při lovu zahyne cca 25 000 rybářů ročně
    • mořská voda je v současné době o 26 % kyselejší, než byla na začátku industriální éry (1750), což ničí mořské ekosystémy (WHO 12.2019) 
    • Víme jak působí masivní výstavba větrných elektráren u pobřeží celého Skotska, Dánska, Británie, Norska, Německa?
    • Od roku 2000 se objem odsolované mořské vody ztrojnásobil
    • objem zboží přepravované po mořích se od roku 2000 zvýšilo čtyřikrát
    • položené podmořské kabely dosahují délky cca 1,2 milionů kilometrů

    Šedé zóny v oceánech (střední moře)

    Oceánská "zóna soumraku" (Střední vrstva světových oceánů, "Twilight zone"), mezopelagická nebo středomořská oblast, leží mimo lidský zrak, asi 3 (20 až 1 000 metrů pod hladinou oceánů. Přestože se proniká do zóny soumraku jen záblesk světla, hemží se životem. Ekosystém "zóny soumraku" zkoumá Oceánografický ústav Woods Hole (WHOI).

    • mezi povrchem oceánů a zónou soumraku pulzuje biologická pumpa, některá zvířata migrují mezi zónami za potravou (velryby, tuňáka, mečouna, žraloky ), podporovat oceánský potravinový řetězec a přepravují obrovské množství uhlíku z povrchových vod do hlubokého oceánu. Tento proces, známý jako biologická pumpa, hraje rozhodující roli při regulaci zemského klimatu
    • v šedé zóně žije biomasy než ve všech ostatních částech oceánu dohromady 
    • "Twilight-zone" biomasa se posunuje za tmy k povrchu a hledá potravu v povrchových vodách a za úsvitu se vracejí (největší migrace na planetě, která cykluje každých 24 hodin)
    • Množství života v zóně soumraku podporuje složitou potravinovou síť se spojením jak s hlubokým oceánem, tak s povrchem 
    • Oceán absorbuje asi čtvrtinu oxidu uhličitého, který lidské činnosti emitují do atmosféry. Zóna soumraku hraje důležitou roli při přenosu uhlíku z povrchové vody do hlubokého oceánu 
    • více

    Globální termohalinní čerpadlo

    Biologická pumpa oceánů (biologické uhlíkové čerpadlo)

    Vícestupňový proces se často nazývá "biologická pumpa oceánu". V povrchových vodách, kde je dostatek světla, malé rostlinné organismy zvané fytoplankton využívají energii ze slunce k přeměně oxidu uhličitého na energii a hmotu, která jim umožňuje růst. Fytoplankton se zase stává potravou pro malá zvířata známá jako zooplankton, která jsou pak jedena rybami a jinými zvířaty. 

    • Část uhlíku v povrchových vodách se stává součástí jakési podvodní vánice známé jako mořský sníh. Tento "sníh" však sestává z shluků mrtvého planktonu, bakterií, fekálních pelet a dalších částic bohatých na organický uhlík, které poskytují potravu zvířatům v zóně soumraku.
    • Další rychlou cestou pro uhlík do hlubší vody je denní migrace zvířat za soumraku, která se v noci živí blízko povrchu, a poté během dne přivedou uhlík ve své potravě zpět do soumraku.Asi 90 % uhlíku, který se dostane do soumraku, zůstává tam, ale malé procento z něj klesá dolů do hlubokého oceánu, když zvířata umírají nebo vypuzují uhlík bohatou stolici. Jakmile tam bude, může zůstat izolován od atmosféry po stovky nebo dokonce tisíce let.
    • Již nyní se loví biomasa ze zóny soumraku, část sklizně jde do rybí pasty pro přímou lidskou spotřebu, ale většina se mele na rybí moučku, aby podpořila rozšíření akvakultury nebo byla zpracována pro použití v potravinách pro domácí zvířata nebo v "nutraceutických" olejích.

    Odhaduje se, že v zóně soumraku 2 až 6 miliard metrických tun uhlíku je každoročně. Ve srovnání s tím největší dešťový prales na světě nasává ročně jen asi 544 milionů metrických tun uhlíku - pět procent ročních 10 miliard metrických tun emisí uhlíku na světě, podle vědců z oceánografického ústavu Woods Hole (WHOI) 

    Hustota mořské  vody

    Hustota mořské vody se udává buď celým číslem, anebo jen číslem od druhého desetinného místa. Při salinitě 35 ‰ a teplotě 0 ˚C je hustota 1,028, při teplotě 20 ˚C asi 1,024. Hustota mořské vody závisí na salinitě, teplotě a tlaku. S rostoucím teplotou hustota klesá, se stoupající salinitou roste i hustota, s rostoucím tlakem hustota vody stoupá. Maximální hustota vody je při teplotě 3,98 ˚C. Na povrchu oceánu je hustota snižována ohříváním vody, dešťovými srážkami, táním ledu, vtokem řek, a naopak zvyšována ochlazováním, odpařováním, mrznutím. Změny hustoty svrchní vrstvy vody pak vyvolávají konvekční proudění, klesání studených polárních vod a jejich pomalý pohyb k rovníku, intenzivní proudění v úžinách mezi nestejně slanými moři (slanější vody jako spodní proud, méně slané vody jako svrchní proud).

    Golfský proud

    Salinita vody

    Bioplankton

    Koloběh vody

    0 produktů