Žítkovské bohyně

Žítkovské bohyně a jejich bohyňování, fenomén, který skončil v minulém století v chudém kraji na pomezí Česka a Slovenska na Moravských kopanicích v Bílých Karpatech. Tato tradice bylinkářství, léčení těla a duše, magie a věštění, která se provozovala po staletí v obci Žítková a Kopanice, se pravděpodobně nepřenesla na další generace a upada  v zapomění. O životě a činnosti Žítkovských bohyní bylo sepsáno několik knih, bohužel jejich znalosti a vědomosti se předávali pouze ústní cestou a poznáním v rodové línii. Postupy, jak to tyto ženy dělaly jsou známé....., ale jak to fungovalo?!

Knihy a filmy o Kopanicích, Žítkové a bohyních:

  • již v letech 1650-69 na Bojkovickém panství (Šeréniové) se dochovali tzv. krevní knihy a zde jsou výslechy a výpovědi tzv. čarodejnic (2 žítkovské bohyně byli upáleny -Kateřina Schánělka, Kateřina Divoká)
  • letech 1753-59 páter Kulich (jezuita) na Hrozenkově si v deníku zapisoval o bohyňáři a bohyních
  • o bohyních jsou záznamy i z poloviny 19. století (záznamy etnografický ústav AV, atd.)
  • František Bartoš, národopisec ve studii o kopaničářích z roku 1885
  • kniha faráře Josefa Hofera z roku 1913 autenticky popisuje život na Žítkové od roku 1910
  • kniha Gabra a Málinka v čarovné zemi od Amálie Kutinové, obsah se odehrává na Kopanicích (Žítkové)
  • článek z Roku 1934 o Žítkovských bohyních
  • film režiséra Karla Kachyni, Kráva, Škaredá dědina (1975), pojednává o životě na vesnici Žítková v období třicátých let minulého století
  • knihy Jiřího Jílíka - Žítkovské bohyně (2005), Žítkovské čarování, pravdivý příběh žítkovských bohyní (2006), který čerpal i z knihy od Josefa Hofera a osobně znal Irmu (poslední žítkovskou bohyni) a pravidelně ji navštěvoval
  • Tajemství bohyní na Žítkové, mýtus, legendy a skutečnost - Vlastimil Hela

  • populární kniha Kateřiny Tučkové - Žítkovské bohyně vydaná v roce 2012, Český bestseller roku 2012, vydalo se již více jak 100 000 výtisků
  • Dr. Dagmar Pintířová (Masarykova univerzita), Žítkovské bohyně. Lidová magie na Moravských kopanicích, vychází z autentických terénních výzkumů z let 1990–1992 u dvou posledních žijících bohyní Irmy Gabrhelové a Kateřiny Hodulíkové na Žítkové

Žítkovské bohyně, stručné informace:

  • Žítkovské bohyně a jejich umění nazvali lidé bohyňováním (byla to tradice a moudrost předávaná po staletí ústním podáním, tradice možná sahá až do pohanských dob)
  • ženy byly pobožné (katoličky) a pravidelně chodily do kostela, předpovídaly budoucnost - nahlížely do osudu, což církev považovala za hřích, proto byli v její nemilosti
  • Terezie Surmenová "Surmena" (19xx - 12.7.1979), jedna z bohyň ze Žítkové o které je psáno v knize od Kateřiny Tučkové
  • Dorka Kabrhelová, patří mezi nejstarší Žítlkovské bohyně 19. století
  • tzv. stará Pagáčena (rozená Gabrhelová) byla vyhlášená bohyńováním na začátku 20. století, Pagáčena Fuchsena (Anna Gabrhelová)
  • Žítkovské bohyně předávali svoje vědommosti vždy na nejstarší dceru (věštilo se litím vosku do studené schodnicové vody), přestože měli věhlas v širokem okolí, místní lidé se jich báli, vyhýbali se jich obydlím a působili proti nim i magií (tzv. bosorky)
  • údajně poslední Žítkovská bohyně Irma Gabrhelová "Hodulka" (1905 – 7.1.2001, její matkou byla Anna Struhárová "Struharka, Chupatá") zemřela v roce 2001 v požehnaném věku 96 roků a s ní zemřela i tato tradice, své umění nepředala (vyučila svoji nejstarší dceru Štefanii "Štefka", která se vdala na Slovensko, Drietoma)....
  • Žítkovské bohyně žily v hliněných kopaničářských chaloupkách rozptýlených po krajině a obklopeny lesy, zelení (panenská příroda) a ve velké bídě
  • ženy, zvané bohyně byly přírodní léčitelky, vědmy, dokázaly nahlédnout do minulosti i budoucnosti, pomáhaly řešit lidské vztahy i ty milostné a působit na počasí
  • kraj moravsko-slovenského (Moravské Kopanice) pomezí byl izolován od civilizace, robota zde fungovala až do konce 19. století (1898), elektrifikace přišla do obce až v roce 1949
  • čarování na lásku bylo na Kopanicích velmi žádané (dívky se chtěli vdát, aby nezůstaly na tzv. ocet, pokud se dívka nevdala, neměla téměř zádná práva a byla závislá na hospodáři, dělala podřadné práce)
  • etnograf Pavelčík v roce 1973 napsal: "Bohyně ještě existují jako relikt starověku a středověku a měly by být chráněny památkovou péčí, jako se chrání památkové objekty národopisné, stavitelské a přírodní".
  • bohyně byli pouze 2-5 v celé oblasti Kopanic, v průběhu 150 let jich bylo podle dochovaných záznamů 20-30
  • folklór a tradice - Kopaničářské slavnosti ve Stařem Hrozenkově (pravidelně začátkem července)
  • místní obyvatelstvo má odpor ke knize Kateřiny Tučkové, která používá reálná jména, některé nepravdivé informace a mají pocit, že jejich kraj je nespravedlivě démonizovaný (mimo jiné nestojí o publicitu)

Kněz Josef Hofer, který působil ve Starém Hrozenkově, ve svém spise z roku 1913 BOHYNĚ NA ŽÍTKOVÉ praví: " Je to malé hnízdečko ta Žítková, vlastně jsou to jen Kopanice, ale široko daleko známé. Vždyť zde bydlejí "bohyně", jež nejen umějí "léčit", nýbrž i vynajíti ukradené, začarované a nevyzpytatelné věci. Dovedou vyrovnávati spory a sváry, po případě je ale též dovedou způsobiti a rozdmýchati, dovedou vypomáhat milencům neb zamilovaným ve všech jejich tužbách, ale dovedou je též i rozlučovat. Žitkovou zná nejen prostý lid, nýbrž i inteligence. Zná ji celá Morava, Uhry, ba i Vídeň, Praha i Varšava. Denně se u bohyň vystřídá i padesát osob, hledajících pomoc v různých záležitostech. K nim se utíkají bídáci v halenách, páni se zlatými řetězy, dámy v hedvábí, se závoji na tváři. K nim putují lidé zdaleka pěšky, k nim jedou páni a dámy v kočárech… .Od Prešpurka až po Budapešť, od Dunaje až k Tatrám, od Bojkovic až k Praze, od Hané až po Košice, od Varšavy až po Vídeň chodí sem lidé. Sedláci, řemeslníci, obchodníci, ba i židé sem chodí, aby si dali bohyňovat."

Jak bohyně bohyńovaly?

  • používali vodu ze schodnice (ščastná vodzička), voda ze schodnice je voda ze soutoku dvou potůčků, čím více potůčků, tím účinější
  • při tomto rituálu používali určité zaříkávací texty (zaříkávací litánie) - snoubí se zde modlitba s vzýváním přírody (přírodním náboženstvím)
  • nádobu se sčastnou vodzičkou drží ten, co přichází s nějakým zadáním aby mu pomohla
  • do této vody se nalije teplý roztavený vosk (hrnek s voskem se roztavil na sporáku) a mezitím než se vosk vychladl vyptává bohyně příchozího co chce, co ho zajímá
  • tento ztuhlý vosk se vytahuje levou rukou
  • pověz ty mě vostíčku spravedlivou svatou pravdu pravdičku...
  • bohyně mu na základě tvaru vosku vyjevily..... a dávala bylinky (zeliny), vodzičku a mazání atd.
  • zdroj: knihy od Jiřího Jilíka

Bohyňáři, i muži tzv. bohyňovali:

  • tato tradice je v záznamech, které pochází z 18 století od jezuity Kulicha
  • Videč u Radhoště (zdroj Eduard Peck)
  • Výškovec, bohyňář , který ovlivňoval počasí
  • podobné případy jsou i na Šumavě u Prachatic, kteří také používali techniku lití vosku

Zdroj: Paed.Dr. Jiří Jilík, přednášky a jeho dílo, kniha Kateřiny Tučkové 

Významní představitele bylinkářstí (fytoterapie)

0 produktů
VÝPRODEJ !
se SLEVOU až 49%
Osobní odběr v Brně
zdarma! 2x výdejní místo