Vulkanické cykly

Síly vytvářené rotací Země rozpoutávají zemětřesení a erupce

Otáčení Země kolem osy ale není úplně ideální, protože naše planeta není ideální koule a působí na ni celá řada dílčích sil a vlivů. Osa rotace Země často nesedí úplně přesně se severním a jižním pólem planety (vytváří okolo pólu soustřené kružnice nebo elipsy - kolísavý nebo kývavý pohyb osy). 

  • vulkanismus (přidání prachu a aerosolů do horní atmosféry má tendenci k chladicímu účinku), i když obecně mají krátkou dobu setrvání v atmosféře

Tento pohyb pólů (anglicky polar motion) je poháněný řadou jevů, od střídání ročních období, změnou mořských proudů a větrů v atmosféře, přes roztávání velkých ledovců, až po pohyby tektonických desek. Při pohybu pólů dochází k deformacím a tlakům v zemském kůře, které se nejvíce projevují v oblastech kolem 45 stupně zeměpisné šířky, kde se zemská kůra pohybuje asi o centimetr ročně (díky zátěži ledovcové vrstvy, která se mění v souvislosti se střídáním glaciálu a interglaciálu, rozdíl ve výšce může být až 9 m - země není zatížená vrstvou ledu, která může mít tloušťku až 3 km, proto se roztahuje).

  • pohyby a deformace v zemské kůře se projevují se ve zvýšené intenzitě a četnosti zemětřesení a sopečných erupcí (například otřesy a erupce italské sopky Etny vzrůstají v obdobích, kdy je rotační osa Země nejvíce vzdálená od geografické osy naší planety), poslední silné erupce italské Etny byli 30. října 2002 (v letech 2020-2022 by se mohla perioda opakovat)
  • geologové našli souvislost mezi rotací Země, golfským proudem a činností sopek
  • erupcí supervulkánu (cca 20) na planetě může přijít tzv. "nukleární zima", tedy podobné účinky jako při pádu asteroidu, která před 60 - 66 miliony let zničila populaci dinosaurů

Výbuch sopek ovlivňuje klimatické změny (vulkanický prach a oxid siřičitý v atmosféře po dobu měsíců)

  • vlivem zvýšeného odrazu slunečních paprsků (míra odrazivosti albedo) dojít ke snížení množství energie dopadající na zemský povrch a snížení teploty u zemského povrchu, taková situace nastává spíš u vulkánů v tropických oblastech

Výbuchy sopek a vulkánů

Dosud je známo kolem čtyřiceti erupcí o síle VEI 8 za posledních 132 milionů let. Třicet z nich se odehrálo během posledních 36 milionů let. To naznačuje, že nezanedbatelné množství není stále známo a údajně by jich mohlo být celkem šedesát. Podle dosavadních dat dochází k těmto enormním erupcích jednou za 50 tisíc let. Posledním byl výbuch supervulkánu Taupo na Novém Zélandu před 27 tisíci lety.

V posledních 10 000 letech (celé období holocénu) nastalo nejméně 10 erupcí o síle VEI 7. Dále je známo padesát osm erupcí pliniovského typu, včetně třinácti erupcí, během nichž došlo k vzniku kaldery. U všech se bohužel nedala přesně stanovit intenzita na VEI stupnici.

  • VEI (Volcanic Explosivity Index - index sopečné výbušnosti, 1 - 8)
  • při výbuchu se uvolňuje velké množství oxidu siřičitého, prachu, popele, kamenů atd.

Global Volcanism Program (GVP) eviduje 7 742 sopečných erupcí v holocénu (9700 př. n. l až po současnost), což představuje 75% veškerých erupcí v daném období. 49% z nich má menší intenzitu než VEI 2 a 90% menší než VEI 3.

  • od ledna 2020 jsou aktivní Islandské sopky na poloostrově Reykjanes, který je prošpikován zhruba pěti vulkanickými systémy, 10.4.2020 indonéská sopka Anak Krakatoa se probudila k životu
  • 4. prosince 2015 největší erupce Etny za posledních 20 roků (došlo k vychrlení popele až do výšky 7 kilometrů nad vrchol sopky), k jedné z nejmohutnějších erupcí došlo v roce 1669, kdy láva dosáhla města Catanie, jež částečně poničila, Další výjimečné erupce byly v roce 1910, kdy se vytvořilo 23 nových kráterů, v roce 1917 (láva tryskala do výšky až 800 m) a v roce 1923 – po této erupci láva vydržela horká 18 měsíců. Mezi roky 2002 a 2003 se odehrála další silná erupce, jedna z nejsilnějších za posledních 150 let
  • 20. na 21. března 2010, vybuchl vulkán Eyjafjallajökull na Islandu. K ještě masivnější explozi došlo 14. dubna. Sopka Katla, je „zlá sestra“ vulkánu Eyjafjallajökull, když vybuchne Eyjafjallajökull, následuje ho obvykle za krátkou dobu i Katla. „Sopka Eyjafjallajökull v předchozích 11 stoletích vybuchla jenom třikrát, ale vždycky následovala exploze Katly (od roku 930 bylo zdokumentováno celkem 18 erupcí). Její erupce přitom byla mnohem silnější a zkázonosnější
  • 1991 červen, erupce filipínské sopky Pinatubo  (VEI 6) , podle vědců se teplota snížila o cca 0,5°C, došlo k druhé nejprudší sopečné erupci 20. století, do této doby byl komplex lávových dómů takřka neznámý
  • 1982 Chichón (VEI 5), Mexiko
  • 1980 18.5. Sv. Helena (VEI 5), výbuch byl 10 x slabší než Pinatumbo 1991
  • 1969 Flegrejská pole, Itálie
  • 1963 Agung (VEI 5), Bali
  • 1960 Květen, jih Chile. Dosud nejsilnější zaznamenané zemětřesení v historii. Na hodnotu 9,5 stupně momentové škály se předtím ani potom žádné nevyšplhalo. více 
  • 1927 Řecko ostrov Thera, Santorini vulkán VEI7
  • 1918 Katla Island, k erupci vulkánu dochází běžně vždy za 40 až 80 let (jiné zdroje uvádějí četnost dvakrát za století, pravděpodobně ještě i k menším erupcím v roce 1955 a 1999, které však neprorazily ledovcový příkrov. Po roce 1918 následovala Španělská chřipka ve třech vlnách(cca 50 -100 milionu mrtvých), v 1. světové válce zahynulo pouze 10-15 milionů lidí
  • 1912 Novarupta  (VEI 6), Aljaška
  • 1902 Santa Maria  (VEI 6), Guatemala
  • 26-28. srpna 1883 výbuch sopky Krakatoa(VEI 6)  (Indonésie, v oblasti Sundského průlivu mezi ostrovy Sumatrou a Jávou), ochlazení trvalo do roku 1888 a  velké povodně v Čechách v roce 1890 jsou připisované i této sopce, ochlazení o 0,4-0,7 °C po dobu 2 roků. Některé zdroje uvádí: výbuch samotný možná dosahuje hlasitosti přes 300 dB, vlny tsunami vysoké až 30 metrů a planeta ochlazená o 1,2 °C. Zemi během výbuchu zahalí sopečný popel, který zastíní slunce a vede ke snížení průměrné teploty o více než jeden stupeň Celsia na celých pět let. Lidé často pozorují krvavé západy slunce a zelený či modrý měsíc. Síla výbuchu inspirovala i Karla Čapka (1890 – 1938). V díle Krakatit se objevuje stejnojmenná výbušnina, jejíž síla i jméno jsou odvozeny právě od erupce Krakatoy.
  • 1815 výbuch sopky Tambota v Indonésii (VEI 7), v roce 1816 byl rok bez léta (Evropa a Severní Amerika), průměrná teplota byla o 0,7 °C nižší, dokonce i v létě mrzlo, byla slabá úroda a hladomor
  • 1783 -1784 na přelomu Laki na Islandu, trvala 8 měsíců, otrávená půda nerodila, zemědělství kolabovalo, byl hladomor, následovalo prudké ochlazení o průměrně 4,8 °C po dobu 5 - 10 roků, v jejím důsledku vypukl na velké části severní polokoule planety hladomor, dávaný do příčinné souvislosti s Velkou francouzskou revolucí (1789)
  • 1755 Katla Island, došlo ke vzniku povodní v důsledku unikající ledovcové vody, jejíž průtok byl odhadnut na 200 000 až 400 000 krychlových metrů za sekundu; pro srovnání: společný průměrný průtok veletoků Amazonky, Mississippi, Nilu, a Žluté řeky (Chuang-che) činí kolem 266 000 krychlových metrů za sekundu
  • 1707 Fudži (VEI 5), Japonsko
  • 1693 islandská hora Hekla zatemnila oblohu dokonce na sedm měsíců
  • 1600 Huaynaputina (VEI 6) , Peru
  • 1538 Flegrejská pole zatím naposledy ožila, kdy tu při "menší" erupci vyrostla hora Monte Nuovo (po erupci vznikla celá sopka Monte Nuovo)
  • 1492 za pouhých sto let od objevení Ameriky v roce 1492 bylo vyhlazeno až 90 % původních obyvatel díky conquistadorům a neštovicím. Kolonizace Ameriky byla také spojená, pod Ondřeje Habra s konjunkcí - Saturna a Pluta v Kozorohu (1518, má epochální charakter, 500 letý cyklus), s vymíráním původního obyvatelstva během 50 -100 roků (Epidemie cocoliztli), divoký západ v opačném gardu s největší pravděpodobností souhlasí (v roce 2020 je také Saturn a Pluto v Kozorohu, Taťjana Micic) díky nástup koronaviru.
  • 1452 Kuwae
  • 1348 -1350 n.l., na mor v první vlně v letech 1348 až 1350 padlo za oběť okolo 25 milionů lidí a urychlila společenské změny, epidemie se vracela až do 20. století. Celkově si mor vyžádal ke 200 milionům životů.
  • 1259 neznámá sopka
  • 946 n.l. Pektusan (VEI 7) Čína, ? před 969 roky Severní Korea, Čína, Japonsko (VEI 7), Baekdu Montain?
  • 920, 934 Katla Island, v roce 934 vytvořila lávový proud o objemu až 18 km3
  • 541 -750 n.l. Justiniánský mor, prohnal se jako smršť celým Středomořím a pronikla až do Galie a Irska. A několikrát se vrátila, takže v rozmezí let 541 až 750, podlehlo až 50 milionů lidí (zemřel každý druhý obyvatel Evropy). Pandemie na dlouhou dobu zlomila vojenskou moc Byzance, což umožnilo rozšíření islámu ve Středomoří. Morová nákaza nás už ale naučila, jak ochránit i slabší jedince - například se musí držet v karanténě.
  • 535 -536 n.l., výbuch sopky Krakatoa nebo jiné sopky z oblasti Indonésie (alternativou je dopad meteoritu nebo sopečná erupce v Salvadoru), dramatické ochlazení severní polokoule, hladomor, zemědělci neměli úrodu (vědci našli síru ve vrstvách ledu), největší za posledních 2 000 let. Ochlazení mohlo být příčinou hladomoru, stěhování národů, příchodu Avarů, rozpadu Sámovy říše a zániku kultury Nazca
  • 450 n.l.Ilopango (VEI 6), Salvador
  • 180 n.l. Taupo  (VEI 7), Nový Zéland
  • Řím, neštovice (Antoniniánský mor, Galénův mor) zavlekli do starověkého Říma druhé poloviny 2. století, za vlády Marka Aurelia, legionáři, podlehlo jim čtvrtina obyvatel, asi 5 milionů lidí. Podle anglického historika Edwarda Gibbona patřila epidemie neštovic ke spouštěcím mechanismům, jež vedly o dvě století později k rozpadu římské říše.
  • 79 n. l. sopka Vesuv  (VEI 5), pod jejím popelem byla pohřbena města Pompeje a Herculaneum
  • 1627-1628 (1620) př.n.l vulkán Théra v Egejském moři   (VEI 7), (mohlo to souviset i s  deseti egyptskými ranami a Exodem Židů a nebo stěhování národů, v Číně byla neuroda)
  • 1750 př.n.l. Mount Veniaminof (VEI 6), Aljaška
  • 2300 př.n.l. Robledo (VEI 7), Argentina
  • 4300 př.n.l Kikai Caldera (VEI 7), Rjúkjú, Japonsko
  • 10 000 - 9 000 př. n.l. (zemědělství) došlo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce (tj. v oblasti dnešní Palestiny, Sýrie, Turecka, Íránu a Iráku) ke změnám ve způsobu získávání obživy počátkem zemědělství v návaznosti na oteplení v holocénu po poslední době ledové. V předchozích dobách byl obživou lov a sběr přírodních plodů, hlíz a zrn divokých trav. Lidé postupně začali sami účelově pěstovat obilí (hlavně pšenici a ječmen) a chovat dobytek (ovce, kozy,  hovězí dobytek). Vedle obilnin také pěstovali hrách, čočku, proso, len, mák, boby, výjimečně i oves a žito.
  • cca 10 900 př.n.l Campi Flegrei a  v Evropě ožily i jiné velké sopky, např. vulkán Laacher (VEI 6), pod jezerem Laacher See v německém pohoří Eiffel (před posledním výbuchem v oblasti se komory plnily zhruba 30 tisíc let), došlo k další výrazné klimatické oscilaci. Možné zatopení Černého moře, kde byla hladina o cca 80 m nižší (Noe potopa světa)
  • před 22 000 roky Ostrov Kjušu, Japonsko (VEI 7), Aira caldera
  • před cca 26 500 roky výbuch sopky Taupo (VEI 8)  na Novém Zélandu
  • před 39 280 roky Campi Flegrei  (VEI 7), Neapol, Itálie, sopečného materiálu se nacházejí od Grónska až po Kavkaz, výbuch nepochybně měl dalekosáhlé následky v podobě dlouhodobých klimatických změn, došlo k výrazném ochlazení se změnilo i zastoupení rostlinstva a živočišných druhů v celé Evropě.
  • před cca 74 000 lety  v glaciálu Toba (VEI 8), v Indonésii, ochlazení o 10-15°C po dobu cca 1800 roků
  • před cca 254 000 roky Nový Zéland VEI 8 Whakamaru
  • Yelowstone před cca 630 000 roky (610 000) (VEI 8), největší výbuch sopky, cca 10 x silnější než Tambora 1815
  • před cca 2,1 milionů roky Idaho, USA VEI 8 Island park Caldera
  • před cca 27,8 milionů roky Colorado , USA IVEI 8 La Garita Caldera
  • před cca 140 milionů roky Hong Kong VEI 8 High Island
  • https://allatra-science.org/cs/monitoring/volcanoes

26.7.2020 Vědci z Kansaské univerzity tvrdí, že našli důkazy pro velkou globální katastrofu, která se měla odehrát před necelými 13 tisíci letyByla způsobena dopadem částí komety a odstartovala další dobu ledovou. Před 13 000 lety se Země probírala z doby ledové a podnebí se zvolna oteplovalo. Pak se na nebi objevilo několik velkých ohnivých těles. Vzápětí následovaly výbuchy a tlakové vlny. Na Zemi dopadly velké úlomky komety. Vědci publikovali rozsáhlou studii o této katastrofě. Její závěry vycházely z měření, která byla provedena na 170 místech po celém světě. Kometa měla podle jejich zjištění 90 kilometrů v průměru, za letu se začala rozpadat na menší části, které dopadaly na Zemi. Ty pak způsobily rozsáhlou katastrofu doprovázenou změnami klimatu. Katastrofa byla opravdu masivní a vzplálo při ní přibližně deset procent povrchu Země. Spálené části borovicových lesů byly postupně kolonizovány topoly, což jsou stromy, které dobře rostou v oblastech bez původní vegetace.

https://www.extrastory.cz/pred-12800-lety-se-zeme-srazila-s-castmi-komety-byla-z-toho-obri-katastrofa.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=368741&dop_req_id=ARPyiSJEOs0-202007260645&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

22.7.2020 Silné zemětřesení postihlo v noci na středu oblast Aljašky, oznámila americká vědecko-výzkumná agentura USGS. Otřesy měly sílu 7,8 stupně a epicentrum se nacházelo v hloubce deseti kilometrů, asi 100 kilometrů od pobřežního města Perryville na jihu Aljašky. Nejhorší zaznamenané zemětřesení postihlo Aljašku v roce 1964, udeřilo 27. března v 05.36 místního času. Otřesy o síle 9,2 stupně oblast značně zdevastovaly. Zemětřesení jsou v regionu poměrně častá, Aljaška leží v tzv. ohnivém kruhu, což je pásmo okolo Tichého oceánu charakteristické častým výskytem projevů vulkanické činnosti.

13.7.2020 Krakatoa https://storymag.cz/krakatoa-vybuch-sopky-slyseli-skoro-5000-km-daleko-ochladil-planetu-a-inspiroval-capkovo-dilo-krakatit/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_req_id=BchqAHxdjY7-202007160838&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

19.4.2020 DINOSAURY VYHUBILO MNOŽSTVÍ OXIDU UHLIČITÉHO V ATMOSFÉŘE, KTERÝ VYPOUŠTĚLY SOPKY. Vědci našli důkazy o bublinách oxidu uhličitého zachyceného v sopečných horninách z konce triasu. Podporuje to teorii o tom, že sopečná činnost zásadně přispěla k ničivým změnám klimatu na konci triasu před 201 miliony let. Tedy v období, kdy vymizela z povrchu zemského zhruba polovina žijících druhů. Znepokojivou informací je to, že množství oxidu uhličitého z vulkanických erupcí, které bylo uvolněno do atmosféry, je srovnatelné s množstvím oxidu uhličitého, které vypouští lidstvo do ovzduší ve 21. století. Na základě analýzy zachovalých hornin tým odhaduje, že množství emisí uvolněných v jediné erupci - tato erupce je srovnatelná se 100 000 kilometrů čtverečních lávy, která se vylila za 500 let - je s velkou pravděpodobností ekvivalentní celkovému množství, které člověk v současnosti vyprodukuje s předpokladem zvýšení globální teploty o dva stupně Celsia nad úroveň před industrializací.

https://techfocus.cz/veda-vesmir/2003-dinosaury-vyhubilo-mnozstvi-oxidu-uhliciteho-v-atmosfere-ktery-vypoustely-sopky.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null

14.4.2020 Vibrace v zemské kůře (seismický hluk v zemské kůře) se díky karanténě na celé planetě snížily o 50 %

10.4.2020 Sopečný systém Reykjanes (od začátku roku 2020 bylo více než 8000 zemětřesení způsobených zvedáním hornin, území se zvedlo od začátku ledna až o 8 cm, tato aktivita vzniká nejpravděpodobněji vlivem pohybu a tvorby magmatu pod povrchem) je součástí Středoatlantského hřbetu, který leží na spoji tektonických desek. Na jihozápadě Islandu vystupuje z oceánu a vybuchne každých zhruba tisíc let. Když k této sérii aktivit dojde, trvá někde mezi 100 a 500 lety. Poslední výbuch Reykjanes zažil ve 13. Století. Podle odhadů tato erupce pokryla přilehlou oblast Grindavíku asi pěti centimetry sopečného prachu. Výbuch sopky Eyjafjallajökull v dubnu roku 2010 se promítlo do mnoha oblastí, ovlivňující život na Islandu i jinde na dlouhou dobu. Kromě uzavření stovek letišť a velkého leteckého prostoru na přibližně týden v době erupce, výbuch přinesl obyvatelům Islandu například dlouhodobé zdravotní potíže i problémy v zemědělství.

0 produktů