Nacházíte se:

Půda

Jaký je život pod zemí úplně neznáme, existuje spoustu živočichů o kterých možná nemáme ani ponětí...I v půdě probíhá přirozený koloběh. Více o půdě.

Řešení současného stavu na polích: Nová pole budou menší, fragmentovanější, přerušená pásy zeleně nebo zelenými větrolamy. Zemědělci budou muset kvůli potřebné organické složce v půdě používat takzvané meziplodiny. Ty se vysejí například po žních na pole a před výsevem ozimů se zaorají.

Půda, zajímavé informace

denně se v České republice zastaví území o velikosti 14 až 30 fotbalových hříšť, tj. cca 7 -15 ha zemědělské půdy a dalších cca 7 ha mizí jiným způsobem, ne zástavbou (Jan Piňos hnutí Duha 2019)
Zemědělská půda měla v roce 1918 rozlohu 5, 09 milionu ha (65 %), v roce 2018 to bylo pouze 4, 205 milionu ha (53%) území
11% území Česka je urbanizováno a cca 5% území je zalito betonem nebo asfaltem a pouze 0,3% je věnováno tzv. divoké přírodě (centra národních parků a některé rezervace)
na cca 19,3 % orné půdy v Česku se pěstují technické plodiny (řepka, kukuřice) ČSÚ a EUROSTAT ( v EU je to pouze 12,1%)
Půda tvoří základnu potravní a ekologické pyramidy. Pokud není zdravá a neobsahuje dostatek organické hmoty, výrazně se sníží množství energie, které zbude pro vyšší patra pyramidy. Vzácné druhy tak mohou zmizet a hojné sníží početnost
Zdravá půda je tak mnohdy výrazně důležitějším úložištěm uhlíku než vegetace. Přičemž platí, že zdravá půda zadržuje uhlíku výrazně více, než půda poškozená nevhodným hospodařením, v porovnání s jinými ochranářskými aktivitami, jako je například sázení stromů, je ale náprava v této oblasti zatím hodně podceňovaná. Přírodní louka na dobré a zdravé půdě je určitě lepší než hospodářská smrčina na půdě degradované a vyšeptalé, Dlouhodobě kvalitní les na většině míst kvalitu půdy vylepšuje, zatímco intenzívní využívání polí a pastvin vede k degradaci půd. Nejde jenom o chemizaci, ale často zejména o využití či odnášení organické hmoty a používání minerálních hnojiv
Půda s dostatkem organické hmoty a bez chemie funguje jako houba, která v případě potřeby vodu nasaje a tím mimo jiné umožnuje lepší zadržování vody v krajině, a lépe může zachytit vodu ze stále častějších přívalových dešťů
Půdu dokáží zkvalit na základě výzkumů velcí kopytníci, je ale nezbytné nepoužívat žadnou chemii (neobsahuje jedovatá veterinární léčiva) včetně odčervení a antibiotik, půda je dlouhodobě udržitelná a nezávislá na lidech, jde o soběstačný systém (Milovická rezervace, Ladislav Miko)
více informací v knize Cesta v desetileté metamorfózy
pulzování vody (stoupání a klesání vlhkosti, díky tomu odumírají části kořínků rostlin) je důležité pro zdravou půdu, jakmile vlhkost stoupne, vyraší kořínky nové. Tento cyklus je zcela přirozený, dokonale stejnoměrnou vlhkost v půdě udržet nelze, ani to není žádoucí. Mírné vysychání a opětovné zavlažení jí kypří (půda může dýchat), pokud tedy obsahuje dostatek humusu.

Příčiny poklesu úrodnosti půdy:

zásadní úbytek minerálů v půdě (obsah živin v půdě) až o 80 % oproti stavu před 30-50 roky
okyselování půdy (kyselé deště, umělá hnojiva)
pěstování monokultur zejména pro průmysl (řepka -biopaliva, kukuřice - palivo do bioplynových stanic)
s rostoucí intenzitou zemědělství podle jeho slov dochází k rozkladu organické hmoty v půdě bez jejího dostatečného doplňování, v důsledku tak klesá podíl půdní organické hmoty, tedy organického uhlíku. Tento negativní proces se prohlubuje při vyšších teplotách a nižších vlhkostech, klimatická změna tedy tento trend ještě zesiluje
pokles vrstvy humusu v půdě (způsobenou větrnou, vodní erozí a nedostatkem statkových hmojiv a mikrobiomu v půdě)
vysychání půdy způsobené přehříváním krajiny (růst teplot a pokles srážek), narušení vodního cyklu a diverzity krajiny (monokultůrní lány)
pokles hladiny podzemní vody, pokles schopnosti krajiny a půdy zadržovat vodu (způsobené sníženým zadržováním vody v půdě a čerpání podzemní vody, meliorace)
stlačování půdy těžkou technikou, hluboká orba, meliorace
rozpadávání nezpevněné půdy a následná eroze prachu větrem a ornice vodou
eroze - odplavování úrodné vrstvy (ornice) - větrná, sluneční a vodní
mrtvá půda bez biomasy - eliminace života v půdě - pesticidy, herbicidy, fosfáty a další umělá hnojiva - hubí živočišnou flóru (např. žížaly a houby) - půdní mikrobióm, který zvyšuje vsakování vody dvakrát až třikrát
špatné provzdušnění půdy, její stlačování a opakované narušování vazeb v půdě
nepoužívají se až na výjimky přírodní hnojiva (zelené hnojení, chlévská mrva...), mizí zdroj organické biomasy v půdě (včetně živočichů)
rušení a rozorávání mezí - odtékající vodě v cestě nestojí žádné překážky a s vodou odtéká i ornice
umělé snižování hladiny podzemní vody (meliorace, příkopy na odvedení dešťové vody atd.)
neexistuje vlastnický vztah k půdě - orientace na krátkodobý a rychlý zisk korporací (pole, hospodářské lesy atd.), chybí rovnováha mezi dáváním a braním (homeostáza)
není zachována rovnováha "příjmu a výdeje", nyní pouze sklízíme a nevracíme zpět přírodě (nedostatek minerálů, mikroorganismu a dalších složek v půdě, je narušený celý koloběh a přírodní ekosystém)
průmyslově obhospodařovaná půda je tzv. "Mrtvá", neobsahuje téměř žádné živočichy, které pomáhají zúrodňovat a provzdušňovat půdu (např. žížala, krtek, mikroorganismy, mykorhiza) - půdní mikrobióm

Přírodní hnojiva:

čerstvá vejce
popel ze dřeva, obsahuje vápník, fosfor a hořčík, nehnojte rostliny popelem z uhlí či briket
dřevěné uhlí, jícha z kopřiv či jiných bylin

https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/divoci-kone-meli-do-krajiny-prinest-rozmanitost.necekane-ale-posiluji-i-jeji-odolnost-vuci-klimatu?

Očista půdy pomocí hořčice:

Pokud hořčici na podzim zasadíte, nebudete muset příští rok vůbec plít. Vydrží teplotu až - 50 stupňů, a tak se o ní nemusíte v zimě vůbec obávat. Sázíme do hloubky 1-1,5 cm. Mezi rostlinami by měl být 20 cm odstup. Po zasazení začnou klíčit asi během 3 až 5 dnů.

Hořčice čistí půdu od fosfátů a dalších chemikálií z hnojení. Její kořeny, stvoly a lístky dokážou vstřebat velké množství škodlivin. Díky tomu budou vaše květiny zdravé a růst jako z vody. Hořčice často roste okolo míst, kde je hodně plevele. Berou si jeho živiny a dokážou ho účinně zlikvidovat. To ale není všechno. Kořeny uvadlé hořčice můžete využít jako hnojivo pro rostliny. Především v zimě, kdy jim chybí sluneční světlo a dostatek živin.

Hořčice ničí plíseň, hnilobu a škodliviny v půdě. Její nejlepší schopností je ale podle nás to, že odpuzuje všemožné škůdce - červy, drobný hmyz, a dokonce i šneky. Vysaďte ji mezi brambory, vinnou révu, hrášek, fazole nebo ovocné stromy a chraňte je před nezvanými hosty. Vytvoří na půdě vrstvu, díky které nikdy zcela nezamrzne. Kromě toho si z ní můžete vyrobit excelentní med.

https://chalupari-zahradkari.cz/uzitkova-zahrada/na-podzim-zasadte-horcici-a-pristi-rok-zapomente-na-plevel-po-cele-zahrade/

Dezinfekce půdy po plísni? Nejlepší je správně použité dusíkaté vápno

Vápno pěkně rovnoměrně poházejte na dobře přeryté a zkypřené záhony. Když budete mít hotovo, tak záhony znovu přeryjte a znovu zkypřete. Poté veškerou zeminu maximálně prolijte vodou.

Vzhledem k počasí nejspíš postačí, když na něj necháte pár dní pršet. Jakmile bude zalito, pak záhony přetáhněte fólií nebo igelitem a takhle je nechte 4 týdny. Poté pokrývku sejměte a záhony nechte odpočívat pěkně až do jara. A pozor – bez dostatečné zálivky to nefunguje. Ta je stěžejní. Jinak vápno uschne, udělá krustu a nebude vůbec reagovat.

https://nasregion.cz/dezinfekce-pudy-po-plisni-nejlepsi-je-spravne-pouzite-vapno-192026/?

18.12.2024 Vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Karel Klem zkoumá, jak půdu v Česku, zpustošenou dekádami intenzivní orby a používáním syntetických hnojiv a pesticidů znovu ozdravit a připravit na budoucí vysoké teploty v důsledku klimatické změny.

Je přesvědčen, že pokud přestaneme postupně orat a půdu budeme celoročně pokrývat meziplodinami, podaří se během několika dekád obnovit její úrodnost. Může tomu pomoci i fakt, že zemědělci dostanou zaplaceno za zachycování uhlíku v půdě. „Čeká se také na to, jak budou vypadat systém obchodování s emisními povolenkami v zemědělství neboli Agro-ET.
Ukazuje se, že možnosti šlechtění nových odrůd jsou omezené, pomůže to omezit vzniklé ztráty tak z 20-30%.
Je problematičtější pěstovat meruňky a vinnou révu, které by vlastně z oteplení měly profitovat. Ale my teď v podstatě každý druhý rok máme na jaře problém, protože ovocné stromy dříve raší, a pak jsou poškozeny mrazy.
Zhruba před pětadvaceti, třiceti lety začali v Rakousku méně zpracovávat půdu a pěstovat meziplodiny, což je v podstatě základ regenerativního přístupu.
V USA už před více než padesáti lety měli problémy s větrnou erozí. Ty dotčené oblasti začaly ve velkém s minimalizačními technologiemi. To znamená minimálně zpracovávat půdu, pěstovat meziplodiny ideálně v kombinaci s živočišnou produkcí, kdy jsou meziplodiny dobytkem přepásány.
V Evropě se hospodaří intenzivně všude, ale naše zemědělská krajina je hodně svažitá, proto je u nás ten problém násobně větší – ztráta úrodnosti, schopnost zadržovat vodu a problémy s erozí se sčítají. Ale v průměru jsme na tom jen o trochu hůře. Uhlík degraduje všude, odbourává se tím, že se intenzivně zpracovává půda, ale když se přidá eroze, tak voda odnese celou svrchní, úrodnou vrstvu půdy.
Ze satelitních snímků, ale jen tak třicet až 35 let do minulosti. Zejména na svažitých pozemcích je patrný úbytek organické hmoty. Půda se začala intenzivně obdělávat už před 200 lety, postupně se přidávala těžká mechanizace, intenzivní hnojení. Oráme ale v podstatě od vynálezu ruchadla. Předtím se půda zpracovávala jen mělce. Na druhou stranu se dá spočítat, že pokud bychom dělali vše dobře a vše by směřovalo k tomu, že máme půdu pořád pokrytou, tak jsme ji schopni hrubým výpočtem obnovit už za třicet až padesát let.
Nás nejvíce zajímá, jak dosáhnout toho, aby uhlík, který se v půdě ukládá, byl stabilní. Proto se snažíme hledat principy, které spějí k tomu, aby se uhlík ukládal stabilně, pevně a byl vázaný na minerální částice. K tomu jsou nezbytné mykorhizní houby (žijí v symbióze s kořeny vyšších rostlin, pozn. aut.) i jiné mikroorganismy, které ty jednoduché částice přetvářejí a tyto jsou poutány na stabilní formu uhlíku. To je jediná možnost, jak dosáhnout dlouhodobého a trvalého navýšení.
Když se půda hnojí chlévským hnojem, a neopakuje se to každé tři až čtyři roky, tak obsah organické hmoty zůstává na stejné úrovni nebo dokonce klesá. Velké množství hnoje, dvojnásobné až trojnásobně, by možná stačilo, ale to tu nikdo nevyrobí a nezaplatí. Pokusy ve Velké Británii ukazují, že to funguje, když aplikujete třeba třicet tun hnoje na hektar ročně.
Jednoznačně to je zvýšení podílu bobovitých rostlin v osevním postupu a meziplodinách. Dále je důležité nehýbat moc s půdou, protože tak se ničí prospěšné mikroorganismy. Po každém zorání se houby zničí a kořeny rostlin se musejí znovu kolonizovat mykorhizními houbami, čili je to je negativní pro půdní mikrobiom. A každopádně platí zásada mít pořád pokrytou půdu, aby se do ní fotosyntézou dostával jednoduchý uhlík, který se pak poutá na minerální částice.
Orbou se půda provzdušní, aktivují se aerobní rozkladné procesy. Organická hmota se v provzdušněném prostředí rychleji rozkládá, narušujete vlákna hub, které rozvádějí uhlík k minerálním částicím. V té chvíli ukládání uhlíku zastavíme a stimulujeme jeho odbourávání. Na satelitu je to vidět na barvě, v infračerveném spektru ještě lépe, přičemž obecně se z tmavé barvy stane světlejší. Nicméně to většinou můžeme pozorovat spíše až v řádu desítek let. Agronom to může vidět i na vlastní oči, i když vzhledem k tomu, že se jedná o pomalé změny, si to často ani neuvědomí.
Když přijde sucho, výnosy začnou klesat, i když je půda pohnojená. Ale nemusí to vidět, když dost prší. Na obhajobu řady zemědělců chci říci, že hlavně ti mladí už si to uvědomují a nechtějí dalších dvacet let hospodařit stejně.
Někteří profesoři na vysokých školách nejsou schopni pochopit všechny regenerativní principy, a to i když jsou založeny na nových poznatcích vědy.
V USA to fungovalo jako v Rakousku. Viděli, že jim regenerativní hospodaření pomáhá, ale nevěděli, co za tím je. Navyšování a stabilizace uhlíku je nezajímala zpočátku vůbec. Poprvé byly tyto mechanismy popsány v rámci lesnického průzkumu. Platby a uhlíkové kredity v zemědělství jsou otázkou posledních roků. A také snaha o vyšší zadržení vody v půdě nás provází teprve posledních deset až dvacet let.
Metan uvolňují přežvýkavci při říhání. Pro Česko to takový problém není, máme téměř desetkrát méně přežvýkavců než Dánsko nebo Nizozemsko. Ale stále je to věc, která když bude zavedená, tak by měl dostat zemědělec za snižování těchto emisí zaplaceno. V Dánsku už za produkci metanu musejí zemědělci i platit. Snižovat ji lze třeba regenerativní pastvou. Zdravá půda je schopná až 60% metanu, který krávy vyprodukují, zachytit. Různé doplňky stravy, byliny umějí snížit produkci metanu třeba o deset až 20%.
V tuto chvíli je to mírný souboj. Ekologické zemědělství se tváří, že má mnohem lepší efekt na zdraví půdy, protože nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva. Ale regenerativní tábor zase namítá, že orbou se půda degraduje, což je určitě pravda. Ekologické zemědělství vlastně z degradace půdy získává živiny. Pravda je tedy tak trochu na obou stranách. Podle mě by měly začít oba tábory spolupracovat, přibližovat se.
https://www.ekonews.cz/kdyz-prestaneme-orat-a-pokryjeme-pudu-meziplodinami-obnovime-za-par-desitek-let-jeji-urodnost-rika-vedec/?

5.1.2025 Ovoce a zelenina ztrácejí svou výživovou hodnotu, za sedmdesát let poklesla až o 30%. Z mnoha vědeckých studií vyplývá, že mnohé dnes pěstované ovoce, zelenina a obiloviny obsahují méně bílkovin, vápníku, fosforu, železa, riboflavinu a vitaminu C než ty, které se pěstovaly před desítkami let. Přehled vědecké literatury zveřejněný v roce 2024 v časopise Foods označil tento pokles za „alarmující“ a „největší výzvu pro zdraví budoucích generací“. Tento problém je obzvláště aktuální, pokud více lidí přejde na převážně rostlinnou stravu, jak odborníci stále častěji doporučují v zájmu veřejného zdraví a ochrany planety.

Úbytek živin „způsobí, že naše těla budou mít méně složek, které potřebují k obraně proti chronickým nemocem - sníží to hodnotu potravin jako preventivní medicíny,“ vysvětluje David R. Montgomery, profesor geomorfologie na Washingtonské univerzitě v Seattlu a spoluautor knihy What Your Food Ate (Co snědlo vaše jídlo) spolu s Anne Biklé .
I pro lidi, kteří se vyhýbají zpracovaným potravinám a upřednostňují čerstvé produkty, tento trend znamená, že „to, co jedli naši prarodiče, bylo zdravější než to, co jíme dnes.
Vědci tvrdí, že příčina problému spočívá v moderních zemědělských postupech, které zvyšují výnosy plodin, ale narušují zdraví půdy. Patří mezi ně zavlažování, hnojení a metody sklizně, které rovněž narušují základní interakce mezi rostlinami a půdními houbami, což snižuje absorpci živin z půdy. K těmto problémům dochází na pozadí klimatických změn a zvyšující se hladiny oxidu uhličitého, které rovněž snižují obsah živin v ovoci, zelenině a obilovinách.
Neobdělávání půdy zachovává její zdraví a vyplatí se. Kalifornská regenerační farma, která pole neobdělává, měla téměř čtyřikrát více organické hmoty v půdě a třikrát vyšší skóre zdraví půdy než obě pole na ekologické farmě obdělávané. Bohatší půda přináší ovoce a zeleninu, které mají více živin.
Vědci zkoumali zelí, mrkev, špenát a půdu z farmy Singing Frogs Farm a zjistili, že zelí vypěstované na regenerační farmě má o 46 % více vitaminu K, o 31 % více vitaminu E, o 33 % více vitaminu B1, o 60 % více vitaminu B3 a o 23 % více vitaminu B5 než zelí z pravidelně obdělávaného ekologického pole. Zelí mělo také více vápníku, draslíku, karotenoidů a fytosterolů.
Jedna z největších vědeckých studií, která na tento problém upozornila, byla publikována v prosincovém čísle časopisu Journal of the American College of Nutrition z roku 2004. Na základě údajů USDA o živinách publikovaných v letech 1950 a 1999 zaznamenali vědci z Texaské univerzity v Austinu změny ve 13 živinách u 43 různých zahradních plodin – od chřestu a fazolí až po jahody a meloun.
Výzkum odhalil, že dnešní syrové ovoce a zelenina obsahují podstatně méně bílkovin, vápníku a fosforu než v minulosti. Právě tyto látky přitom hrají klíčovou roli při budování a obnově kostní tkáně a zubů. Značně se snížila také hladina železa, bez něhož tělo nemůže efektivně přenášet kyslík. Podobně dramaticky pokleslo i množství riboflavinu, minerálu nepostradatelného pro správný metabolismus tuků a účinné zpracování léčiv v organismu. Snížila se také hladina vitaminu C, který je důležitý pro růst a obnovu různých tkání v těle a pro funkci imunitního systému.
Míra poklesu se lišila v závislosti na konkrétních živinách a druhu ovoce nebo zeleniny, ale obecně se pohybovala od 6 % u bílkovin do 38 % u riboflavinu. Zvlášť znepokojivý je stav u některých běžně konzumovaných druhů zeleniny. Například brokolice, kapusta a hořčice ztratily významnou část vápníku. Listová řepa, okurky a tuřín zase přišly o podstatné množství železa. Vitamin C, známý svým významem pro imunitu, výrazně ubylo zejména v chřestu, hlávkovém salátu a také v hořčici a tuřínu.
Alarmující pokles má dopady i na konzumenty masa. Krávy, prasata, kozy a jehňata se v současnosti krmí méně výživnými pícninami a krmivy, uvádí Montgomery. To se následně promítá do nižší výživové hodnoty masa i dalších živočišných produktů ve srovnání s minulostí.

Co způsobuje úbytek živin v potravinách

Moderní zemědělské postupy, jejichž cílem je zvýšit výnosy plodin. Tím, že se rostliny učí pěstovat větší a rychlejší, nejsou schopny držet krok s absorpcí živin z půdy nebo nejsou schopny syntetizovat živiny vnitřně.
Vyšší výnosy znamenají, že živiny z půdy musí být rozděleny mezi větší objem plodin, takže ve skutečnosti dochází k ředění živin, které toto ovoce a zelenina produkují. „Bohužel zemědělci dostávají zaplaceno za hmotnost plodin, takže je to motivuje k tomu, aby dělali věci, které nejsou pro obsah živin dobré.
Dalším viníkem je poškození půdy, které je důsledkem pěstování plodin s vysokými výnosy. „Hlavní zemědělské plodiny jako pšenice, kukuřice, rýže, sója, brambory, banány, batáty a len prosperují díky symbióze s mykorhizními houbami, které významně podporují jejich schopnost přijímat vodu a živiny z půdy. Houby fungují jako prodloužené kořeny rostlin,“ upřesňuje Montgomery. Zemědělství s vysokými výnosy však půdu vyčerpává, což do jisté míry snižuje schopnost rostlin navazovat partnerství s mykorhizními houbami.
Rostoucí hladina oxidu uhličitého v atmosféře také snižuje výživovou hodnotu našich potravin.
Když jsou však plodiny včetně pšenice, rýže, ječmene a brambor vystaveny vyššímu množství oxidu uhličitého, vytvářejí více sloučenin na bázi uhlíku, což vede k vyššímu obsahu sacharidů. Kromě toho, když je koncentrace oxidu uhličitého vyšší, tyto plodiny nasávají méně vody, „což znamená, že z půdy přivádějí méně mikroživin. Koncentrace bílkovin, železa, zinku a několika vitaminů skupiny B se u 18 druhů rýže po vystavení vyšší hladině oxidu uhličitého snížila.

Aby bylo jasno: Ovoce, zelenina a celozrnné výrobky stále patří k nejzdravějším potravinám na planetě – ale spotřebitelé možná nedostávají z rostlinných potravin živiny, na které spoléhají. A pokud bude tento úbytek živin pokračovat, mohou být někteří lidé vystaveni zvýšenému riziku nedostatku některých živin nebo budou mít menší schopnost chránit se před chronickými nemocemi prostřednictvím správné výživy,

„Pšenice a rýže tvoří více než 30 % kalorií zkonzumovaných na celém světě,“ upozorňuje Ebi. „Každý, jehož strava je na těchto obilovinách ve velké míře závislá, zejména populace s nízkými příjmy, by mohl být postižen poklesem spotřeby bílkovin, vitaminů skupiny B a mikroživin [obsažených v těchto obilovinách]. Tyto změny ve stravování by mohly vést k nedostatku železa, například k anémii z nedostatku železa u žen a dívek.“
Až tři miliardy lidí na celé planetě, většinou v zemích s nízkými a středními příjmy, si nemohou pravidelně dovolit zdravou stravu a nejméně dvě miliardy trpí tzv. skrytým hladem, kdy jim ve stravě chybí klíčové mikroživiny.
Bez ohledu na to, kdo je jí, mohou potraviny s menším množstvím živin postrádat také další důležitou vlastnost: chuť. Mnoho zdraví prospěšných sloučenin dodává potravinám také chuť, takže některé změny v zemědělských postupech, které jsou zodpovědné za nižší obsah živin, jsou tytéž, které přispívají k jejich meh chuti (mluvíme o vás, rajčata bez chuti a nevýrazná mrkev).
Na základě modelů s předpokládanou koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře do roku 2050 vědci odhadují, že obsah bílkovin v bramborách, rýži, pšenici a ječmeni se pravděpodobně sníží o dalších 6 až 14 %, uvádí studie zveřejněná v roce 2017 ve vydání časopisu Environmental Health Perspectives. V důsledku toho může 18 zemí, včetně Indie, přijít o více než 5 procent bílkovin ve stravě.
Studie ukazuje, že regenerativní zemědělské postupy produkují plodiny s vyšší hladinou organické hmoty v půdě, s vyšším skóre půdního zdraví a s vyšším obsahem některých vitaminů, minerálů a fytochemikálií.
Prvním krokem je ponechat půdu co nejvíce v klidu a omezit její obdělávání, což je postup, který vede k vyčerpání minerálních látek. Pomoci může výsadba krycích plodin (které se pěstují k zakrytí půdy za účelem její ochrany), jako je jetel, žitovec nebo vikev, které zabraňují erozi a potlačují růst plevelů. Střídání rostlin pěstovaných na jednotlivých polích může zlepšit obsah živin v následných plodinách.
https://www.nationalgeographic.cz/veda/pokles-zivin-v-potravinach-modern-zemedelstvi/?