Deoxyribonukleová kyselina
Deoxyribonukleová kyselina (DNA) je nukleová kyselina, která nese genetickou informaci u všech organismu, má tvar dvojité šroubovice s příčnými můstky. DNA je pro život velmi důležitá látka, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu.
- gen je úsek DNA se specifickou funkcí, který je schopen při dělení buněk vytvářet svoje přesné kopie
- jednotlivé geny se mohou na DNA překrývat
- další významnou nukleovou kyselinou je RNA (ribonukleová kyselina)
- Protein p53 reguluje expresi mnohých genů, které mohou kontrolovat růst buněk, apoptózu (programovanou buněčnou smrt, opravu DNA, stárnutí buněčných populací a angiogenezi (růst nových cév).
Deoxyribonukleová kyselina (DNA), popis a její účinky:
- DNA más schopnost se replikovat, informace v ní uložené se mohou přenášet transkripcí do molekul RNA a následně mohou vznikat bílkoviny
- DNA je biologická makromolekula – polymer v podobě lineárního řetězce nukleotidů (A, G, C, T), každý nukleotid má tři důležité stavební součásti (deoxyribóza, fosfát a nukleová báze)
- Genom člověka, který je až na výjimky uložen v jádře každé lidské buňky ve formě chromosomů, je tvořen dlouhou dvoušroubovicí DNA sestávající ze 4 typů nukleotidů - zjednodušeně řečeno ze 4 typů písmenek genetické abecedy A - C - G - T (uvedených také v akronymu projektu)
- Genom člověka obsahuje 3,2 miliard těchto písmenek v různém pořadí, které tvoří přibližně 20 tisíc různých genů
- DNA je zásadním materiálem v diagnostice nemocí, testech otcovství, při vyšetřování zločinů, přípravě plodin s novými vlastnostmi či třeba hledání příbuzenských vztahů mezi organismy
Bylinky a rostliny prospívající DNA:
- kozinec blanitý (astragalus)
- vitamin B9, pomáhá v těle vyrábět (syntéza) a opravovat DNA a RNA
Co je epigenetika?
Epigenetika (od slova επί/mimo genetiku) je v moderním slova smyslu vědní podobor genetiky, jenž studuje změny v genové expresi (a tedy obvykle i ve fenotypu), které nejsou způsobeny změnou nukleotidové sekvence DNA
Co je telomeráza?
20.8.2020 Ačkoli se český národ svým jazykem a kulturou hlásí ke slovanským kořenům, genetické výzkumy tomu moc nenasvědčují. Z genografického hlediska je dokonce naše populace v Evropě unikátním jevem. Většina Irů v sobě nosí geny keltské, většina Francouzů germánské a v Polsku byste našli 58 % mužů s kořeny slovanskými. V České republice ale žádnou výrazně převyšující genetickou skupinu překvapivě nenajdeme. Slovanské prapředky mělo jen 33 % Čechů, přičemž přibližně stejně početnou skupinu tvoří muži s geny germánskými a keltskými. Zbytek naší populace má původ ve Skandinávii, Středomoří, ale také třeba v Mezopotámii.
Takto pestrá genetická skladba obyvatelstva je v Evropě raritou, na druhé straně ale odpovídá poloze českého území v samém srdci kontinentu, kudy vedly významné obchodní cesty. Nesmíme zapomenout ani na německou kolonizaci v období vrcholného středověku, která k nám zřejmě vnesla množství germánských genů, jejichž nositelé se časem počeštili. Výsledky genografického výzkumu by mohly podpořit i domněnku, že Slované po příchodu na naše území původní keltské obyvatelstvo nevytlačili, ale přirozeně s ním splynuli.
https://www.dotyk.cz/magazin/cesi-dna-slovane-keltove-30000819.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_req_id=BCYBeWmoxzs-202008201508&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
