Paracelsus

Paracelsus (Euffrastus, Teofrast), vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, (1493-4 ve Švýcarském poutním městečku Maria-Einsiedeln – 24. září 1541 Salcburk) byl alchymista, astrolog, lékař, představitel středověké fytoterapie a a předchůdce novodobé medicíny. Při stanovení povahy nemoci a její léčby spojoval filosofii, chemii, botaniku, mineralogii a astronomii.

Paracelsus se také považoval za obhroublého a neohrabaného. Přesto se chtěl stát lékařem. Vybral si ke studiu několik univerzit. Předtím ovšem zřejmě kolem roku 1511 procestoval celou Evropu, navštěvoval různé lékařské univerzity a posuzoval jejich úroveň. Jak se zdá, neuspokojily jej. Ve Ferraře asi roku 1515 promoval jako doktor medicíny a stal se doktorem obojího lékařství. Po studiích ovšem opět vandroval a brázdil Evropou. A získával zkušenosti, protože Evropou zmítalo množství válek a ranění potřebovali ošetření. A tak se v roce 1520 vydal s dánským králem Kristiánem II. do Švédska.

  • Zabýval se i věštbami, lázeňstvím, dokonce psal i o elfech, vílách a zajímal se o duchy. Pravé umění léčitelské“ studoval nejen u doktorů, ale i u „lazebníků, lázeňských, ranhojičů, kořenářek, alchymistů, v klášterech, u moudrých i prosťáčků“. Stal se jakýmsi „lékařem bez hranic“. Pracoval všude tam, kde jej potřebovali. A přitom psal knihy. Nejen lékařské.
  • Fascinovalo jej náboženství – zastával názory reformace, velmi blízké myšlenkám Martina Luthera. Církev rozčilil svým spiskem o Panně Marii, o níž prohlašoval, že bez ní by nebyl Kristus ani Duch svatý. Klérus pochopitelně hlásal, že Syna božího stvořil Bůh, a asistenci ženy při tom nechával stranou.
  • Nejvíc je šokoval svým výstupem z roku 1527. V den svatého Jana 24. června 1527 se před univerzitou v Basileji měšťané, studenti a profesoři měli nač dívat. Před jejich zraky pálil malý hrbatý muž s velkým nosem a energickou bradou spisy pro tehdejší medicínu posvátné – dílo slavného islámského lékaře Avicenny (žil kolem roku 1030). Byl to svatokrádežný a riskantní čin – Paracelsus se tak osvobozoval od tradičního, nekriticky přijímaného vědění.
  • Paracelsa ocenil v 19. století sám slavný psychiatr C. G. Jung. Paracelsus totiž hlásal, že nemoc není výlučně tělesnou záležitostí, ale i psychickou. Své učení uveřejnil v nedokončeném díle Opus Paragramum z roku 1530.
  • Nové lékařství podle něj tvoří čtyři sloupy: filozofie (nauka o přírodě), astronomie (vliv hvězd na lidský život), alchymie (příprava léků) a ctnosti. Paracelsus také pečlivě studoval příčiny nemocí.
  • Působil v Moravském Krumlově v letech 1536–1538, kde léčil dědičného maršálka Českého království Jana z Lipé.
  • Přitom málokterý lékař inspiroval umělce jako on. Psali o něm William Shakespeare, Hans Grimmelshausen stejně jako Johann Wolfgang Goethe.

Pracoval se signaturami rostlin, živočichů a minerálů. Paracelsus spojil nauku o signaturách s hermetickým pohledem na svět a vyvinul komplexní systém poznání.

  • Mou hlavní školou byla příroda, ta největší škola, která není krytá střešním krovem, ale širokou bání nebes. Pozorování přírody vyžaduje především lásku, jen milující oko objeví tisíceré podrobnosti, které jiný člověk přejde bez povšimnutí. A tak z nevyčerpané rozmanitosti jevůse znovu a znovu vynořuje otázka - zda není za tou rozmanitostí nějaká jednota?
  • nejvíce si vážil antického lékaře Aula Cornelia Celsa, vzal si jeho jméno PARACELSUS, aby mu vyjádřil svou úctu
  • Paracelsus rozdělil signatury do tří základních principů (sal – pevná, sulfur – hořlavá, mercurius – prchavá), přiřadil je ke čtyřem elementům a podřídil je sedmi planetám. 

Pacelsus: jed od léku se odlišuje pouze podávané množství

  • tři principy (tria principia) -  sal (sůl) – pevná, sulfur (síra) – hořlavá, výbušná, mercurius (rtuť) – prchavá, vůně
  • 4 elementy (kvintescence) - země a voda představují kvantitu zastoupenou nižšími planetami , oheń a vzduch  představují kvalitu, zastoupenou vyššími planetami, elementy odpovídají minerálu, rostlině, zvířeti a člověku
  • nauka o 5 entiích (příčinách) - kosmická, v jedu, duchovní, božská a v přirozené konstituci
  • planety  - Merkur, Venuše, Měsíc - nižší planety, kvantita /  Mars, Jupiter, Saturn, - vyšší planety, kvalita / Slunce )
  • nauka o signaturách - podpis, znamení, typické znaky (bylinky, minerálu,zvířete a člověka), podle kterých je jednoznačně poznám
  • základní a fundamentální tezí bylo poznání, že člověk - lékař může na člověka - pacienta působit účinně teprve tehdy, až jej dokonale pozná. Jako člověk - filozof na prvním místě, a teprve potom člověk - přírodovědec. "Lékař začíná tam, kde končí filosof. Není -li však lékař filosofem a o filosofii nic neví, jak může začít tam, kde filosofie přestává?
  • popsal analgetické účinky syntetizovaného éteru, který však nemohl být používán jako narkóza při operacích
  • rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávce a načasování. Současná civilizace je závislá na blahobytu, který se stává jedem a ovlivňuje myšlení a konání lidí

Paracelsus: „Do této léčivé bylinky (třezalka tečkovaná) vložil Bůh velké tajemství, které pomáhá od duchů a blouznění, jež uvádí lidi do zoufalství. Všichni lékaři by proto měli vědět, že to není posedlost ďáblem, ale nemoc, a léky na všechny nemoci stvořil spolu s přírodou Bůh.“

Paracelsus, citáty:

  • Všechny kopce, pohoří, louky a lesy jsou přirozené lékárny.
  • Nejvyšším základem léku je však láska.
  • Nechť ti je lék potravou a potrava lékem.
  • Rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávce.

Signatura: Pracelsus, městský lékař s Basileji, Rudolf Steiner - představitel antroposofického lékařství  v Domachu u Basileje

Tři principy:

  • Sulfur (sulphur, slunce, síra , výbušná) - duše rostliny (astrální svět)
  • Merkur (mercurius, měsíc, rtuť, prchavá) - duch, spirit (rostlinné šťávy vegetativní části) - éterický svět 
  • Sůl (Sal, pevná) - minerální tělo zastoupené lepkou (kořeny s vysokým obsahem minerálních solí) - minerální svět - salt (sůl, pevná)

Je symbolem slunečního mužského principu, ale také symbolem živlu země. Díky duchovní síle má sůl uplatnění při očistných rituálech, k navázání spojení s jemnohmotným světem, odpuzuje negativní energie. Sůl přidáváme do rituálních koupelí, váže na sebe negativní vibrace. Předměty ze starožitnictví nebo věci neznámého původu očišťujeme od nánosů neznámé energie slabým roztokem soli ve vodě. Máme-li pocit, že je v našem obydlí nashromážděná negativní energie, rozsypeme po podlaze sůl a následně za použití rituálního koštěte veškerou negaci vymeteme. Případně posypeme práh domu několika zrnky soli, učiníme tak ochranu před temnými silami. 

Starověcí alchymisté považují rtuť za královnu všech kovů. Ve své době je ústředním prvkem spojeným s hledáním kamene mudrců. S její pomocí se nejeden mág snažil vyrobit zlato a stříbro z neušlechtilých kovů. Mysterium rtuti spočívá v její schopnosti transformace. Rtuť je zdárným příkladem duality, obsahuje v sobě dobro i zlo. Avšak je nemožné dobro a zlo obsažené ve rtuti od sebe oddělit – je léčivá, desinfekční a přitom je toxická, božská i ďábelská. Dokonalá i nebezpečná zároveň. Otrava molekulami rtuti je neporazitelná. Rtuť má velmi specifické chemické i fyzikální vlastnosti. Kuličky rtuti jsou živelné a plné neuchopitelného pohybu, tím se stává symbolem hadí síly, skryté a jen nelehce uchopitelné v nitru člověka. Rtuť je ve vzduchu, který dýcháme, ve vodě i v zemi. Fluidické kondenzátory používané v magii obsahovaly mimo ostatních prvků také rtuť. Jde o stříbrolesklý kapalný kov a jako takový je nedílnou součástí magické slitiny z planetárních kovů, z kterých se vyrábí magická zrcadla, pečetní prsteny, zvony a dýky. Rtuť je planetárním kovem Merkura.

https://www.psychologiechaosu.cz/magicka-sul-rtut/

 4 základní elementy (živly):

  • země (znamení - panna, kozoroh, býk) u rostlin je podporována tvorba kořenů pokud se měsíc nachází v zemském znamení
  • oheň (znamení - lev, střelec, beran), u rostlin je podporována tvorba semen pokud se měsíc nachází v ohnivém znamení
  • voda (znamení - rak, štír, ryby), u rostlin je podporována tvorba listů a výhonků pokud se měsíc nachází vevodním znamení
  • vzduch (znamení -blíženci, váhy, vodnář), u rostlin je podporován proces kvetení a plodů pokud se měsíc nachází ve vzdušném znamení

5 příčin (entií) nemocí:

  • hvězdné a astrální vlivy
  • nečistoty a jedy (léky, jídlo, nestřídmost, málo pohybu, extrémy)
  • špatné tělesné návyky a genetická konstituce (přejídání, alkohol, drogy, málo spánku a pohybu...)
  • prudkost citů a mysli
  • duchovní příčiny (možnost i z minulých životů - osud a karma)

7 planet:

  • Měsíc (rak) - pondělí, poledne, podporuje kořeny, klíčení a rašení
  • Mars (štír, beran)- úterý, před a po soumraku, rozvíjí tyčinky a pyl
  • Merkur (panna, blíženci) - středa, dopoledne a brzké odpoledne, podporuje klíčky apučící listy 
  • Jupiter (střelec, ryby) - čtvrtek, pozdní noc, časně po poledni, podporuje zrání plodů
  • Venuše (váhy, býk) - pátek, po východu slunce a před západem slunce, podporuje listy a květy
  • Saturn (kozoroh, vodnář) - sobota, půlnoc, vytváří semena
  • Slunce (lev)- neděle, soumrak a úsvit, podporuje rostliny ve vertikálním růstu

Paracelsovo dílo:

  • Herbarius (bylinář)
  • Opus paramirum - vyjádřil zde své názory na příčiny nemocí
  • Astronomia magna - vymezujese proti šarlatánsky interpretované astrologii
  • Labytinthus medicorum errantinum (bludiště lékařů)
  • Septem defensiones (sedm obran)

Významní představitele bylinkářstí (fytoterapie)

Zdroj: Věčně zelené naděje

 

0 produktů
BLACK FRIDAY !
LIMITOVANÁ NABÍDKA
Osobní odběr v Brně
zdarma! 2x výdejní místo