UPOZORNĚNÍ: Z důvodu šíření COVID-19 došlo k nárůstu objednávek, proto v expedici může docházet až k týdennímu zpoždění!

Schwabeův cyklus

Počty slunečních skvrn na Slunci pravidelně kolísají v cyklu (v závislosti na aktivitě Slunce), který průměrně trvá jedenáct let a jemuž se říká Schwabeův cyklus (v jedenáctiletém cyklu se občas projevují výchylky). Schwabeův cyklus je polovinou dvaadvacetiletého Haleova cyklu, během něhož se přepóluje a pak do původní polarity zase navrátí magnetické pole Slunce.

  •  Suessův cyklus, trvající okolo dvou století, což je právě doba, která nás dělí od Maunderova minima a malé doby ledové

Jedním z nejvýraznějších projevů vnitřních pochodů na povrchu Slunce jsou sluneční skvrny (teplota jen" 4000 stupňů Kelvina). Jde o relativně chladnější místa takzvané fotosféry. 

  • maximální aktivita Slunce (6000 stupňů Kelvina), během níž je mnoho skvrn  (teplota jen" 4000 stupňů Kelvina), slunečních bouří a dalších dramatických projevů. Magnetické bouře vyvolané sluneční aktivitou mohou mít devastující účinky na energetickou infrastrukturu, komunikace, počítačové sítě a další životně důležité systémy.
  • minimální aktivity Slunce, při němž skvrny prakticky vymizí
  • když se začnou objevovat nové skvrny, začíná i nový cyklus

v 17. a 18. století zcela vymizely sluneční skvrny a došlo k dalším změnám v aktivitě Slunce. V této době také byla sluneční korona tenčí a slabší. Záznamy ze starých kronik rovněž ukázaly, že v té době se přestaly na obloze objevovat polární záře. Nepochybně tedy šlo o celkový pokles aktivity naší hvězdy. Dnes je tento fenomén na počest svého objevitele označován jako Maunderovo minimum (1638, naplno projevila malá doba ledová, která následovala po velmi teplém klimatickém výkyvu vrcholícím okolo roku 1000, islandská hora Hekla zatemnila oblohu dokonce na sedm měsíců v roce 1693). Tří nejchladnějších období malé doby ledové: Mauderovo minimum (1638 - 1715), Spörerovo minimum (1400 - 1510) a třetím Daltonovo minimum (1790 - 1830), oteplování začalo v 19. století.

  • chladná perioda vyvrcholila na počátku 18. století, kdy často plodiny nemohly vůbec vzejít a hospodářská zvířata umírala v důsledku hladu a epidemií
  • skvrny se na Slunci objevily až okolo roku 1715 a jedenáctiletý cyklus se zase nastartoval
  • mimořádně silné zimy a neobvyklé výkyvy počasí nastaly až po odeznění minima v druhé polovině 18. století. Například české kroniky zaznamenávají kruté mrazy v letech 1784, 1794 a 1796 a katastrofální povodně v roce 1782. Od té doby až do současnosti se klima průběžně otepluje
  • maximum nadcházejícího 25 cyklu sluneční aktivity bude o 30 až 50 % nižší, než bývá běžné − a to se na Zemi zcela jistě projeví

Schwabeův cyklus

Vědců kteří se domnívají , že by se malá doba ledová mohla vrátit, proto přibývá a doporučují, aby se i této možné variantě dalšího vývoje klimatu věnovala pozornost.

  • předchozí minimu jedenáctiletého cyklu okolo roku 2008 bylo Slunce bez skvrn 268 dní, což je rekord za celou dobu pozorování od Galileových časů
  •  za rok 2019 bylo bez skvrn 272 dní, z toho 35 dní nepřetržitě
  • maximum nadcházejícího cyklu sluneční aktivity bude o 30 až 50 %nižší (2023 -5), než bývá běžné − a to se na Zemi zcela jistě projeví
  • NASA došla k závěru, že sluneční aktivita míří k poklesu, jaký nemá obdoby za posledních 200 let, obdobný vývoj předcházel takzvanému Maunderovu minimu v 17. století, kdy zcela vymizely sluneční skvrny

Sluneční aktivita Slunce

Podle některých studií má Slunce vliv na tektonickou a vulkanickou činnost. Mechanismus ale zatím není znám. Změny zemské magnetosféry vyvolané sluneční aktivitou mají vliv na množství kosmického záření dopadajícího na Zemi. Větší intenzity kosmického bombardování zřejmě energetické částice pronikají do zemské kůry hlouběji a ovlivňují pochody, které tam probíhají.

  • ISS obíhá Zemi v poměrně malé výšce pod ochranou zemské magnetosféry, posádky misí na Měsíc, Mars nebo k asteroidům tuto ochranu mít nebudou. Kdyby jejich loď nebo stanici zasáhl proud částic vymrštěných sluneční erupcí, zahynou.
  • extrémně silná geomagnetická bouře byla roku 1859, kdy noční nebe rozsvítily intenzivní polární záře i nad subtropickými oblastmi
  • silné sluneční bouře září 1859 (Carringtonova událost), 1872, 1921 a listopad 2003
  • Laki na Islandu, která na přelomu let 1783-1784 trvala 8 měsíců, otrávená půda nerodila, zemědělství kolabovalo, byl hladomor, následovalo prudké ochlazení o průměrně 4,8 °C po dobu 5 - 10 roků
  • Mezi roky 2002 a 2003 se odehrála další silná erupce Etny, jedna z nejsilnějších za posledních 150 let

Solární cyklus

https://ekonom.ihned.cz/c1-66716810-slunce-se-zacina-chovat-divne-vysledkem-muze-byt-i-ochlazeni-zeme

0 produktů