Schwabeův cyklus

Počty slunečních skvrn na Slunci pravidelně kolísají v cyklu (v závislosti na aktivitě Slunce), který průměrně trvá jedenáct let a jemuž se říká Schwabeův cyklus (v jedenáctiletém cyklu se občas projevují výchylky). Schwabeův cyklus je polovinou dvaadvacetiletého Haleova cyklu, během něhož se přepóluje a pak do původní polarity zase navrátí magnetické pole Slunce.

•  Suessův cyklus, trvající okolo dvou století, což je právě doba, která nás dělí od Maunderova minima a malé doby ledové.
• Cykly mají spirálovitou vývojovou strukturu a na začátku a konci obvykle dochází ke skokové změně na novou úroveň poznání, nebo kvalitu.

Jedním z nejvýraznějších projevů vnitřních pochodů na povrchu Slunce jsou sluneční skvrny (teplota jen" 4000 stupňů Kelvina). Jde o relativně chladnější místa takzvané fotosféry. 

• Maximální aktivita Slunce (6000 stupňů Kelvina), během níž je mnoho skvrn  (teplota jen" 4000 stupňů Kelvina), slunečních bouří a dalších dramatických projevů. Magnetické bouře vyvolané sluneční aktivitou mohou mít devastující účinky na energetickou infrastrukturu, komunikace, počítačové sítě a další životně důležité systémy.
• Minimální aktivity Slunce, při němž skvrny prakticky vymizí.
• Když se začnou objevovat nové skvrny, začíná i nový cyklus.

v 17. a 18. století zcela vymizely sluneční skvrny a došlo k dalším změnám v aktivitě Slunce. V této době také byla sluneční korona tenčí a slabší. Záznamy ze starých kronik rovněž ukázaly, že v té době se přestaly na obloze objevovat polární záře. Nepochybně tedy šlo o celkový pokles aktivity naší hvězdy. Dnes je tento fenomén na počest svého objevitele označován jako Maunderovo minimum (1638, naplno projevila malá doba ledová, která následovala po velmi teplém klimatickém výkyvu vrcholícím okolo roku 1000, islandská hora Hekla zatemnila oblohu dokonce na sedm měsíců v roce 1693). Tří nejchladnějších období malé doby ledové: Mauderovo minimum (1638 - 1715), Spörerovo minimum (1400 - 1510) a třetím Daltonovo minimum (1790 - 1830), oteplování začalo v 19. století.

• Chladná perioda vyvrcholila na počátku 18. století, kdy často plodiny nemohly vůbec vzejít a hospodářská zvířata umírala v důsledku hladu a epidemií.
• Skvrny se na Slunci objevily až okolo roku 1715 a jedenáctiletý cyklus se zase nastartoval.
• Mimořádně silné zimy a neobvyklé výkyvy počasí nastaly až po odeznění minima v druhé polovině 18. století. Například české kroniky zaznamenávají kruté mrazy v letech 1784, 1794 a 1796 a katastrofální povodně v roce 1782. Od té doby až do současnosti se klima průběžně otepluje.
• Maximum nadcházejícího 25 cyklu sluneční aktivity bude o 30 až 50 % nižší, než bývá běžné − a to se na Zemi zcela jistě projeví.

Schwabeův cyklus

Vědců kteří se domnívají , že by se malá doba ledová mohla vrátit přibývá a doporučují, aby se i této možné variantě dalšího vývoje klimatu věnovala pozornost.

• předchozí minimu jedenáctiletého cyklu okolo roku 2008 bylo Slunce bez skvrn 268 dní, což je rekord za celou dobu pozorování od Galileových časů
•  za rok 2019 bylo bez skvrn 272 dní, z toho 35 dní nepřetržitě
• maximum nadcházejícího cyklu sluneční aktivity bude o 30 až 50 % nižší (2023 -5), než bývá běžné − a to se na Zemi zcela jistě projeví
• NASA došla k závěru, že sluneční aktivita míří k poklesu, jaký nemá obdoby za posledních 200 let, obdobný vývoj předcházel takzvanému Maunderovu minimu v 17. století, kdy zcela vymizely sluneční skvrny

Sluneční aktivita Slunce

Podle některých studií má Slunce vliv na tektonickou a vulkanickou činnost. Mechanismus ale zatím není znám. Změny zemské magnetosféry vyvolané sluneční aktivitou mají vliv na množství kosmického záření dopadajícího na Zemi. Větší intenzity kosmického bombardování zřejmě energetické částice pronikají do zemské kůry hlouběji a ovlivňují pochody, které tam probíhají.

• ISS obíhá Zemi v poměrně malé výšce pod ochranou zemské magnetosféry, posádky misí na Měsíc, Mars nebo k asteroidům tuto ochranu mít nebudou. Kdyby jejich loď nebo stanici zasáhl proud částic vymrštěných sluneční erupcí, zahynou.
• extrémně silná geomagnetická bouře byla roku 1859, kdy noční nebe rozsvítily intenzivní polární záře i nad subtropickými oblastmi
• silné sluneční bouře září 1859 (Carringtonova událost), 1872, 1921 a listopad 2003
• Laki na Islandu, která na přelomu let 1783-1784 trvala 8 měsíců, otrávená půda nerodila, zemědělství kolabovalo, byl hladomor, následovalo prudké ochlazení o průměrně 4,8 °C po dobu 5 - 10 roků
• Mezi roky 2002 a 2003 se odehrála další silná erupce Etny, jedna z nejsilnějších za posledních 150 let

Solární cyklus

1638 - 1715 Mauderovo minimum, Malá doba ledová (1400-1850), De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu

1815 -1835 De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu, Daltonovo minimum (1790 - 1830), Malá doba ledová (1400-1850), od konce tohoto minima je dynamický růst populace a rozvoj lidské civilizace (zdokonalení parního stroje

1873: První celosvětová krize

1914 počátek 1. světové války (bod zlomu - přechod z 14. do 15. slunečního cyklu)

1923: Hyperinflace v Německu (bod zlomu - přechod z 15. do 16. slunečního cyklu)

1929 Velká hospodářská krize - krach na newyorské burze 24. října (maximum 17. slunečního cyklu)

1938-9 počátek 2. světové války (maximum 18. slunečního cyklu)

1945 konec 2. světové války (bod zlomu - přechod z 17. do 18. slunečního cyklu)

1960 Rok Afriky  (maximum 19. slunečního cyklu)

1973 Ropná krize  (maximum 20. slunečního cyklu)

1997-8 Asijská a Ruská finanční krize (bod zlomu - přechod z 22. do 23. slunečního cyklu)

2000 -1 DOT com bublina a 11. září 2001 teroristické útoky (maximum 23. slunečního cyklu)

2008  (bod zlomu - přechod z 23. do 24. slunečního cyklu)

2030 -2053 Modern minimum, počátek malé doby ledové

Sluneční cyklus (10-12 roků): V roce 2020 (koronavirová krize) jsme v tzv. bod zlomu (počátek 25. slunečního cyklu - ekonomická krize) a stejný bod zlomu byl v roce 2008, kdy byl počátek 24. slunečního cyklu - ekonomická krize, podobně jako v roce 1997, kdy začínal 23. cyklus - Asijská a Ruská finanční krize . Situace se opakuje a je provázaná s aktivitou Slunce a frekvencí Země (Schumannova rezonance)

De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu, sluneční aktivita letos klesne na nejnižší úroveň za posledních 200 let (2020), což může vést k anomáliím v počasí či jiným projevům

https://ekonom.ihned.cz/c1-66716810-slunce-se-zacina-chovat-divne-vysledkem-muze-byt-i-ochlazeni-zeme

11.11.2015 Podle výzkumu britských vědců z Newcastlu můžeme očekávat mezi lety 2030-2040 nástup malé doby ledové (vypadnou obě sluneční elektromagnetické vlny zcela ze synchronizace, což způsobí značné omezení sluneční aktivity) v té době totiž klesne sluneční aktivita až o 60 %, vzniknou podmínky, které byly naposledy v "Maunderově minimu" v 17. a 18. století.

• Doprovodné přírodní jevy, jako byly dlouhé zimy, někdy velmi kruté, sucho a záplavy, devastovaly v letech tzv. Maunderova minima úrodu, což vedlo k hladomoru, epidemiím moru a neštovic, k bouřím i častějším válkám zejména v 17. století. 
• Západní Evropa zažila nejhorší neúrodu v roce 1648. Zdražování chleba vyvolalo povstání na Sicílii i ve Stockholmu a jinde," píše ekonomický server Armstrog Economics. Prusko v důsledku hladomoru ztratilo 40% obyvatelstva, Skotsko asi patnáct %. Podobné jevy zaznamenaly civilizace i na východě - přes Indii po Japonsko.

Nový předpovědní model se opírá o objev druhé vrstvy elektromagnetických vln uvnitř Slunce, a to blíž jeho povrchu. Když jsou obě vlny sladěné, je aktivita Slunce velká, když se naopak rozejdou, Slunce ochabne. "Obě vlny mají frekvenci asi 11 let, ale poněkud odlišnou a časově se vyrovnávají".

"Během cyklu vlny kolísají mezi severní a jižní hemisférou Slunce. Spojením obou vln a porovnáním s reálnými údaji o probíhajícím slunečním cyklu jsme zjistili, že naše předpovědi jsou z 97 % přesné".

Když se vlnové fáze vyruší, svit ochabne

Nový způsob předpovědi solární aktivity čerpal z pozorování magnetického pole Slunce na Wilcoxově observatoři v Kalifornii, ze tří cyklů v období 1976 až 2008. Na základě těchto dat dospěli vědci k závěru, že právě ve 30. letech tohoto století vypadnou obě sluneční elektromagnetické vlny zcela ze synchronizace, což způsobí značné omezení sluneční aktivity.

"Jejich vzájemné působení bude rušivé nebo se zcela vynulují. Když se fáze úplně rozejdou, vzniknou podmínky, které byly naposledy v Maunderově minimu," dodala s odkazem na název zmíněné periody v 17. a 18. století. Z tohoto období nejsou větší zmínky o skvrnách na Slunci, tedy o projevu jeho aktivity. Za druhé nejchladnější období jsou pak označovány roky 1400 až 1510 (tzv. Spörerovo minimum) a třetí, tzv. Daltonovo minimum (1790 až 1830).

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/lidstvo-zrejme-ceka-nova-mala-doba-ledova-331750