Dusíkáče jsou rostliny a byliny, které bývají často mezi pionýrskými rostlinami, které obsazují a zúrodňují každý obnažený kousek země, poutají vzdušný kyslík (díky symbiotickým bakteriím dokáží poutat ze vzduchu) a následně obohacují půdu o dusík. Kromě kompostu, hnoje a výluhů můžeme využít i celkem bezpracnou cestu – vytrvalé zelení hnojení jednou zasadíme a poté pracuje samo.
Dusíkáče ve formě keřů (hlošiny, čimišník, žanovec, rakytník) tedy vysazujeme do mladého sadu s tím, že jednou přirozeně zahynou a nahradí je sukcesně vyspělejší společenstvo rostlin (hlavních plodících stromů), kde potřebu dusíku zabezpečí přirozený koloběh rozkládající se organické hmoty a lokální výtrusy nadzemních i podzemních živočichů.
Mohlo by se zdát, že dokud půda nedostane jejich odumřelá těla, nezíská ani dusík. Ale kořenové vlášení, a stejně tak i hlízky skladující dusík, ve velkém odumírají při každém drobném proschnutí. A jakmile vlhkost stoupne, vyraší kořínky nové. Tento cyklus je zcela přirozený, dokonale stejnoměrnou vlhkost v půdě udržet nelze, ani to není žádoucí. Mírné vysychání a opětovné zavlažení jí kypří, pokud tedy obsahuje dostatek humusu. A právě ony odumřelé kořínky jsou pak pro okolní rostliny zdrojem dusíku. Ještě dřív, nežli půdu pokryjí odumřelé nadzemní části rostlin, což se stává i u většiny trvalek.
VÝPRODEJ ! se SLEVOU až 49% |
Osobní odběr v Brně zdarma! 2x výdejní místo |