Houby

Houby. Většina z nás sbírá hříbky a lišky schované ve smrčinách, čistí křemenáče a kozáky, které stály čestnou stráž v březovém háji; raduje se z klouzků v trávě, ze sameťáčků, které tak krásně voní v polévce i ve smaženici, nebo z deštníků bedel, základu skvělých řízků. Ale mnohé jiné houbové lahůdky přitom přehlížíme...

  • půdní houby
  • houby rostoucí na stromech (dřevokazné houby)

Půdní houby a jejich druhy:

  • Pýchavka obecná, jedlá houba
  • Housenice čínská - cordyceps, hybrid mezi larvou a houbou
  • Kačenka česká, jarní chutná jedlá česká houba
  • Ryzec
  • Klouzek
  • Hřib pravý,
  • Houževnatec jedlý - Shiitake
  • Pečárka
  • Smrž

Houby rostoucí na stromech (dřevokazné houby):

  • Rezavec šikmý, čaga
  • Choroš
  • Troudnatec pásovaný
  • Hlíva ústřičná
  • Jídašovo ucho
  • Lesklokorka lesklá - Reishi
  • Penízovka sametonohá, jedlá zimní houba
  • Březovník obecný roste na břízách, houba připomíná ledvinu, starší březovníky už jsou hodně tuhé a připomínají právě již zmiňovaný korek, dokáže eliminovat parazity ve střevech. Je možné ho využít také na rány a otoky. Stačí plátek houby, případně prášek. Jinak by měl březovník také posílit imunitu. jen pro zajímavost, v minulosti se používal jako leštidlo na hodinky a bruska pro břitvy v holičství
  • Lesklokorka ploská, nejedlá houba
  • Sírovec žlutooranžový, jedlé plodnice
  • Outkovka pestrá (Coriolus versicolor)

Houby saprotrofní (bedly, václavky nebo žampiony), které získávají živiny čistě jen rozkladem mrtvé organické hmoty (stromů, listů atd.) a k tvorbě plodnic v zásadě potřebují pouze dostatečnou vlhkost a nejsou vázány na zdravou hostitelskou rostlinu. Díky vyšším teplotám jsou schopné fungovat i v zimě. Jsou aktivní i přes zimní období a v dnešní době tvoří plodnice třeba už v květnu, červnu, to se dřív vůbec nedělo.

Mykorhizní houby (hřiby, muchomůrky, holubinky, ryzce, lišky atd.) tvoří symbiózu s kořeny rostlin, stromů a jsou schopny růst v relativně úzkém rozmezí teplot (cca 5°C a jsou náchylné na změnu prostředí) a nejsou schopny existovat bez ní existovat. Houba stromu dodává vodu a živiny, které jsou v půdě – dusík, fosfor a minerály. A naopak strom produkuje uhlíkaté látky, tedy cukry, kterými zásobuje tyto houby. Ty tedy bez svého hostitele vůbec nejsou schopny růst.

  • Houby rozšiřují pomocí spor, které se velice dobře šíří a současně šíření spórů působí na malý vodní cyklus

Vlivem odlesňování totiž dochází k odumírání těchto mykorhizních sítí (funguje jako kanál pro sdílení živin a informací mezi stromy a dalšími rostlinami), navíc kvůli rostoucí globální teplotě začínají tropické houby nahrazovat své v ukládání uhlíku schopnější severské kolegyně (ektomykorhiza)..

  • Zatímco diverzita rostlin a živočichů dosahuje nejvyšších hodnot v tropech, naopak nejvyšší hodnoty houbové diverzity byly zaznamenány v temperátních oblastech severní polokoule. Potenciální změny klimatu mohou negativně ovlivnit výskyt mykorhizní hub (soucitlivější na změnu klimatu), které usnadňují život rostlinám, zatímco patogenní druhy, které stejné rostliny napadají, budou ovlivněny méně. (Mgr. Petr Kohout)

Houby používané pro léčebné účinky:

  •  pokud se jedlé houby suší na slunci, jsou zdrojem potřebného vitamínu D (mykolog z USA, Paul Stamets, propagátor léčivých hub)

Jaké houby můžete najít v lese v zimním období?

  • Jidášovo ucho má hnědou barvu a tvarem připomíná lidské ucho. Najdete jej hlavně na kmenech bezu černého a akátu. Běžně se přidává do asijských jídel, ale můžete jej použít i do polévky, rizota či salátu. Jidášovo ucho sice nevypadá moc vábně, ale je velmi zdravé. Pomáhá v boji s hemoroidy, snižuje vysoký krevní tlak, účinkuje na bolesti žaludku a působí jako prevence proti trombóze.

  • Hlíva ústřičná, klobouk hlívy ústřičné vypadá trochu jako ústřice, takže odtud plyne její název. Houba roste od léta až do jara. Najdete ji zejména na kmenech listnatých stromů ve větších trsech. Můžete ji dát do omáčky, polévky či nálevu. Jde o velmi zdravou houbu. Snižuje krevní tlak a cholesterol. Má antibakteriální účinky a zvyšuje tvorbu červených krvinek.

  • Penízovka sametonohá  má výrazně žlutooranžovou barvu. Snadno ji rozpoznáte, roste většinou v trsech na kmenech listnatých stromů. Jde o velmi odolnou houbu, nezmrzne ani v deseti stupních pod nulou. Velmi dobře chutná, uplatníte ji zejména v polévkách. Zdárně bojuje proti bakteriálním infekcím a napomáhá s obnovou střevní mikroflory

  • Pařezník pozdní, trochu se podobá hlívě ústřičné, ale nevyskytuje se v lesích v takové hojnosti a chutná jinak. Pařezník je sice jedlý, ale nepatří u nás mezi běžné sbírané houby. Můžete si jej však dát do polévky či bramboráků. Roste zejména na javorech, vrbách a olších. Pařezník má podobné léčivé účinky jako hlíva. Působí antibakteriálně a snižuje cholesterol.

Jedovaté houby:

 

Co je mykorhíza?

jde o symbiotické oboustranně prospěšné soužití (mutualistický vztah - oboustranně prospěšný) kořenů vyšších rostlin a půdních hub, více

Použití: na přípravu pokrmů, na výrobu tinktur a prášku

Způsoby konzervace: sušení, zavařování, mrazení (např. hřibovité houby, babky, lišky, žampiony)

  • než je dáme do mrazničky je nutné je předvařit (tepelná úprava se solí a trochou octu cca 5 min, následně zchladíme)

Sušení:

Množení: výtrusy z plodnic

18.12.2024 Vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Karel Klem zkoumá, jak půdu v Česku, zpustošenou dekádami intenzivní orby a používáním syntetických hnojiv a pesticidů znovu ozdravit a připravit na budoucí vysoké teploty v důsledku klimatické změny.

  • Je přesvědčen, že pokud přestaneme postupně orat a půdu budeme celoročně pokrývat meziplodinami, podaří se během několika dekád obnovit její úrodnost. Může tomu pomoci i fakt, že zemědělci dostanou zaplaceno za zachycování uhlíku v půdě. "Čeká se také na to, jak budou vypadat systém obchodování s emisními povolenkami v zemědělství neboli Agro-ET.
  • Ukazuje se, že možnosti šlechtění nových odrůd jsou omezené, pomůže to omezit vzniklé ztráty tak z 20-30%.
  • Je problematičtější pěstovat meruňky a vinnou révu, které by vlastně z oteplení měly profitovat. Ale my teď v podstatě každý druhý rok máme na jaře problém, protože ovocné stromy dříve raší, a pak jsou poškozeny mrazy.
  • Zhruba před pětadvaceti, třiceti lety začali v Rakousku méně zpracovávat půdu a pěstovat meziplodiny, což je v podstatě základ regenerativního přístupu.
  • V USA už před více než padesáti lety měli problémy s větrnou erozí. Ty dotčené oblasti začaly ve velkém s minimalizačními technologiemi. To znamená minimálně zpracovávat půdu, pěstovat meziplodiny ideálně v kombinaci s živočišnou produkcí, kdy jsou meziplodiny dobytkem přepásány.
  • V Evropě se hospodaří intenzivně všude, ale naše zemědělská krajina je hodně svažitá, proto je u nás ten problém násobně větší – ztráta úrodnosti, schopnost zadržovat vodu a problémy s erozí se sčítají. Ale v průměru jsme na tom jen o trochu hůře. Uhlík degraduje všude, odbourává se tím, že se intenzivně zpracovává půda, ale když se přidá eroze, tak voda odnese celou svrchní, úrodnou vrstvu půdy.
  • Ze satelitních snímků, ale jen tak třicet až 35 let do minulosti. Zejména na svažitých pozemcích je patrný úbytek organické hmoty. Půda se začala intenzivně obdělávat už před 200 lety, postupně se přidávala těžká mechanizace, intenzivní hnojení. Oráme ale v podstatě od vynálezu ruchadla. Předtím se půda zpracovávala jen mělce. Na druhou stranu se dá spočítat, že pokud bychom dělali vše dobře a vše by směřovalo k tomu, že máme půdu pořád pokrytou, tak jsme ji schopni hrubým výpočtem obnovit už za třicet až padesát let.
  • Nás nejvíce zajímá, jak dosáhnout toho, aby uhlík, který se v půdě ukládá, byl stabilní. Proto se snažíme hledat principy, které spějí k tomu, aby se uhlík ukládal stabilně, pevně a byl vázaný na minerální částice. K tomu jsou nezbytné mykorhizní houby (žijí v symbióze s kořeny vyšších rostlin, pozn. aut.) i jiné mikroorganismy, které ty jednoduché částice přetvářejí a tyto jsou poutány na stabilní formu uhlíku. To je jediná možnost, jak dosáhnout dlouhodobého a trvalého navýšení.
  • Když se půda hnojí chlévským hnojem, a neopakuje se to každé tři až čtyři roky, tak obsah organické hmoty zůstává na stejné úrovni nebo dokonce klesá. Velké množství hnoje, dvojnásobné až trojnásobně, by možná stačilo, ale to tu nikdo nevyrobí a nezaplatí. Pokusy ve Velké Británii ukazují, že to funguje, když aplikujete třeba 30 tun hnoje na hektar ročně.
  • Jednoznačně to je zvýšení podílu bobovitých rostlin v osevním postupu a meziplodinách. Dále je důležité nehýbat moc s půdou, protože tak se ničí prospěšné mikroorganismy. Po každém zorání se houby zničí a kořeny rostlin se musejí znovu kolonizovat mykorhizními houbami, čili je to je negativní pro půdní mikrobiom. A každopádně platí zásada mít pořád pokrytou půdu, aby se do ní fotosyntézou dostával jednoduchý uhlík, který se pak poutá na minerální částice.
  • Orbou se půda provzdušní, aktivují se aerobní rozkladné procesy. Organická hmota se v provzdušněném prostředí rychleji rozkládá, narušujete vlákna hub, které rozvádějí uhlík k minerálním částicím. V té chvíli ukládání uhlíku zastavíme a stimulujeme jeho odbourávání. Na satelitu je to vidět na barvě, v infračerveném spektru ještě lépe, přičemž obecně se z tmavé barvy stane světlejší. Nicméně to většinou můžeme pozorovat spíše až v řádu desítek let. Agronom to může vidět i na vlastní oči, i když vzhledem k tomu, že se jedná o pomalé změny, si to často ani neuvědomí.
  • Když přijde sucho, výnosy začnou klesat, i když je půda pohnojená. Ale nemusí to vidět, když dost prší. Na obhajobu řady zemědělců chci říci, že hlavně ti mladí už si to uvědomují a nechtějí dalších dvacet let hospodařit stejně.
  • Někteří profesoři na vysokých školách nejsou schopni pochopit všechny regenerativní principy, a to i když jsou založeny na nových poznatcích vědy.
  • V USA to fungovalo jako v Rakousku. Viděli, že jim regenerativní hospodaření pomáhá, ale nevěděli, co za tím je. Navyšování a stabilizace uhlíku je nezajímala zpočátku vůbec. Poprvé byly tyto mechanismy popsány v rámci lesnického průzkumu. Platby a uhlíkové kredity v zemědělství jsou otázkou posledních roků. A také snaha o vyšší zadržení vody v půdě nás provází teprve posledních deset až dvacet let.
  • Metan uvolňují přežvýkavci při říhání. Pro Česko to takový problém není, máme téměř desetkrát méně přežvýkavců než Dánsko nebo Nizozemsko. Ale stále je to věc, která když bude zavedená, tak by měl dostat zemědělec za snižování těchto emisí zaplaceno. V Dánsku už za produkci metanu musejí zemědělci i platit. Snižovat ji lze třeba regenerativní pastvou. Zdravá půda je schopná až 60% metanu, který krávy vyprodukují, zachytit. Různé doplňky stravy, byliny umějí snížit produkci metanu třeba o deset až 20%.
  • V tuto chvíli je to mírný souboj. Ekologické zemědělství se tváří, že má mnohem lepší efekt na zdraví půdy, protože nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva. Ale regenerativní tábor zase namítá, že orbou se půda degraduje, což je určitě pravda. Ekologické zemědělství vlastně z degradace půdy získává živiny. Pravda je tedy tak trochu na obou stranách. Podle mě by měly začít oba tábory spolupracovat, přibližovat se.
  • https://www.ekonews.cz/kdyz-prestaneme-orat-a-pokryjeme-pudu-meziplodinami-obnovime-za-par-desitek-let-jeji-urodnost-rika-vedec/?

20.5.2020 V květnu se prý dá najít zhruba sedmdesát druhů jedlých hub (destice chřapáčová, čirůvka májovka, Jidášovo ucho, kališník obecný, špička obecná, hřib dubový nebo hřib kovář. „Samozřejmě záleží na biotopu a rozmanitosti druhů v dané lokalitě“. Roční období ovlivňuje nejen druhy, ale i vlastnosti těchto darů lesa. „Houby sbírám celoročně. Na jaře jsou chuťově výborné, v zimě naopak s léčivými účinky. Ty jarní jsou všeobecné vhodné spíše do polévek nebo omáček a léčivé naopak suším podotýká nadšený houbař Jaroslav Kadlec z Příseky u Světlé nad Sázavou

0 produktů
VÝPRODEJ !
se SLEVOU až 49%
Osobní odběr v Brně
zdarma! 2x výdejní místo