Minerály

Minerály tvoří cca 4 % tělesné váhy, jsou to anorganické látky nezbytné pro celou řadu životních procesů, od formování kostí k normální činnosti srdce a zažívacího systému. V těle máme 7 hlavních prvků – vápník, chlor, hořčík, fosfor, draslík, sodík, síra a 15 vedlejších, tzv. stopových prvků. Největším zdrojem vitaminů a minerálů v přírodě jsou ovoce, bylinky, houby, semínka, ořechy, obiloviny a zelenina.

Seznam hlavních minerálů:

• vápník, důležitý pro tvorbu kostí a zubů, přenáší nervové impulzy do svalů
• chlor,
• hořčík, zdroj energie, uvolňuje svaly, elektrolyt, prevence srdečních chorob
• křemík, podílí na provázání kolagenu a elastinu, na stavbě kostí, chrupavek, zubů, vlasů a nehtů, na pevnosti a pružnosti šlach
• fosfor, podporuje zdravý stav kostí a zubů, zvyšuje tělesný výkon a eliminuje únavu
• draslík, prevence infarktu myokardu, snižuje a normalizuje krevní tlak
• jód, podporuje tělesný růst, působí na činnost štítné žlázy
• sodík, společně s draslíkem patří mezi tzv. elektrolyty
• selen, působí proti předčasnému stárnutí, proti rakovině, chrání srdce, podporuje detoxikaci těžkých kovů
• měď, podporuje stavbu kostí a tvorbu kolagenu
• síra, je potřebná pro zdraví většiny tkání
• zinek

Česnekovité rostliny (cibule, pažitka, pórek a samozřejmě česnek) v sobě ukrývají čtyři větší skupiny látek s rozdílným efektem: třeba mikro minerály (germanium, tellur), aminokyseliny (arginin), enzymy (allináza) a spoustu sloučenin síry (alliin, allicin, ajoen, allylpropyl disulfid, diallyl trisulfid, allylcystein). Některé jsou přítomny přímo v rostlině, jiné vzniknou v důsledku enzymatické reakce například v lidském žaludku.  

Bylinky jsou zdrojem těchto minerálů:

• vápník - rozmarýn, řebříček, bazalka, česnek, libeček, saturejka, černý rybíz
• hořčík - chmel otáčivý, jmelí bílé, pastýřská kapsička, jitrocel kopinatý, kozlík, levandule, meduňka, mateřídouška, ořech vlašský – list, pelyněk pravý, routa vonná, řebříček, šipky, zeměžluč, arnika, čekanka, sléz léčivý
• draslík - arnika, fazolové lusky, jmelí, pastýřská kapsička, máta peprná, ořešák královský – list, pelyněk pravý, svlačec brečtanovitý, přeslička rolní, řebříček, řepík, sléz léčivý, pampeliška, vrba (kůra), zeměžluč
• křemík - andělika, arnika, zlatobýl, čekanka, fazolové lusky, pastýřská kapsička, lípa, ořech královský – list, routa vonná, rozmarýn, sléz léčivý, třezalka, šalvěj, zeměžluč
• železo - arnika, zlatobýl, bezinky, jmelí, levandule, libeček, měsíček, ořešák královský – list, svlačec, routa vonná, řebříček, řepík, sléz léčivý, pampeliška, šipky, zeměžluč, kopřiva
• zdroj elektrolytů
• atd.
• Bylinky používané na očistu půdy (Fytoremediace) od pesticidů a dalších toxínů (např. konopí, len, křídlatka, červený jetel, huseníček atd.)

Rostliny, příznaky chybějících minerálů v půdě:

Nedostatek dusíku

se projevuje slabým růstem a především světlezelenou barvou, která je nejvýraznější na níže položených (starších) listech. Příznaky nedostatku dusíku se vyskytují zvláště na jaře a to zejména na lehkých půdách a za chladného počasí.

Přírodní zdroje dusíku, které můžeme dodat do půdy:

Černý bez a kopřiva (živnou půdou pro růst kopřivy jsou dusíkaté nánosy) jsou indikátory vysokého obsahu dusíku v půdě (zejména rumiště, příkopy, atd.)

• kopřivová jícha - podporuje růst rostlin
• hnůj, drůbeží trus - je  považován za jeden z nejúčinnějších přírodních hnojiv, obsahuje vysoké množství dusíkatých sloučenin. Hodí se především pro vyhnojení půdy po sázení nejrůznějších zelenin. Díky vysokému obsahu fosforu také podporuje tvorbu květů
• chlévská mrva
• močovina
• kompost, rašelina

Nadbytek dusíku

má za následek tmavozelenou barvu listů a nadměrnou tvorbu zelené hmoty na úkor květů a plodů.

• Rostlinná pletiva jsou náchylnější vůči chorobám, škůdcům a mrazovým poškozením.
• Zelí při přehnojení dusíkem má nižší obsah cukrů a proto hůře kvasí, cibule je hůře skladovatelná, lusky papriky špatně vyzrávají a u celerových bulev dochází k tmavnutí dužniny.
• Zcela specificky reagují na nadbytek dusíku okurky, u nichž okraje listů žloutnou a postupně zasychají. Hlízy brambor jsou náchylnější k mechanickému poškození.

Přehnojení dusíkem se projevuje i nižším obsahem vitaminu C. 

Nedostatek draslíku

Zdrojem draslíku je Řebříček - kořeny obsahují až 50% draslíku, Kostival lékařský… má vysoký obsah draslíku, vápníku a dusíku a hodí se tedy hlavně pro na dusík náročné plodiny (rajčata, papriky) vhodný ve směsi s kopřivou (listy  kopřivy obsahují potřebné živiny, dusík, fosfor, draslík, železo, vápník,vitamin B2 a C, stopové prvky, kyselinu křemičitou a další látky), prasečí hnůj - tzv. studený hnůj, obsahuje hodně draslíku, málo dusíku a téměř žádný vápník

Draslík spolu s vápníkem a fosforem obsahuje například dřevěný popel, dostatek draslíku je i ve výluhu z kostivalu

Typický příznak nedostatku draslíku se výstižně nazývá okrajovou (též káliovou) spálou, resp. nekrózou.

Žloutnutí a postupné zasychání listů, které začíná na špičkách listů a rozšiřuje se po okrajích listů směrem k řapíkům a při silnějších příznacích i mezi žilnatinu, to jsou příznaky nedostatku draslíku. Uvedené příznaky se vyskytují nejprve na spodních listech a až později přecházejí i na listy mladší, umístěné výše.

• Bramborové hlízy jsou náchylnější k šednutí dužniny, a to především po uvaření.

Někdy se nedostatek draslíku projevuje i vadnutím rostlin nebo svěšením listů, a to i v případě dostatku vody v půdě, předčasným opadem listů i květů, sníženou mrazuvzdorností, tvorbou drobných a špatně vybarvených plodů a tvorbou semen se špatnými osivovými hodnotami.

• Nedostatek draslíku je příčinou řídkých a měkkých hlávek zelí a kapusty.
• U rajčat pak nedostatek draslíku podporuje praskání a rovněž nerovnoměrné dozrávání plodů (nevyzrávání stopkové části) a u okurek deformace plodů.

Rostliny s nedostatkem draslíku jsou všeobecně náchylnější vůči chorobám, škůdcům a mrazovému poškození.

Nadbytek draslíku

se nepřímo projevuje omezením příjmu vápníku a hořčíku, ale i zinku a manganu.

Nedostatek fosforu

zdroj fosforu: Kopřiva dvoudomá (listy  kopřivy obsahují potřebné živiny, dusík, fosfor, draslík, železo, vápník,vitamin B2 a C, stopové prvky, kyselinu křemičitou a další látky), zkvašený netopýří a drůbeží trus - ředí se 1 : 50, zdroj dusíku a fosforu

má především za následek nedostatečnou tvorbu květů a plodů (např. rajčat a jádrovin) a červenání až fialovění (antokyanizaci) zelených částí rostlin.

• Luskoviny mají menší počet semen v luscích.

Silnější příznaky jsou na lehkých a kyselých půdách, na půdách s nadbytkem dusíku a za chladného počasí.

Nedostatek hořčíku

Nejtypičtějším příznakem nedostatku hořčíku je ztráta chlorofylu (chloróza) listů, při které zůstávají zelená pletiva pouze v blízkosti žilnatiny (nervatury). Poškozené listy předčasně opadávají. Porucha se objevuje nejprve na spodních listech a až později postupuje směrem nahoru.

• U révy vinné je nedostatek hořčíku též příčinou odumíráním třapiny, ke kterému dochází na začátku zrání bobulí.

Nedostatek železa i zinku

Vizuálně velice podobné příznaky jako při chybějícím hořčíku však mohou být i při nedostatku zinku.

Jestliže se příznaky obdobné projevům nedostatku hořčíku objevují nejprve na nejmladších listech, jedná se o nedostatek železa. Tento typ vrcholové chlorózy se někdy nazývá kalciózou, protože ji podporuje vysoký obsah vápníku v půdě a to především ve vlhkých jílovitých půdách a za vyšších teplot.

• Na nedostatek železa jsou citlivé broskvoně a réva vinná, ale i např. jabloně, hrušně, slivoně, maliník, jahodník a réva vinná.

Nedostatek boru

je příčinou kaménkovitosti hrušek, vnitřního korkovatění jablek a hrušek (křenčení), srdéčkové hniloby bulvového celeru, řepy salátové, tuřínu a vodnice, u košťálové zeleniny dutostí a vnitřní hniloby košťálů a u květáku a brokolice i propadáním a dutostí růžic.

• U jahodníku tato deficience může být jednou z příčin deformace plodů.
• zdroj bóru je BORAX

Nedostatek síry

Bršlice kozí noha - je bohata na síru, draslík a dusík

se projevuje obdobně jako nedostatek dusíku, ale příznaky postupují od vrcholu rostlin a žilnatina zůstává zelená. Při nízkém obsahu síry se v rostlinách zvyšuje koncentrace nežádoucích nitrátů. Výrazné snížení síry v ovzduší a omezené používání hnojiv obsahujících síru má za následek stále častější projevy nedostatku síry i v našich podmínkách, zvláště na lehkých půdách.

• Nejnáchylnější na nedostatek síry jsou všechny brukvovité a cibulovité druhy zeleniny, kde síra je nezbytná pro jejich typickou štiplavost.

Nedostatek molybdenu

V případě slabších příznaků se růžice květáku či brokolice sice vytvoří, ale jsou menší a méně kompaktní.

U květáku a brokolice se nedostatek molybdenu projevuje nejčastěji a to tak, že se nevytvářejí růžice (vyslepnou) nebo se růžice deformují.

Od vyslepnutí způsobeného jinými příčinami se vyslepnutí způsobené nedostatkem molybdenu odlišuje silnou deformací listů, které se může vyskytovat i u jiných brukvovitých druhů zeleniny, především u hlávkového zelí, kedlubnů a dokonce i u salátu a rajčat.

• Většinou je celá jedna podélná polovina listu zakrnělá a druhá polovina je v různém stupni redukována, zprohýbána a celkově deformována. Při silnějších příznacích jsou nejmladší listy redukovány často až na hlavní nerv, který je v horní části většinou zahnutý, takže celý list je přeměněn na útvar, který připomíná háček.

U ostatních brukvovitých rostlin se nedostatek molybdenu projevuje tvorbou lžícovitě (člunkovitě) prohnutých listů.

Prevence

Pro předcházení všem nutričním poruchám platí vyvážená výživa uzpůsobená požadavkům jednotlivých plodin. Při nedostatku mikroprvků se používají speciální hnojiva, jejichž sortiment se stále mění.

https://izahradkar.cz/zahrada/ochrana-rostlin/vyziva-rostlin/poznat-rostlinach-ktere-vyzivne-latky-chybeji/?

• Moderní zemědělské postupy, jejichž cílem je zvýšit výnosy plodin. Tím, že se rostliny učí pěstovat větší a rychlejší, nejsou schopny držet krok s absorpcí živin z půdy nebo nejsou schopny syntetizovat živiny vnitřně.
• Vyšší výnosy znamenají, že živiny z půdy musí být rozděleny mezi větší objem plodin, takže ve skutečnosti dochází k ředění živin, které toto ovoce a zelenina produkují. „Bohužel zemědělci dostávají zaplaceno za hmotnost plodin, takže je to motivuje k tomu, aby dělali věci, které nejsou pro obsah živin dobré.
• Dalším viníkem je poškození půdy, které je důsledkem pěstování plodin s vysokými výnosy. „Hlavní zemědělské plodiny jako pšenice, kukuřice, rýže, sója, brambory, banány, batáty a len prosperují díky symbióze s mykorhizními houbami, které významně podporují jejich schopnost přijímat vodu a živiny z půdy. Houby fungují jako prodloužené kořeny rostlin,“ upřesňuje Montgomery. Zemědělství s vysokými výnosy však půdu vyčerpává, což do jisté míry snižuje schopnost rostlin navazovat partnerství s mykorhizními houbami.
• Rostoucí hladina oxidu uhličitého v atmosféře také snižuje výživovou hodnotu našich potravin.
• Když jsou však plodiny včetně pšenice, rýže, ječmene a brambor vystaveny vyššímu množství oxidu uhličitého, vytvářejí více sloučenin na bázi uhlíku, což vede k vyššímu obsahu sacharidů. Kromě toho, když je koncentrace oxidu uhličitého vyšší, tyto plodiny nasávají méně vody, „což znamená, že z půdy přivádějí méně mikroživin. Koncentrace bílkovin, železa, zinku a několika vitaminů skupiny B se u 18 druhů rýže po vystavení vyšší hladině oxidu uhličitého snížila.

Aby bylo jasno: Ovoce, zelenina a celozrnné výrobky stále patří k nejzdravějším potravinám na planetě – ale spotřebitelé možná nedostávají z rostlinných potravin živiny, na které spoléhají. A pokud bude tento úbytek živin pokračovat, mohou být někteří lidé vystaveni zvýšenému riziku nedostatku některých živin nebo budou mít menší schopnost chránit se před chronickými nemocemi prostřednictvím správné výživy,

• „Pšenice a rýže tvoří více než 30 % kalorií zkonzumovaných na celém světě,“ upozorňuje Ebi. „Každý, jehož strava je na těchto obilovinách ve velké míře závislá, zejména populace s nízkými příjmy, by mohl být postižen poklesem spotřeby bílkovin, vitaminů skupiny B a mikroživin [obsažených v těchto obilovinách]. Tyto změny ve stravování by mohly vést k nedostatku železa, například k anémii z nedostatku železa u žen a dívek.“
• Až tři miliardy lidí na celé planetě, většinou v zemích s nízkými a středními příjmy, si nemohou pravidelně dovolit zdravou stravu a nejméně dvě miliardy trpí tzv. skrytým hladem, kdy jim ve stravě chybí klíčové mikroživiny.
• Bez ohledu na to, kdo je jí, mohou potraviny s menším množstvím živin postrádat také další důležitou vlastnost: chuť. Mnoho zdraví prospěšných sloučenin dodává potravinám také chuť, takže některé změny v zemědělských postupech, které jsou zodpovědné za nižší obsah živin, jsou tytéž, které přispívají k jejich meh chuti (mluvíme o vás, rajčata bez chuti a nevýrazná mrkev).
• Na základě modelů s předpokládanou koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře do roku 2050 vědci odhadují, že obsah bílkovin v bramborách, rýži, pšenici a ječmeni se pravděpodobně sníží o dalších 6 až 14 %, uvádí studie zveřejněná v roce 2017 ve vydání časopisu Environmental Health Perspectives. V důsledku toho může 18 zemí, včetně Indie, přijít o více než 5 procent bílkovin ve stravě.
• Studie ukazuje, že regenerativní zemědělské postupy produkují plodiny s vyšší hladinou organické hmoty v půdě, s vyšším skóre půdního zdraví a s vyšším obsahem některých vitaminů, minerálů a fytochemikálií.
• Prvním krokem je ponechat půdu co nejvíce v klidu a omezit její obdělávání, což je postup, který vede k vyčerpání minerálních látek. Pomoci může výsadba krycích plodin (které se pěstují k zakrytí půdy za účelem její ochrany), jako je jetel, žitovec nebo vikev, které zabraňují erozi a potlačují růst plevelů. Střídání rostlin pěstovaných na jednotlivých polích může zlepšit obsah živin v následných plodinách.
• https://www.nationalgeographic.cz/veda/pokles-zivin-v-potravinach-modern-zemedelstvi/?

22.10.2024 Možná už jste taky viděli nějakou tu infografiku s barevnými ilustracemi ovoce a varováním ohledně obsahu živin. Naznačují třeba, že dnes musíme sníst až směšně velkou dávku osmi pomerančů místo jednoho, abychom do sebe dostali stejně mikroživin jako před padesáti lety. Nebo že obsah železa v jablkách klesl tak drasticky, že namísto jednoho jich musíme spořádat rovnou dvacet šest.

• Ukázalo se však, že příliš mnoho CO2 je pro rostliny podobně nezdravé jako příliš mnoho cukru pro člověka. CO2 totiž rostliny "napumpuje", a mikronutrienty se tím zase naředí. 
• Celkový počet živin může být stejný, ale ve větší rostlině je jich "na kilo hmoty" méně. Teorie mluví až o 8% změně v poměru sacharidů k minerálům. Rostlinná strava se s trochu nadsázky stává nezdravým jídlem. Zbytek toho, čím jsou rostliny napumpovány, jsou totiž právě ty sacharidy. 
• Obsah vitaminů a minerálů v potravinách je na maximu přesně ve chvíli, kdy se sklidí. Potom to už jen klesá. Například špenát za týden při pokojové teplotě ztratí 100 % vitaminu C. Pokud je skladován při teplotě 20 °C, ztrácí 75 %. Je to proto, že jeho listy jsou velice tenké, a rychle tak podléhá oxidaci, tedy zkáze. Na druhé straně žebříčku je mrkev, která přichází jen o 27 % vitaminu C. Ve srovnání s tím pak procenta spojená s údajným vyčerpáním půdy ztrácejí na naléhavosti. 
• Dnešního člověka víc ohrožuje přejídání, jídelníček, ve kterém převažují průmyslově zpracovaná jídla, nebo sedavý životní styl. A úplně nejdůležitější je dbát na svoje zdraví a prevenci celkově. Jíst pestře, hýbat se, chodit k doktorovi, posilovat imunitu.  

https://mutumutu.cz/blog/2020/10/22/obsah-vitaminu-a-mineralu-v-potravinach/

• Je pravda, že ovoce a zelenina pěstované před desítkami let byly mnohem bohatší na vitamíny. a minerálů než odrůdy, které dnes většina z nás získává. Hlavním viníkem tohoto znepokojivého výživového trendu je vyčerpání půdy: Moderní intenzivní zemědělské metody odebírají stále větší množství živin z půdy, ve které roste jídlo, které jíme.
• Studovali nutriční údaje amerického ministerstva zemědělství z let 1950 a 1999 pro 43 různých druhů zeleniny a ovoce a zjistili "spolehlivé poklesy" v množství bílkovin, vápníku, fosforu, železa, riboflavinu (vitamín B2) a vitamínu C za poslední půlstoletí. . Davis a jeho kolegové připisují tento klesající obsah živin k převaze zemědělských postupů navržených ke zlepšení jiných vlastností (velikost, rychlost růstu, odolnost vůči škůdcům) než je výživa.
• Snahy vyšlechtit nové odrůdy plodin, které poskytují větší výnos, odolnost vůči škůdcům a přizpůsobivost klimatu, umožnily plodinám růst větší a rychlejší," uvedl Davis, "ale jejich schopnost vyrábět nebo přijímat živiny nedržela krok s jejich rychlým růstem. " Pravděpodobně došlo také k poklesu dalších živin, řekl, jako je hořčík, zinek a vitamíny B-6 a E, ale v roce 1950 nebyly studovány a je zapotřebí více výzkumu, abychom zjistili, o kolik méně jich dostáváme. klíčové vitamíny a minerály.
• Analýza nutričních dat Kushi Institute z let 1975 až 1997 zjistila, že průměrné hladiny vápníku ve 12 čerstvé zelenině klesly o 27 procent; hladina železa 37 procent; hladiny vitaminu A 21 procent a hladiny vitaminu C 30 procent. Podobná studie britských nutričních údajů z let 1930 až 1980, publikovaná v British Food Journal , zjistila, že u 20 druhů zeleniny se průměrný obsah vápníku snížil o 19 procent; železo 22 procent; a draslík 14 procent. Další studie dospěla k závěru, že člověk by dnes musel sníst osm pomerančů, aby získal stejné množství vitamínu A, jaké by z jednoho dostali naši prarodiče. 
• Klíčem ke zdravější produkci je zdravější půda. Jedním z důležitých kroků by bylo střídání polí mezi vegetačními obdobími, aby se půda mohla obnovit. Zřeknutí se pesticidů a hnojiv ve prospěch metod organického pěstování je také dobré pro půdu, produkci a její spotřebitele. Ti, kteří chtějí získat co nejvýživnější ovoce a zeleninu, by měli pravidelně nakupovat od místních ekologických farmářů.
• https://www.scientificamerican.com/article/soil-depletion-and-nutrition-loss/