Super přírodní sladidla představují zdravější variantu rafinovaného cukru, mají nízky glykemický index, jsou stravitelná, neobsahují barviva, konzervanty, nejsou rafinovaná, obsahují minerály a stopové prvky. Klasický cukr je sice zdro energiej, ale nedodává tělu žádné jiné živiny. Mezi přírodní sladidla patří: třtinová melasa, agáve, javorový sirup, stévie ve formě kapek nebo tabletek, datle, květový kokosový cukr, třtinový cukr, lucuma, karob.. více
- zde uvedené informace na webu s výrobkem nesouvisí a mají pouze informativní charakter (chcete-li)
Seznam přírodních sladidel
Druhy přírodních sladidel a jejich formy:
- sirupy (javorový, datlový, čekankový, rýžový, agávový, arónie, briusinka, atd.)
- tekutá (med, melasa)
- tabletky (stévie)
- pasty (datlová, meruńková, švestková)
- prášek (yacon, lucuma, mequite)
- krystalická (kokosový cukr, xilitol, třtinový cukr)
- kapky (stévie)
- čerstvé a sušené plody (rozinky, datle, meruňky, jahody, maliny, broskve, hrušky)
Přírodní nerafinovaná sladidla:
- vyrobené z mízy (březový, javorový, agávový, palmový, třtinová melasa, tmavý třtinový cukr )
- vyrobená z hlíz (kukuřičný sirup, pšeničný, sladový sirup, rýžový, špaldový cukr )
- vyrobená z kořene (čekanka, lékořice)
- vyrobená z ovoce (datlový, meruňková a švestková pasta...)
- vyrobená z listů a plodů (stévie, agáve, karob, kakao, mesquite)
- čerstvé a sušené ovoce
- z jiných částí rostlin (stévie, kokosový cukr...)
- živočišného původu - med
Použití: na slazení potravin, nápojů
Jak působí rafinovaný cukr?
28.1.2025 Cukry, tedy sacharidy, se řadí spolu s tuky a bílkovinami mezi tři hlavní makroživiny. Jejich negativa pramení především z konzumovaného množství. Spolu s průmyslově zpracovanými potravinami, které jsou kromě cukrů také plné nezdravých tuků, solí a dalších přísad, stojí nadbytečná konzumace cukrů za masivním nárůstem obezity, cukrovky a kardiometabolických onemocnění.
- Sacharóza, běžně známá jako stolní cukr, je disacharid složený z glukózy a fruktózy. Obvykle se rafinuje z cukrové řepy nebo z cukrové třtiny.
- Glukóza je pro náš organismus nezbytná, pohání každou z přibližně 30 miliard buněk v těle. „Glukóza je pro organismus tak nezbytná, že pokud ji nepřijímáme stravou, tělo promění na glukózu jiné věci,“ vysvětluje dětský endokrinolog Robert Lustig.
- Fruktóza sice v našem těle nehraje žádnou zásadní roli, nicméně ve velkém množství může být návyková, přispívat ke stárnutí buněk a poškození jater.
Bohužel stále více výrobců potravin a nápojů začalo používat levnější a sladší náhražku cukru vyráběnou z kukuřice - takzvaný glukózo-fruktózový sirup. Ten je z pohledu zdraví mnohem horší než klasický bílý cukr. Obsahuje totiž vysoké množství fruktózy. Glukóza může být metabolizována každou buňkou v těle, zatímco fruktóza jen buňkami ve střevech a játrech. Takže když velké množství fruktózy zasáhne trávicí systém, zejména ve formě sladkých či energetických nápojů, dojde k velkému zatížení jater.
- Krátkodobě fruktóza vyčerpává buněčnou energii a spouští produkci kyseliny močové, odpadního produktu, který v přebytku může poškodit ledviny a srdce. Dlouhodobě ale právě přebytečná fruktóza vede k tomu, že ji játra začnou přeměňovat na tuk. Jedná se přitom o tzv. viscerální tuk, který obaluje vnitřní orgány a vede nejen k obezitě, ale také ke kardiovaskulárním potížím a řadě dalších metabolických stavů. V okamžiku, kdy tento tuk zůstává v játrech, způsobuje ztučnění jater, které může vést k zánětlivému stavu a následně i k cirhóze či selhání jater.
- Vědci předpokládají, že více než polovina dospělých na celém světě bude mít do roku 2040 tzv. nealkoholové ztučnění jater, a to z velké části způsobené nadměrnou konzumací fruktózy.
- Pokud je strava bohatá na cukry, ve střevě se nejvíce daří špatným bakteriím. Velmi ale záleží na tom, odkud konzumovaný cukr pochází. Je totiž velký rozdíl, jestli se jedná o fruktózu obsaženou v glukózo-fruktózovém sirupu, nebo fruktózu z ovoce. U fruktózy z kukuřičného sirupu dochází podle vědců k velkému nárůstu škodlivých bakteriích, zatímco u fruktózy z ovoce tomu je naopak. Je to dáno tím, že ovoce kromě fruktózy obsahuje i vlákninu, která posouvá potravu střevem, signalizuje pocity plnosti a zpomaluje vstřebávání cukrů v těle. Jablka mají například dva druhy vlákniny: rozpustnou a nerozpustnou. Oba typy jsou důležité. Lustig přirovnává nerozpustnou vlákninu k rybářské síti a rozpustnou vlákninu k povlaku na kluzké řase, která ucpává díry. „Společně tvoří bariéru, která brání fruktóze, aby se dotkla střevních stěn a byla transportována do krevního oběhu
- Mozek tvoří sice jen 2 % tělesné hmotnosti, ale protože si neumí vyrobit energii z jiných zdrojů než z glukózy, spálí sám o sobě 20 % veškeré glukózy, kterou tělo přijme. Nicméně pokud člověk konzumuje příliš mnoho cukru, má to negativní účinek i na mozek, a tedy i na naši náladu. Nadměrná konzumace cukru může vést k systémovému zánětu kdekoli v těle. Uvnitř mozku tento zánět narušuje schopnost neurotransmiterů vyrovnávat náladu. Zvláště důležitá je přitom rovnováha mezi kyselinou glutamovou, aktivujícím neurotransmiterem, a kyselinou gama-aminomáselnou (GABA), tedy uklidňujícím neurotransmiterem. K narušení této rovnováhy často dochází u lidí, u nichž při konzumaci cukru mozek vyvíjí velkou aktivitu, což může být paradoxně známkou úzkosti.
- Konzumace široké škály potravin v jeden okamžik pomáhá zmírnit dopad celého jídla na hladinu krevního cukru. Podle studie je tedy dobré třeba rýži (s vysokým glykemickým indexem) nakombinovat například s vejci, fazolovými klíčky a olivovým olejem, čímž se sníží glykemický index celého jídla. „Přidáním bílkovin a spousty zeleniny k oblíbeným přílohám, jako je rýže či těstoviny, docílíte nižší hladiny glykémie, než by tomu bylo v okamžiku, kdybyste jedli tyto přílohy samotné.
Donedávna byla také v této souvislosti jako zdravější alternativa doporučována umělá sladidla. Nyní se ale stále více poukazuje na zdravotní rizika těchto sladidel. Například aspartam považuje Světová zdravotnická organizace (WHO) za možný karcinogen. Xylitol zase podle některých studií zvyšuje až o 50 % riziko kardiovaskulární příhody. Podobně pak erythritol stojí za vyšším rizikem krevních sraženin. I k umělým sladidlům je tak dobré přistupovat s rozvahou a nepřehánět to s jejich konzumací.
https://www.novinky.cz/clanek/zdravi-cukr-a-jeho-negativni-dopady-na-jednotlive-organy-v-tele-40506044
5.1.2025 Chalva byla za dob ČSSR velmi oblíbená pochoutka. Sladkost, která posiluje kosti a omlazuje. . Pochoutka původem z Blízkého východu se stala součástí jídelníčku mnoha domácností, a to nejen díky své dostupnosti, ale i pro své výživové hodnoty. Chalva je tradiční orientální sladkost, která má kořeny v arabské kuchyni. Název pochází z arabského slova "hilwa", což znamená "sladký".
- Základem chalvy jsou rozemletá sezamová semínka, známá jako tahini, smíchaná s medem nebo cukrovým sirupem. V některých variantách se sezam nahrazuje slunečnicovými semínky či ořechy.
- Jedním z nejvýznamnějších benefitů chalvy je její obsah zdravých tuků. Sezamová semínka jsou bohatá na mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny, které jsou prospěšné pro zdraví srdce. Tyto tuky mohou pomoci snížit hladinu LDL cholesterolu, což je považováno za "špatný" cholesterol, a tím přispět k prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
- Chalva také obsahuje vysoké množství antioxidantů. Sezamová semena jsou zdrojem sezaminu a sezamolinu, které mají antioxidační vlastnosti. Tyto látky pomáhají neutralizovat volné radikály v těle, čímž se snižuje riziko chronických onemocnění a zpomaluje proces stárnutí buněk. Pravidelná konzumace chalvy může tedy přispět k udržení mladistvého vzhledu pleti a celkového zdraví.
- Dalším významným přínosem chalvy je její schopnost podporovat zdraví kostí. Sezamová semena jsou bohatá na vápník, hořčík a fosfor, což jsou minerály nezbytné pro udržení zdravých kostí a zubů. Tímto způsobem může chalva hrát roli v prevenci osteoporózy.
- Chalva také bílkoviny a vlákninu, což přispívá k pocitu sytosti a může pomoci při regulaci hmotnosti. Vláknina podporuje zdravé trávení a může pomoci snížit riziko vzniku cukrovky 2. typu.
Jak si chalvu připravit doma
Příprava chalvy doma je jednoduchá a vyžaduje pouze několik základních ingrediencí. Zde je osvědčený recept, který můžete vyzkoušet.
Ingredience: 1 šálek sezamových semínek (nebo slunečnicových semínek), 3 lžíce medu (nebo cukru), volitelné: ořechy (např. pistácie, vlašské ořechy), sušené ovoce (např. rozinky, meruňky), vanilkový extrakt, mletá skořice.
Postup
-
Příprava tahini: Sezamová semínka opražte na pánvi na středním ohni, dokud nezískají lehce zlatavou barvu. Dbejte na to, aby se nespálila. Po opražení je nechte vychladnout a poté je rozemelte na jemnou pastu pomocí mixéru nebo sekáčku.
-
Příprava směsi: V malém hrnci smíchejte med (nebo cukr) s trochou vody a zahřejte na mírném ohni. Míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí a směs nezíská sirupovitou konzistenci.
-
Kombinace ingrediencí: Do mísy přidejte tahini pastu a pomalu do ní vlévejte horkou směs s medem, intenzivně míchejte, dokud se obě složky důkladně nespojí a nevytvoří hladkou hmotu.
-
Přidání dalších ingrediencí: Pokud chcete, můžete do směsi přidat nasekané ořechy, sušené ovoce nebo koření jako vanilku či skořici pro obohacení chuti.
-
Formování chalvy: Směs nalijte do formy vyložené pečicím papírem nebo ji tvarujte do kuliček či tyčinek podle vaší preference.
-
Ztuhnutí: Nechte chalvu ztuhnout v lednici alespoň na 1–2 hodiny, ideálně přes noc, aby získala správnou konzistenci.
-
Podávání: Po ztuhnutí nakrájejte chalvu na kousky a podávejte jako dezert nebo svačinu.
- https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/chalva/?